Život grihasty (hospodáře)


Šríla Bhaktivedánta Vana Mahárádž promlouvá na téma Védské kultury (Varnášrama Dharma)

Sledujte tuto přednášku zde: https://www.youtube.com/watch?v=Z-juy9FdE-I

V první řadě skládám své skromné, uctivé poklony k lotosovým chodidlům mého duchovního učitele Nitjá Líly Pravišty Om Višnupáda Aštottara Šaty Šrí Šrímad Bhaktivedánty Šríly Vamana Gosvámího Mahárádže, a Om Višnupáda Parivradžakáčárji varji Tridandi Swámího Šrí Šrímad Bhaktivedánty Šríly Nárájana Gosvámího Mahárádže. Zároveň skládám své skromné, uctivé dandavat pranámy k lotosovým chodidlům Nitjá Líly Om Višnupáda Aštottara Šaty Šrí Šrímad Bhaktivedánty Šríly Swámího Mahárádže, Šríly Gour Govindy Mahárádže a všech starších oddaných, všech vaišnavů a vaišnavích, a rovněž mých uctivých hostů.

Chci hovořit o tom, proč celá naše guru varga (učednická posloupnost) přichází z Indie do západních zemí. Jaký je důvod a co je poselstvím, které předávají obyvatelům západu? Jaké je to poselství? Toto poselství je o tom, jak můžeme skutečně vstoupit do ryzí oddané služby Pánu - jak vykonávat šuddha bhakti. Šuddha bhakti znamená upřímná služba Pánu, čistá bhakti, neboť všechny Védy o tom pojednávají - jak bychom se měli zabývat bhakti. Ve Šrímad Bhágavatamu, Šukadev Gosvámí Pad sdělil Paríkšitovi Mahárádžovi:

loke vyavāyāmiṣa-madya-sevā nityā hi jantor na hi tatra codanā vyavasthitis teṣu vivāha-yajña surā-grahair āsu nivṛttir iṣṭā

(Šrímad Bhágavatam 11.5.11)

„Podmíněná duše v hmotném svět vždy tíhne k sexu, jedení masa a omamným látkám. Náboženská písma tyto činnosti proto nikdy skutečně nepodporují. I když pokyny písem dávají prostor pro sex v posvátném manželství, pro jedení masa v rámci obětí a pro omamné látky v aktu přijímání obřadních pohárů vína, tyto obřady mají v konečném smyslu vést k odříkání.“

na māṁsa-bhakṣaṇe doṣo na madye na ca maithune pravṛttir eṣā bhūtānāṁ nivṛttis tu mahā-phalā

(Manu-saṁhitā)

„Jedení masa, intoxikace a požitek ze sexu jsou přirozenými sklony podmíněných duší, a proto by neměly být za tyto činnosti odsuzovány. Avšak pokud se člověk nevzdá takovýchto zkažených činností, není možno dosáhnout pravé dokonalosti života.“

Védy o tom rovněž hovoří. Loke vivāha – to znamená, že se mohou vzít, to se nazývá vivāha, a také si dát maso a pít alkohol. Proč to Védy tvrdí?

“pravṛttir eṣā bhūtānāṁ nivṛttis tu mahā-phalā”

(Manu-saṁhitā)

Takže ti, kteří následují pravritti margu postupně přejdou do nivritti margy. Nivritti marga znamená přijmout stav odříkání a vstoupit do života v oddané službě. V tomto hmotném světě existují dva druhy lidských bytostí. Někteří následují pravritti margu a jiní nivritti margu. Pravritti marga jsou činnosti, které jsou zaměřeny na to, jak se těšit z uspokojování smyslů a nivritti marga znamená zcela se zříkat, odpoutat se od veškerých hmotných věcí a zapojit se do vědomí Krišny. Védy rovněž dávají pokyny těm, kteří si až moc užívají uspokojování smyslů. V této souvislosti Védy předávají pokyny o tom, že můžete pojídat maso, vzít se a také pít alkohol, avšak jak se s těmito věcmi smíříme? Poněvadž proč byste se měli brát? Vivaha – není to naším cílem a záměrem. Šástra podává důkaz o brahmačarji, grihastě, vanaprastě a sannjásu:

cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ tasya kartāram api māṁ viddhy akartāram avyayam

(Šrímad Bhagavad Gítá 4.13)

„Podle tří kvalit hmotné přírody a práce, která je s nimi spojena, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti. A měl bys vědět, že ačkoliv jsem tvůrcem tohoto systému, přesto jakožto neměnný nic nekonám.“

Krišna ve Šrímad Bhagavad Gítě říká, že existují čtyři varny a ášramy. Brahmačarí, grihasta, vanaprašta a sannjás. Bráhmana, kšatrija, vaišja a šúdra.

Brahmačáríni by měli být v celibátu po celý svůj život, nebo do 20 – 22 let. Nedokáží-li ve věku 22 let ovládat své smysly, pak musí vstoupit do života grihasty.

Avšak 20 let musí žít v celibátu, říká se tomu brahmačárí džívana. Jsou povinni studovat Védy, Purány, Upanišady, Bhagavad Gítu a Bhagavat a pobývat v guru griha (domov či ášram gurua) a dodržovat všechny usměrňující zásady (nejíst maso, žádný nedovolený sex, žádné omamné látky, žádný hazard). Pokud nedokáže ovládat své smysly po 20 - 22 letech, nato šástra praví, že má začít život jako grihasta.

Jak zahájí život grihasty? Měl by se oženit se vzornou šuddha sadáčárí (slečnou s cudným chováním). Ne s několika. Ne jako kočky a psi nebo prasata! Mělo by fungovat pouze „eka patni vrata dhari“. (Tzn.) Měl by složit slib, že: V mém životě zůstanu pouze s jednou ženou. Ne s mnoha manželkami. Jen jedna manželka, jeden manžel. Nikoli mnoho manželů a mnoho manželek.

Pán Rámačandra moc pěkně prosadil „eka patni vrata dhari“. V kronice o životě Pána Rámačandry, v Rámajaně, si to velmi jasně představíte. Rámačandra nastolil tyto věci - eka patni vrata dhari. Když Rámačandra dorazil do Džanaka purí, všechna děvčata, velice mladé, krásné, dospívající dívky, byly uchváceny Rámačandrovou krásou. Chtěly si Ho vzít, avšak Pán Rámačandra pravil: „Ne, složil jsem slib, že se ožením pouze s jednou slečnou.“ Byl ustálený, ale Pána Rámačandra je Bhagaván, tudíž řekl: „Dobře, splním všechna vaše přání. Po své Ráma líle, kdy se dostavím v podobě Krišny - v Krišna líle, tehdy si vezmu vás všechny.“ Poté se všechna kanja, děvčata, z Džanaka purí narodila ve Vradži. Říkalo se jim vradžské gopíe. Višvanáth Čakravarti Thákur velmi hezky popisuje, že se pak stýkaly s Krišnou. Sita deví měla rovněž jediného manžela, ne mnoho.

Tedy, toto je varnášrama dharma; po brahmačarja džívana je grihasta džívana. Můžete začít žít v domácnosti. Nyní jste dostali povolení, avšak buďte v těchto věcech velmi opatrní. Označuje se to jako védská kultura. Naše guru varga, Nitjá lílá Bhaktivedánta Šríla Swámí Mahárádž a Šríla Gurudev o těchto věcech pojednávají. Védská kultura (instrukce, návod...). Nejprve se řiďte védskou kulturou. Nejdříve si stanovte varnášrama dharmu. Za žádnou cenu nemůžete vstoupit do duchovního života, aniž byste to následovali.

Zvířecí bytosti nedodržují varnášrama dharmu. Nemají svatební obřad. Kdo chodí na svatební obřad krav, psů, oslů a dalších? Nevolají mi, nezvou mne. Jen uspokojují své smysly. Nazývá se to pašu džívana. Jejich život je zvířecí život, marný život. Není to nic. Ale Védy vysvětlují: Teď jste dostali svolení, můžete si vzít jednu ženu a zůstat s ní, a oba byste měli sloužit Rádě a Krišnovi.

“Putrārthe kriyate bhāryā”

(Manu smriti)

„Manželka je povinna rodit syny.“

Védy to předkládají. Se svou ženou byste se měli stýkat pouze za účelem tvoření dětí. Neměli byste být jako psi a prasata. Védy hovoří o těchto věcech. Já vykládám Védy. A Bhaktivinod Thákur v Džaiva Dharmě vysvětlil varnášrama dharmu velmi přehledně. Je to velice důležité. Pak, až vám bude pančášat, padesát let, byste měli zanechat života v domácnosti a vstoupit do vanapraštha džívany. Vanapraštha džívana znamená, že po padesátce byste se měli zříci připoutanosti ke své ženě, dětem a ostatním. Tehdy můžete jít se svou ženou do ústraní pouze meditovat o Pánu; tomu se říká Bhagavat smarana (smarana – vzpomínání). A až se od všeho zcela odpoutáte, tehdy můžete přijmout stav odříkání; to se jmenuje sannjása džívana. Tak to sdělují Védy.

“loke vyavāyāmiṣa-madya-sevā”

* Védy se rovněž zabývají tím, jak jíst maso. Jak je to možné? Kdo bude maso jíst? Ano, Védy objasňují jedení masa. Kdo může jíst maso a jak ho budou jíst? Pouze těm, kteří nedokáží ovládnout svůj jazyk, Védy oznamují: „Dobře, můžete si dát maso. Můžete vykonat velkou ohňovou oběť, jagňu, jednou za rok. Jen jednou v roce můžete sníst maso, ne každý den. Ale jakým způsobem můžete jíst maso? Musíte provést velikou oběť, a musíte utratit spoustu peněz, až to uděláte, tehdy to můžete sníst.“ Stejně tak smíte pít alkohol; pokud nedokážete ovládat své smysly, vykonejte velkou soma jagňu, pak pijte. Avšak lze si všimnout, jak si lidé pomyslí: „Jen jeden den, jednou ročně si dám maso a za to budu muset utratit mnoho peněz? To není třeba.“ Přirozeně budete uvažovat: „Není to potřeba“.

“pravṛttir eṣā bhūtānāṁ nivṛttis tu mahā-phalā”

(Manu-saṁhitā)

Védy vám zajistily způsob, abyste se pomalu, zvolna odpoutali od všech těchto nepříznivých věcí. Pochopte to, je to moc důležité. Když budeme následovat tyto usměrňující zásady (nejíst maso, žádný nedovolený sex, žádné omamné látky, žádný hazard), tehdy budeme moci řádným způsobem vstoupit do bhakti džívany; nastane duchovní život.

Čaitanja Maháprabhu tyto věci ustanovil. Že budete osvobozeni z tohoto hmotného světa jen pouhým zpíváním svatých jmen? Nikoliv.

“gaura amara gaura amara mukhe bolile nahi chale

gaura achara gaura vichara laile phala phale”

(Prema Vivarta od Džagadánandy Pandita)

Šástra podává důkaz. Patřím Čaitanjovi Maháprabhuovi. Ne pouze služba pomocí rtů. Musíte dodržovat pokyny Pána Čaitanji Maháprabhua. Pán Čaitanja Maháprabhu objasnil všechny tyto záležitosti. Nejdřív si stanovte varnášrama dharmu. Jinak se jedná o sahadžiju, sakhí beki a jiné apa sampradáji také zpívají svatá jména, tak co je učení Pána Čaitanji Maháprabhua? Jaký je v tom rozdíl? Pravil: „Ne, musíte dodržovat všechny usměrňující zásady.“

sūta uvāca

abhyarthitas tadā tasmai sthānāni kalaye dadau dyūtaṁ pānaṁ striyaḥ sūnā yatrādharmaś catur-vidhaḥ

(Šrímad Bhágavatam 1.17.38)

„Sūta Gosvāmī pravil: Mahārāja Parīkṣit dal na jeho žádost osobnosti Kaliho svolení pobývat na místech, kde se provozuje hazard, pití, prostituce a porážení zvířat.“

Hrát šachy, to je hazard. Někteří se ptají: „Když si nevyměňujeme peníze (nehrajeme o peníze), můžeme to hrát?“ Ne. Je to zcela a přísně zakázáno. Ne, to nemůžete dělat. Dyūtaṁ znamená toto (hazard). Pānaṁ (omamné látky). Pānaṁ znamená pít (alkohol). Prabhupád řekl, nepijte ani čaj ani kávu, co potom můžeme říci o alkoholu či dalších věcech? Dyūtaṁ pānaṁ striyaḥ. Striyaḥ je avaidha strí sanga (nedovolený styk s opačným pohlavím). To je stěžejní. Pán Čaitanja Maháprabhu dokáže tolerovat vše, avšak nestrpí nedovolený sex (pohlavní styk mimo manželský svazek). Pán Čaitanja Maháprabhu byl v tomto ohledu velice tvrdý. Grihasta, nebo brahmačarí, vanaprašta či sannjásí, všichni by to měli dodržovat.

“yadi caha pranaya rakhite gaurangera sane

chota-haridasera katha thake yena mane”

(Prema Vivarta, kapitola 7 od Džagadánandy Pandita)

Chcete-li doopravdy vytvořit vztah s Čaitanjou Maháprabhuem, stále mějte na paměti potrestání Čhoty Haridáse. Toto pravil Čaitanja Maháprabhu. Buďte velmi obezřetní. Ať už jste grihasta, vanaprašthi, sannjásí či brahmačarí. Buďte velice pozorní. Můžete se vzít v souladu s védskou kulturou. Měli byste složit slib, a bráhmana (védský kněz) a agni dev (vládnoucí božstvo ohně) by tomu měli svědčit. Takto byste se měli sezdat, poté se můžete sdružovat. Jinak pokud se stýkáte nepřípustnou cestou, jde o hříšný život, pápa máji džívana. Je to jasné? Těm, kteří toto provádějí nevědomě, Pán udělí jednoho dne milost. Ale ty, kteří to číní vědomě, tomu se říká gňána pápi, kteří se vědomě dopouští pokleslých činnosti, Pán nikdy nevysvobodí z tohoto hmotného světa. Tisíckrát a tisíckrát půjdou na naraku (pekelné planety) a budou trpět mnoha těžkostmi. Taková je védská kultura. Má to velký význam.

“Kona kale nahi tara gati”

Nikdy nebude osvobozen z oceánu hmotného bytí. Včera jsem vysvětloval:

“jagai madhai bale,—ara nare bapa”

(Čaitanja Bhagavat Mádhja 13.225)

Čaitanja Maháprabhu řekl: „Džagai! Madai! Musíte složit slib, že se od tohoto dne dále jakživ nedopustíte žádných podlých činností nebo prohřešků, aparádha. Tehdy vás osvobodím a vymítím veškeré vaše hříšné reakce.“ Toto vystihuje Čaitanja Bhagavat. Musíme tedy složit přísahu, že od tohoto dne nebudeme činit žádné nemravnosti. To je rozhodující. Jinak je život zbytečný, není ničím. Budete muset jít do pekla. Nikdo vás neochrání. To je velmi významné v našem duchovním životě. Pokud opravdu chcete zpívat svatá jména a být vysvobozeni z oceánu hmotného bytí, musíte dodržovat příkazy Pána Čaitanji Maháprabhua.

“dyūtaṁ pānaṁ striyaḥ sūnā yatrādharmaś. . . . .

(Šrímad Bhágavatam 1.17.38)

Sūnā znamená džíva himsá (násilí vůči druhým živým bytostem). Zabíjení zvířat.

Védy pojednávají o těchto věcech. Poté pomalu, pozvolna vstoupíme do šuddha bhakti. Bhakti není laciná věc. Nemyslete si, že pouhým opěvováním svatých jmen „mám bhakti“. Bhaktivinod Thákur napsal jednu píseň:

(1)

“eo to’ eka kalir celā

māthā neḍā kaupin parā, tilak nāke, galāy mālā

(2)

dekhte vaiṣṇaver mata, āsalo śākta kājer belā

sahaja-bhajan korchena māmu,

sańge lo’ye parer bālā”

(Píseň 6, Baul Sangit, Šríla Bhaktivinod Thákur)

Parer bālā“ – to znamená, že vykonává ‚bhadžan‘, zatímco se nedovoleně stýká s ženami jiných, má na sobě tilak, aby ukázal, že: „Já patřím Čaitanjovi Maháprabhuovi“, a zpívá „Hare Krišna Hare Krišna“. Ne. Toto není bhadžan, rozhodně ne. Jen podvádíte sebe sama, a rovněž druhé. Je nutno dodržovat usměrnění písem. Šuddha bhakta džívana znamená pobývat v domě se svou manželkou a dětmi, a sloužit Guruovi a Vaišnavům.

“prabhu kahe, — “vaiṣṇava-sevā, nāma-saṅkīrtana dui kara, śīghra pābe śrī-kṛṣṇa-caraṇa”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Mádhja lílá 16.70)

„Šrí Čaitanja Maháprabhu odvětil: „Měli byste se zaměstnat ve službě služebníkům Kṛṣṇy a neustále opěvovat svaté jméno Kṛṣṇy. Provádíte-li tyto dvě věci, velice brzy dospějete útočiště u lotosových chodidel Kṛṣṇy.“

Ne každý přijme stav odříkání. Ne každý se stane sannjásínem. Podle vaší způsobilosti, adhikára, byste měli pobývat v ášramu, zpívat posvátná jména a sloužit guruovi a vaišnavům. Vaišnava sevana náma sankírtan. Opěvujte svatá jména a služte vaišnavům, poté budete velmi snadno oproštěni od oceánu hmotného bytí. Védy velice zřetelně popisují toto - grihastové by měli převzít mnoho zodpovědnosti. Jsou zodpovědní vůči svým členům rodiny, svým dětem a společnosti, a s deseti procenty svého výdělku by měli sloužit guruovi a Bhagavánovi. To byste měli dodržovat. Deset procent z celého svého příjmu musíte vynaložit na gurua a Krišnu. S dalšími devadesáti procenty můžete sloužit svým rodinným příslušníkům a ostatním. Tak to probíhá. Jaký je smysl života grihasty? Není to lehké. Může to být také velice namáhavé. Ale stejně se za tím všichni honí. Je hodně těžké nalézt brahmačárího. Ať už Inda nebo někoho ze Západu, je obtížné najít brahmačárího.

Avšak šástra tvrdí, že jestliže vzorně dodržujete usměrnění, život jako grihasta může být rovněž prvotřídním životem.

“kiba vipra kiba ‘nyasi sudra kene naya

yei krsna tattva vetta sei ‘guru’ haya”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita Mádhja 8.128)

To objasňuje Čaitanja Čaritámrita. Kdo pochopil vědomí Krišny, je ideálním guruem, ať už je grihastou, vanapraštim či sannjásínem. Ale snažte se dojít k poznání vědomí Krišny, to je grihasta džívana. Šrímad Bhágavatam tolik chválí grihasta džívanu.

Život v domácnosti. Sám Nárada Riši o tom hovořil s Judhišthirou Mahárádžem. Jednou Nárada Riši přišel do domu Pánduovců, do domu Judhišthiry Mahárádže. Judhišthira Mahárádž moc pěkně uctil lotosová chodidla Nárady Rišiho a velmi skromně se jej zeptal: „Jsme grihastové, jak můžeme dodržovat usměrnění písmem, a jak máme ovládnout naše smysly?“ Můžete se to dočíst ve Šrímad Bhágavatamu, zpěvu sedmém. Nárada Judhišthira Samváda – velice nádherné – rozhovor mezi Náradou Rišim a Judhišthirou Mahárádžem. Judhišthira Mahárádž se zeptal, jak můžeme mít smysly ve své moci?

Nárada Riši odpověděl, že existuje pouze jeden způsob:

“guru-śuśrūṣayā bhaktyā

sarva-labdhārpaṇena ca

saṅgena sādhu-bhaktānām

īśvarārādhanena ca

śraddhayā tat-kathāyāṁ ca

kīrtanair guṇa-karmaṇām

tat-pādāmburuha-dhyānāt

tal-liṅgekṣārhaṇādibhiḥ”

(Šrímad Bhágavatam 7.7.30-31)

„Člověk musí přijmout pravého duchovního učitele, sloužit mu s velkou oddaností a vírou a obětovat mu veškeré své vlastnictví. Ve společnosti světců a oddaných má uctívat Pána, s vírou naslouchat Jeho slávě, oslavovat Jeho transcendentální vlastnosti a činnosti, vždy meditovat o Pánových lotosových chodidlech a uctívat Božstvo Pána přesně podle pokynů šástry a gurua.“

Guru-śuśrūṣayā bhaktyā sarva-labdhārpaṇena ca” - službou guruovi dokážete přemoci všechny své smysly a dospět k Pánu.

Šrímad Bhágavatam velice srozumitelně pojednává o tom, jak zahájíme duchovní život. Dbá-li grihasta džívany pečlivě, takový grihasta bude na vyšší úrovni než brahma gňání, jogí a tapasvi. Uvedu příklad, šástra udává důkaz, když si přečtete Čaitanja Čaritámritu, rozhovor mezi Čaitanjou Maháprabhuem a Rájem Rámánandou. Samotný Čaitanja Maháprabhu požádal Ráje Rámánandu:

“prabhu kahe, — “paḍa śloka sādhyera nirṇaya”

rāya kahe, — “sva-dharmācaraṇe viṣṇu-bhakti haya” ”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita Mádhja lílá 8.57)

„Śrī Caitanya Mahāprabhu rozkázal Rāmānandovi Rāyovi: ‚Přednes verš z vyjevených písem o konečném cíli života.‘“

Prabhu kahe ‚paḍa śloka sādhyera nirṇaya‘”, Pán Čaitanja se zeptal Ráje Rámánandy: „Můžeš vysvětlit, co je naším cílem a jaký je postup?“ Jaký je náš cíl? Jak dospět Krišna premy, avšak co máme učinit na začátku?

“varṇāśramācāra-vatā puruṣeṇa paraḥ pumān

viṣṇur ārādhyate panthā nānyat tat-toṣa-kāraṇam”

(Šrí Čaitanja Čaritámrta Mádhja lílá 8.58/ Viṣṇu Purāṇa 3.8.9)

„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Viṣṇu, je uctíván řádným plněním předepsaných povinností v soustavě varṇa a āśrama. Neexistuje jiná možnost, jak uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Člověk se musí nacházet ve zřízení čtyř varen a āśramů.“

Varṇāśramācāra-vatā puruṣeṇa paraḥ pumān“. Řídí-li se někdo usměrňujícími zásadami Varnášrama dharmy, pak bude Bhagaván Višnu velmi potěšen. Co je naším cílem a záměrem? Jak uspokojit Pána. ‚Bhagavat prasannata‘ – to je naším cílem a předmětem, jak potěšit Pána.

První šloka tedy toto vysvětluje:

“varṇāśramācāra-vatā puruṣeṇa paraḥ pumān

viṣṇur ārādhyate panthā nānyat tat-toṣa-kāraṇam”

Neexistuje jiný způsob, jak uspokojit Pána. Nejdříve se řiďte varnášrama dharmou. Pokud se držíte varnášrama dharmy, posléze se budete nacházet na vyšší úrovni než-li jogíni, gňáníni a další.

Dám příklad. Kdysi jeden brahmačárí prováděl přísná odříkání - ‚čator tápasja‘. Asi ve 30ti letech opustil dům a odešel do džungle. Třicet let vykonával těžká odříkání. Stál na špičkách prstů a zvedal své dvě ruce. Vlasy se mu přeměnily v (jata) dredy. Narostly mu velké, mohutné dredy, ale přesto po třicet let prováděl tvrdá odříkání. Ptáci si v jeho dredech dokonce postavili hnízdo. Pak jednoho dne, po třiceti letech, otevřel oči. Mezitím jeden ptáček vylétl z hnízda a pustil stolici na jeho nos. V tu ránu se velice rozhněval, otevřel své rudé oči a ptáček byl spálen na prach. Poté si uvědomil: „Mocí, kterou jsem nabyl svým pokáním, jsem zničil toho ptáčka.“

Potom odešel z džungle a dorazil na venkov. Nejprve zašel do domu jednoho hospodáře, velmi vzorného grihasty, nebyl to hospodář, (který se chová) ‚jako kočky a psi‘. Ideální grihasta. Snažte se porozumět, jaký má grihasta hodnotu. Grihasta a grihamedi nejsou to samé. Co znamená grihasta? Co je to ‚hospodář‘?

“na gṛhaṁ gṛham ity āhur

gṛhiṇī gṛham ucyate

tayā hi sahitaḥ sarvān

puruṣārthān samaśnute”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Ádi Lílá, 15.27)

„Samotný dům ještě není domovem, neboť je to žena, jež dává domovu jeho význam. Žije-li člověk doma se svou manželkou, mohou společně naplnit všechny cíle lidského života.“

Pokud žijete v domě, tomu se neříká ‚griha (dům)‘. Griha znamená ‚patní saha, bhárjá saha nivaset‘. Když někdo žije v domě se svou manželkou a vykonává oddanou službu Pánu, nazývá se to grihasta. Jmenuje se to griha; griha mandir. Pobýváte-li se svou ženou a provádíte bhadžan a sádhanu vhodným způsobem, nazývá se to grihasta džívana (život grihasty).

Další typ člověka, který žije v domě, se nazývá ‚grihamedi‘. ‚Medi‘ znamená ti, kteří jsou tolik připoutaní a jen se pohybují kolem svého domu. Grihamedi. V minulosti někteří rolníci vzali semena pšenice nebo horčice a dali tyč doprostřed a provaz, a všechny krávy chodily kolem té tyče, kolem jednoho místa, tomu se říká ‚medi‘. Ti, kteří zůstávají jenom ve svých domovech, nezpívají, neprovádějí oddanou službu, a kteří jsou připoutaní jen ke své ženě a dětem, ti jsou označování za grihamedi.

Šrímad Bhágavatam a rovněž Védy předkládají, že jejich životy jsou zcela k ničemu. ‚Grihasta‘ znamená, že konají oddanou službu Krišnovi. Středem (náplní) je pouze Krišna.

Tulsí dás vykládá:

“chaki chalke sabke dekhe

kilke na dekhe koi

kilke jo pakad rahe

sabut rahe sei”

Nyní se nacházíme ve věku vědy, proto je to velice obtížné pochopit. V minulosti se používaly dva kusy kamene s dírou, a jedna tyč uprostřed. Tyto dva kameny se pohybovaly a mlely obilí. Jmenuje se to ‚Čaki‘. Je to srozumitelné? ‚Čaki‘ jsou dva kusy těžkého kamene. Uprostřed je jedna díra a jedna tyč. Jeden kámen se neustále hýbe. Když tam nasypete zrna, pšenice nebo rýže a další, samovolně se rozemelou, avšak pokud některá zrna uvíznou ve středu tyče, kámen se nikdy nerozdrtí. Tulsí dás tedy sděluje:

“čaki čalke sabke dekhe”

Nás všechny rozmílá májá, skrz naskrz, avšak ta tyč uprostřed reprezentuje Krišnu. Jestliže přijmete útočiště u Krišny, pak se vás májá nedotkne, májá vás nesemele. Je to jasné? Takový je postup. Přijmete-li útočiště u lotosových chodidel Krišny, budete zachráněni před májou. Májá po vás nesáhne. Grihasta a grihamedi tedy nejsou to samé.

Vraťme se k tématu, ten tjagi mahátmá, ten jogín přišel k domu vzorného grihasty, a zaklepal na dveře. „Bhikšám déhi! Bhikšám déhi!“ „Dej mi nějaký příspěvek, almužnu“. Zde cudná žena sloužila svému muži; pati sévá (doslova ‚služba manželovi‘). Pochopte tyto záležitosti. ‚Cudná žena‘ znamená, že miluje Krišnu, a slouží svému manželovi. Ta tedy došla ke dveřím a velmi jemným hlasem řekla: „Mahátmádží, prosím, počkej pár vteřin. Sloužím teď svému muži, pak ti dám nějaký dar.“ Neboť šástra podává důkaz, přijde-li sádhu k vám domů a nic mu nedarujete, přijdete o svou sukriti (ctnost, (nabyté) zbožné činnosti), punju (zbožnost, hodnota...). Tehdy vám sádhu vezme všechnu vaši punju a rovněž vhodí všechny své dřívější hříšné činnosti na váš dům. Chápete? Když přijde sádhu (světec), musíte mu něco dát. Něco je lepší, než nic. Proč ne? Nemyslete si, že „Když něco dám, ztratím tím.“ Ne, tisíckrát se vám to vrátí.

Paramgurudev postavil Devánanda Gaudíja Math. Byl jeden muž, který byl zcela bez peněz. Prodával jen hrnce, vyráběl je, ale sloužil Param guru mahárádžovi, a rovněž dal nějaký dar Devánanda Gaudíja Mathu. Ať dáte jednu penci sádhuovi, nedokážete si uvědomit, co (za to) dostanete. Šrímad Bhágavatam to dokazuje. Co Sudáma Vipra nabídnul Pánu? Spálenou lámanou rýži. Dokonce to ani nechtěl obětovat Krišnovi, poněvadž uvažoval:

kvāhaṁ daridraḥ pāpīyān kva kṛṣṇaḥ śrī-niketanaḥ brahma-bandhur iti smāhaṁ bāhubhyāṁ parirambhitaḥ

(Šrímad Bhágavatam 10.81.16)

„Kdo já jsem? Pokleslý, chudý přítel brāhmaṇy. A kdo je Kṛṣṇa? Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající šesti hojnostmi. Navzdory tomu mne Objal Svými dvěma pažemi.“

Kde jsem já, hříšný bráhmana, a kde je Krišna? Jak je možné, abych (Mu) dal tuto spálenou nalámanou rýži? Avšak Krišna po tom silou chňapnul. Jednou, dvakrát to Pojedl. Takže si nemyslete: „Když dám sádhuovi jeden cent, zbyde mi devadesát devět pencí.“ Vy nevíte, kolik přijde centů. Tak to je. Existuje mnoho takových případů.

Ten jogín byl tedy v jejich domě. Dáma pravila: „Mahátmádží, prosím, počkej pár vteřinek“, ale ten mahátmá se velice rozhněval. Objevilo se v něm tolik nafoukanosti. Otevřel oči a řekl: „Hej!“, avšak ta žena povídala: „Mahátmádží, nejsem jako ten ptáček. Mne nemůžeš spálit na popel.“

Ten brahmačárí, ten jogín, uvažoval: „Ó, nemám nic.“ Pak přišel na jiné místo. Jeden člověk tam prodával olej, v sanskritském výrazu je to ‚taila dhar‘. Taila dhar znamená ten, kdo prodává olej, prodavač oleje. Jogín použil ty samé výrazy: „Bhikšám déhi, dej mi nějaký příspěvek, almužnu.“ Obchodník řekl: „Mahátmádží, prosím, počkej pár vteřin. Akorát hovořím se svými zákazníky. Za dvě minuty ti něco daruji. Pokud mi to možnosti dovolí, dám ti něco.“ Nato se brahmačárí velice rozzlobil a znovu otevřel oči, to znamená, že jej chtěl spálit na uhel. Ten taila dhar prohlásil: „Nejsem jako ten pták. Nejsem ten pták. Nedokážeš mne spálit na popel.“

Byl velmi překvapen, „Tato osoba řekla ta samá slova, jako ta cudná žena. V lese jsem spálil toho ptáčka, ale jak to mohli vědět? Jak to věděli? A nyní nemám žádnou moc, vůbec nic. Nemohu vykonat nic.“ Pak zašel na jedno místo a optal se (tam) světce: „Jak to?“

Sádhu odpověděl: „Poslouchej, karma, gňána, jóga a tápasja jsou naprosto zbytečné. Ta počestná žena vykonávala oddanou službu Pánu a je vzorná grihastka, proto je na vyšší úrovni než jsi ty. A ten taila dhar rovněž dodržuje všechna usměrnění, veškeré společenské zásady. Je tedy vznešený.“

Závěr tohoto příběhu je ten, že jestliže se vzorně řídíte všemi zásadami grihasta ášramu, váš život bude úspěšným. Jinak bude život k ničemu, nula. Grihasta džívana je tím nejlepším životem.

Ve Vrindávanu lidé slouží Krišnovi svým tělem, myslí a mluvou. Ve Šrímad Bhágavatamu Šukadev Gosvámí řekl Paríkšitovi Mahárádžovi: „Pohlédni, jak všechny stromy ve Vrindávnu slouží Krišnovi. Jakmile Krišna dorazí do Vrindávanu, stromy svými větvemi přirozeně vytvoří stínítko nad Krišnovou hlavou. Jako když opravdový guru kráčí a jeho žák nad ním drží deštník. Když Krišna přijde do Vrindávanu, květiny, lístky z květů začnou samovolně opadávat a vytváří pro Krišnu půvabný, měkký koberec, protože uvažují: „Náš drahý Krišna přišel, ale jak může Chodit po stezkách ve Vrindávanu, když Jeho chodidla jsou tak hebká.“ Plody ovoce se přibližují těsně ke Krišnovi...

„madhu...“

A med přirozeně skapává dolů a Krišna, Balarám a pasáčci jej olizují. Listy se samy od sebe začínají hýbat, co to znamená? Ovívají Krišnu. Krišna přišel a liány (popínavé rostliny) se také svévolně rozhýbávají, jako čamara (vějíř). Jakou lásku a náklonnost (k Němu) chovají.

Višvanáth Čakravartí pad vykládá, že stromům ve Vrindávanu se říká hospodáři, griha swámí, popínavé rostliny se nazývají manželky, patní, květiny se nazývají dcery, a plodům, ovoci, se říká synové. Ve Vrindávanu slouží manželka, manžel, dcery a synové, ti všichni slouží Krišnovi.

Govinda Dámodara Mádhaveti

Govinda Dámodara Mádhaveti

Govinda Dámodara Mádhaveti

Govinda Dámodara Mádhaveti

Tudíž vidíme, že ve Vrindávanu se všem říká hodpodáři. Obecně si lidé myslí: „Život v domácnosti je zbytečný, život sannjásího je tím nejlepším“, avšak šástra praví, že nikoliv, ve Vrindávanu je kdo sannjásínem? Kdo bude sloužit Krišnovi? Pohlédněte na ty stromy, všichni slouží Krišnovi.

Samotný Nárada Riši pravil: „Hej, Judhišthiro Mahárádži, ačkoliv jsem ve stavu odříkání, sannjásín, a nevlastním žádný dům, Krišna pořád zůstává s tebou. Třebaže jsi grihasta, Krišna bez přestání pobývá v tvém domě.“

yūyaṁ nṛ-loke bata bhūri-bhāgā lokaṁ punānā munayo ’bhiyanti yeṣāṁ gṛhān āvasatīti sākṣād gūḍhaṁ paraṁ brahma manuṣya-liṅgam

(Šrímad Bhágavatam 7.15.75)

„Můj drahý Mahārāji Yudhiṣṭhiro, vy Pāṇḍuovci máte v tomto světě takové štěstí, že mnoho, mnoho velkých světců, kteří dokáží očistit všechny planety ve vesmíru, přicházejí k tobě domů, jako by šlo o běžné návštěvníky. Mimoto, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, s tebou důvěrně bydlí v tvém domě, jako by Byl tvým bratrem.“

Nárada Riši citoval tento verš:

“yūyaṁ nṛ-loke bata bhūri-bhāgā”

„Hej, Judhišthiro Mahárádži, vy všichni máte veliké štěstí, poněvadž Krišna pobývá u tebe v domě. Krišna je tvým dokonalým přítelem.“ Kdo se označuje za vašeho přítele? Kdo je vaším přítelem v tomto hmotném světě? Obvykle je význam přítele takový:

“Utsave vjasane čaiva rádžá dváre swasahneča dža tištati sa bandava”

Kdo je tvým dobrodincem? ‚Utsave‘ – když se koná nějaká slavnost a aniž by vám dal pozvánku, ten někdo, přijde a pomůže vám (se tam dostat), tomu se říká přítel. ‚Vjasane čaiva‘, nebo když probíhá svatební obřad, ten, kdo se dostaví, se nazývá váš přítel. ‚Rádžá dváre‘ – když se nějakým způsobem ocitnete ve vězení, někdo, kdo vám pomůže dostat se ven, je vaším kamarádem. ‚Swasahneča‘ – ten, kdo vás následuje na hřbitov po vaší smrti, se nazývá ‚šawásahna bandhu‘ (bandhu – přítel).

“Utsave vjasane čaiva rádžá dváre swasahneča dža tištati sa bandava”

Tomu se říká (váš) přítel. Avšak Šrímad Bhágavatam vykládá, kdo je vaším skutečným dobrodincem?

“Se-i se param bandhu, se-i pitá-mátá

šrí krišna čarana džei prema-bhakti-dhata”

(Čaitanja-mangala, Šrí Ločana Dás)

„Ten, jenž mi předal prema-bhakti* lotosovým chodidlům Krišny, je mým nejlepším přítelem. Je mým věčným otcem a matkou.“

(* = nejvyšší úroveň oddané služby Pánu, obdařená zanícenou láskou)

Vaším nejlepším kamarádem je ten, kdo vám dá Krišna premu, Krišna bhakti. On je vaším skutečným příznivcem. Kdo poskytne Krišna bhakti a kdo přijme Krišna bhakti? Kdo ji přijme? Zvedněte ruce. Chcete-li doopravdy dostat Krišna bhakti, musíte se řídit pokyny Pána Čaitanji Maháprabhua. V tom to je.

“Se-i se param bandhu, se-i pitá-mátá”

Je mou pravou matkou, je mým opravdovým otcem, je mým skutečným manželem, je mou věrnou manželkou, mým ryzím bratrem či sestrou, pokud mi (on/ona) předá Krišna bhakti.

gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt pitā na sa syāj jananī na sā syāt daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum

(Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.18)

„Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání, se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívaným polobohem.“

“gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt”

Není pravým guruem, pokud nedokáže předat Krišna bhakti. Není mou skutečnou matkou. Není mým opravdovým otcem. Není mou reálnou manželkou ani manželem, když mi nedaruje Krišna bhakti. Šrímad Bhágavatam to velmi zřetelně objasňuje. Má to velký význam.

Když dodržujete všechna usměrnění společnosti a vykonáváte bhadžan a sádhanu (oddanou službu), váš život bude vzkvétat, ale potřebujete víru, dṛḍha viśvāsa. Bez víry nikdy nedocílíte dokonalosti.

Uvedu jeden krásný příklad. Jednou Nárada Riši přišel do domu hospodáře, avšak ten člověk trpěl malomocenstvím (leprou). Držel se za lotosová chodidla Nárady Rišiho a pověděl: „Ó, Riši, prosím, dej mi milost, podle své karmy, špatné karmy, trpím touto chorobou.“ Včera jsem vám vyprávěl, že když se dopouštíte poklesků, budete muset trpět.

“ápaní karíle pápa ápaní daije”

Vykonáváte-li hříšné činnosti, budete muset trpět. Pochopte to, je to velmi důležité. Zeptal se tedy Nárady Rišiho: „Co teď budu delat?“ Nárada Riši odvětil: „To je pravda, co si nyní počneš? Jak ti mohu pomoci?“ Ale hospodář se držel za chodidla Nárady Rišiho a plakal: „Ó, prosím, uděl mi milost.“ Nato Nárada Riši odpověděl: „Poslouchej. Měl bys měsíc nepřetržitě naslouchat s pevnou vírou Mahábháratě. Uděláš-li to, budeš vyléčen z této nemoci. Avšak co je podmínkou? Pevná víra. Říká se tomu dṛḍha viśvāsa. Bez jakýchkoli pochyb. Rozumíš? Pokud se naskytne nejistota, ztratíš vše. Slíbil tedy: „Dobrá, budu jeden měsíc naslouchat Mahábhárata kathá. Prosím, přednášej.“

Nárada Riši měsíc přednášel Mahábharata katha. Po dvacet devět dní vykládal Mahábhárata katha, poněvadž je to velice poutavé, vždyť Mahábhárata probíhá každý den u nás doma. O co se jedná? Hádky. Doma, v naší zemi, v našem okolí, každý den, a rovněž v našich myslích. Dvacet devět dní naslouchal Mahábhárata katha z lotosových rtů Nárady Rišiho.

Posléze se jeho lepra přirozeně vytratila, až na trošku pod jeho nehtem, protože zbýval ještě jeden den. Toho dne Nárada Riši hovořil o povaze Bhímy. Nárada Riši pravil: „Poslechni, Bhíma byl velice chrabrý. Když byl hodně malý chlapec, kolem šesti nebo sedmi let, žongloval se slony, s kolem pěti, šesti či sedmi slony. Jednoho dne, když Bhíma žongloval se slony, strčil do jednoho ze slonů a ten vyletěl do nebe, velmi daleko, a tento slon dosud létá po obloze.“

V tu chvíli hospodář odpověděl: „Mahárádži, teď jsi to přehnal! Jak je možné, aby člověk mohl žonglovat s deseti slony? A aby jeden slon vyletěl na oblohu a pořád tam polétával? Nemohu tomu uvěřit. Jak je to možné? To je moc! Tomu se říká atisvjaukti! Mluvíš příliš. To není chválihodné.“

Tehdy si Nárada Riši pomyslel: „Ó můj Bože!“

“saṁśayātmā vinaśyati”

Ve Šrímad Bhagavad gítě Krišna prohlašuje, že pokud pochybujete o šástře a guruovi, všechno ztratíte.

ajñaś cāśraddadhānaś ca saṁśayātmā vinaśyati nāyaṁ loko ’sti na paro na sukhaṁ saṁśayātmanaḥ

(Šrímad Bhagavad Gítá 4.40)

„Avšak nevědomí a nevěřící jedinci, kteří berou v pochybnost zjevená písma, vědomí Boha nedosáhnou – očekává je pád. Pochybující duši nečeká štěstí ani v tomto světě, ani v příštím.“

Nárada Riši řekl: „Nemáš víru? Proč ne? Sleduj.“ Nárada zatleskal jednou, dvakrát, třikrát, poté ten slon sestoupil z nebe. Jak je to možné? Možné je všechno. Nárada Riši pravil: „Bhíma není jen tak nějaký člověk. Občas Pán Nrisimhadev ovládne jeho tělo, vstoupí do jeho těla.“

Máhabhárata popisuje, že když Bhíma bojoval s Duḥśāsanem, a rozevřel jeho hruď, potom vypil krev z Duḥśāsanova trupu. V tu chvíli se Bhíma naplnil hněvem a každého vyzval: „Půjde se mnou někdo bojovat? Někdo z Kauravů nebo Pánduovců?“ Ardžuna uchopil svůj luk a řekl: „Dobře, já jdu, neboť jsem kšatrija – kdokoli mne vyzve, s těmi se musím utkat.“

Krišna promluvil: „Ardžuno, nechoď. Tentokrát nechoď. Nemůžeš bojovat s Bhímou. I kdybych šel Já Sám, nemohu se s ním bít. Proč? Protože Má inkarnace Nrisimha deva vešla do jeho těla.“

Měli byste si přečíst Mahábháratu, velmi podrobně se to tam vysvětluje. Když Bhíma otevřel hruď Duḥśāsana a vysál krev, tehdy se velmi rozzuřil – byl krvelačný (dravý) jako lev. Krišna pravil: „Hej Ardžuno, ty nevíš, jak je v tuto chvíli silný. Nikdo se před něj nemůže postavit. Ani Já Sám nepůjdu. Mé vtělení Nrisimhadeva vstoupilo do jeho těla. Bhagavat.“ Nárada Riši tedy pronesl: „Poslouchej, vstoupí-li Pán Samotný do někoho, ten jedinec dokáže učinit cokoli. Proč by ne? Žonglovat se dvěma, třemi nebo čtyřmi slony a vrhnout jednoho z nich, to nic není, neboť Pán dokáže cokoliv. (Že) Pán Nrisimha dev popadne jednoho slona? I deset tisíc slonů je pro Něho jako jedno hořčičné semínko. Pozbyl jsi své víry, proto toto malinké místo s leprou nebylo odstraněno.“

Co je smyslem tohoto vyprávění? Potřebujete víru.

Duchovní život zcela závisí na víře. Nazývá se to dṛḍha viśvāsa, śāstra viśvāsa, víra v śāstru a guru vakja (slova duchovního učitele). Nikoli slepá víra. Ať z vás není Sunanda Gandharva. Šríla Gour Govinda Mahárádž vypravoval tuto historku. Mnohokrát jsem vám vykládal tento příběh – Sunanda Gandharva.

Kdysi si jeden pradlák oholil hlavu. Potkal královského kněze. Kněž se jej otázal: „Hej! Pradláku! Proč sis oholil hlavu?“ Pradlák odpověděl: „Dnes je nejpříznivější den, poněvadž Sunanda Gandharva v tento den opustil tělo.“ Nezeptal se, kdo byl Sunanda Gandharva, ale Sunanda Gandharva je moc pěkné jméno, tak se ten kněz rovněž oholil.

Poté kněz potkal ministra. Ministr se ho ptal: „Hej! Knězi! Proč sis oholil hlavu?“ Kněz odpověděl: „Dnes je nejpříznivější den, protože Sunanda Gandharva opustil tělo.“ Ministr se ani nezeptal „Kdo je Sunanda Gandharva?“, a také si oholil hlavu.

Ministr pak potkal krále. Král pověděl: „Hej! Ministře! Proč sis oholil hlavu?“ Dnešek je nadmíru příznivý den, jelikož dnes Sunanda Gandharva opustil tělo,“ odpověděl ministr. Král se nevyptával, kdo to je a oholil si hlavu rovněž.

Načež přišla královna a pravila: „Hej! Králi! Proč sis oholil hlavu?“ Král odvětil: „Dnešní den je tím nejpříznivějším dnem, neboť Sunanda Gandharva dnes opustil své tělo.“ Královna se tázala: „Kdo je Sunanda Gandharva?“ Král odpověděl: „Ó, to nevím, můj ministr mi to sdělil.“

Nuže královna se ptala ministra: „Kdo je Sunanda Gandharva?“ Ministr odvětil: „Ó, já nevím, královský kněz mi oznámil, že dnes je ten nejpříznivější den.“ Následně se královna zeptala kněze: „Kdo je Sunanda Gandharva?“ Kněz říkal: „Ó, nevím. Pradlák mi o tom řekl.“

Královna se tedy tázala pradláka: „Hej! Kdo je to Sunanda Gandharva?“ Pradlák odpověděl: „Ó, královno, mahárání, poslyš, měl jsem osla. Jmenoval se Sunanda Gandharva. Můj oslík opustil tělo, proto jsem se oholil.“

Šríla Gour Govinda Mahárádž vypravoval tuto povídku. Bez znalostí a sádhu sangy (společnost svatých osob), bez učení písem, a pouze něco (slepě) následovat s páskou přes oči? To je slepá víra. Ne, musíte studovat šástru, a s pevnou vírou - dṛḍha viśvāsa – tehdy do toho proniknete. Bez sádhu sangy, bez pročítání písem – Véd, Purán či Upanišad – nedokážete řádně vstoupit do šuddha bhakti.

Snažte se tyto věci dodržovat. Naučte se, jak sloužit Krišnovi. Ať jste grihasta, brahmačárí, vanaprašti nebo sannjásín, to není na škodu, ale zpívejte svatá jména a řiďte se čtyřmi pravidly. Znovu a znovu nám to naše guru varga (učednická posloupnost) připomíná, má to veliký význam:

“grihe vá vanete tháke, ‘há gauránga’ bole dáke,

narottama máge tá’ra sanga”

(Gaurángera Duti-Pada, Narottama Dás Thákur, Verš 4)

„Ať již člověk žije doma jako grihasta, či v lese jako asketa, pokud vykřikuje: „He Gauránga!“, Narottama dás prosí o jeho sangu (společnost).“

Narottama dás Thákur zpíval tuto píseň. Můžete setrvávat v životě v domácnosti nebo přijmout stav odříkání, na tom není nic špatného, avšak vždy služte guruovi a Krišnovi. Služte Thákurdžímu (Božstvu), služte Vaišnavům a opěvujte posvátná jména. Vidíme, že většina oddaných Pána Čaitanji Mahápabhua byli grihastové. Nitjánanda Prabhu, Advaita Áčárja, Šrívas Thákur – byli povětšinou grihastové. Kam chodí Tjágíni (rovněž asketové)? Brahmačáríni, vanapraštini a sannjásíni, kam chodí? Do domu grihastů. Avšak, a to je velice důležité – měli byste dodržovat čtyři zásady (1. Nejíst maso, 2. Žádný nedovolený sex, 3. Žádné omamné látky, 4. Žádný hazard). Pokud se neřídíte těmito čtyřmi principy, takový domov je zcela co? Naraka (jako peklo). To je klíčové, dodržujte čtyři pravidla a zpívejte svatá jména, služte guruovi a vaišnavům.

Rája Rámánanda pravil:

“prabhu kahe, — “paḍa śloka sādhyera nirṇaya”

rāya kahe, — “sva-dharmācaraṇe viṣṇu-bhakti haya” ”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita Mádhja lílá 8.57)

Sva-dharmācaraṇe” znamená varnášrama dharma.

Džíva svarúpa anubandhi‘ znamená Krišna bhakti anusilanam (rozvíjení ryzí oddanosti ke Krišnovi).

Saranapati“ znamená, že přirozenou povahou duše je sloužit Krišnovi. Dodržování varnášrama dharmy je vedlejší. Čaitanja Maháprabhu prohlásil:

“eho bāhya, āge kaha āra”

(Šrí Čaitanja Čaritámrita Mádhja 8.59)

„Toto není podstatné. Raději Mi řekni o nějakém jiném způsobu.“

Poněvadž Čaitanja Maháprabhu chce naslouchat o naší ideální svarúp anubandhi dharmě – přirozené povaze duše, což je sloužit Krišnovi.

jīvera ‘svarūpa’ haya — kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’

(Šrí Čaitanja Čaritámrita Mádhja 20.108-109)

Jak budeme sloužit Krišnovi? Z toho důvodu Čaitanja Maháprabhu oznámil následující varnášrama dharmu – brahmačárí, grihasta, vanaprašti a sannjás či bráhmana, kšatrija, vaišja, šúdra – to je okrajové, avšak nemyslete si: „Ó, to je vedlejší, není proto třeba dodržovat varnášrama dharmu.“

Šástra z toho důvodu sděluje:

śruti-smṛti-purāṇādi-

pañcarātra-vidhiṁ vinā

aikāntikī harer bhaktir

utpātāyaiva kalpate (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.101, Śrīla Rūpa Gosvāmī)

„Jestliže člověk poruší pravidla zmíněná ve śruti, smṛti, purāṇách a v Nārada-pañcarātře, přináší to velké pochybnosti, třebaže je zaměstnán v ryzí oddanosti Harimu (aikāntiki-hari-bhakti).“

Toto jsem dnes ráno vysvětloval. Když se neřídíte všemi zásadami písem - śruti, smṛti, Narada Pančarátra – a myslíte si: „Jsem ustálený (ve své oddanosti), takže není třeba, abych dodržoval pravidla,“ přivodíte tím ve své společnosti zmatek. Způsobíte chaos ve své mysli. Nikdy nevniknete do šuddha bhakti.

Proto celá naše guru varga popisuje, pomalu, pozvolna, bhakti magra džívana (život na stezce oddanosti k Bohu). Následujte varnášrama dharmu a opěvujte zbožná jména.

Jaký je jinak rozdíl mezi Gaudíja vaišnavy a Sahadžijá bábadžími? Sahadžijové nechtějí dodržovat pravidla a usměrnění varnášrama dharmy.

Šríla Bhaktisiddhánta Prabhupád obnovil daivá varnášrama dharmu. Šrímad Bhagavad Gítá o těchto věcech pojednává – Krišna to popisuje – kdo je označován za bráhmanu, kdo se nazývá kšatrijou, kdo brahmačárím a kdo grihastou. To je velmi důležité.

“sve sve ’dhikāre yā niṣṭhā

sa guṇaḥ parikīrtitaḥ

karmaṇāṁ jāty-aśuddhānām

anena niyamaḥ kṛtaḥ

guṇa-doṣa-vidhānena

saṅgānāṁ tyājanecchayā”

(Šrímad Bhágavatam 11.20.26)

„Za skutečnou zbožnost je jednoznačně prohlášeno to, když se transcendentalisté neochvějně drží svého příslušného duchovního postavení, a hřích vzniká, když transcendentalista své předepsané povinnosti zanedbá. Ten, kdo přijme toto měřítko zbožnosti a hříšnosti a upřímně si přeje zanechat všech svých dřívějších styků se smyslovým požitkem, dokáže překonat materialistické činnosti, které jsou svou povahou nečisté.“

Dle své způsobilosti se člověk musí řídit zásadami. V souladu s vaší svabhávou (povaha) spadáte do té a té varny a ášramu. Máte-li bráhmana svabhávu, pak z vás bude bráhmana. Satjam, šaučam, dajál, pavitratá. To je povaha - svabháva, či guny - vlastnosti, bráhmany. Satjam znamená pravdomluvnost; šaučam – čistota; daja – uděluje milost všem živým bytostem, chová soucit ke všem živým tvorům; aistika – má víru v šástru a sádhu vákja, pokyny gurua a šástry.

Šrímad Bhágavad Gítá hovoří o úrovních čtyř varen a ášramů (třídy společnosti). Jak toto řádně provádět. To je hlavní. (Pokud se tímto neřídíme, naše životy budou) nic, zbytečné. Diskutuji tedy o tom, jak naše guru varga (učednická posloupnost) přišla z Indie, aby kázala západním zemím o naší Védské kultuře, jak proniknout do studie Véd a do vědomí Krišny.

Bolo Vrindávan Bihári Lal Kí Džaj!

Rádhe Govinda Rádhe Govinda!

(Přeloženo z JayGurudev.org)

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mahá-Mantra

Hare Krišna Hare Krišna

Krišna Krišna Hare Hare

Hare Ráma Hare Ráma

Ráma Ráma Hare Hare

Zpívání této mahá-mantry je doporučený postup pro dosažení ryzí lásky k Bohu a seberealizace (sebeuvědomění) v tomto Věku Kali, jenž se vyznačuje hádkou a pokrytectvím. Zvuk je přítomen ve vesmíru a ve všech ostatních hmotných prvcích. Je to věčná podstata. Transcendentální zvuk má velkou moc.

Čtyři pilíře Dharmy

Existují čtyři pilíře dharmy či náboženství. Bez těchto čtyř pilířů jsou lidské společnosti a tzv. náboženství degradovaná, nečistá a destruktivní. Těmito pilíři jsou soucit, pravdomluvnost, pokání a čistota. Dodržováním čtyř usměrňujících zásad, podpíráme tyto pilíře. Nedodržujeme-li tyto zásady, tyto základní pilíře budou zničeny.

Čtyři usměrňující zásady

1. Nejíst maso, ryby nebo vejce.

Zabíjení zvířat ničí hodnotu soucitu.

2. Žádný hazard.

Pravdomluvnost je zmařena hazardováním.

3. Nepožívat omamné látky. (včetně čaje a kávy)

To ničí zásadu pokání.

4. Žádný nedovolený sex.

Čistota se vytrácí nedovoleným sexem (pohlavní styk mimo manželství či jakýkoli styk za účelem jiným než plození dětí).


Nedávné příspěvky
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now