Nandotsava! (Den po Džanmáštamí)


Rusko, 6.9.2015



Včera se konala moc pěkná slavnost Krišnova Džanmáštamí a dnes je rovněž obzvláště znamenitý a příznivý den, protože probíhá Nanda Mahotsava, oslava narozenin syna Nandy Mahárádže, Krišny.

Nanda Mahárádž tento den dal Vradžavásínům mnoho darů, to proto, že se Krišna objevil v jeho domě. (verš). Vradžavásíni zpívají tuto píseň, která praví, že Krišna je nazýván zosobněním božské blaženosti. Božská radost se dostavila do domu Nandy Mahárádže a srdce všech bylo zcela okouzleno transcendentálním štěstím, ánanda-kanda.


Včera jsem vyprávěl o tom, že když se duchovní blaho projeví v srdcích všech, hmotné štěstí samovolně zmizí. V tomto fyzickém světě lidé touží po hmotném potěšení, džara-ánanda (jara-ananda).


Co představuje toto hmotné potěšení? Lidé chtějí jíst, to je džara-ánanda. Někteří touží jíst všelijaké druhy chutných jídel. Takové blaho se nazývá džara-ánanda. Někteří rovněž chtějí pěkně spát na měkké posteli, to se také nazývá džara-ánanda. Takže různí lidé chtějí takováto hmotná potěšení: ženu, majetek, peníze, dům, auto, kreditní kartu, touží po všelijakých materiálních radostech. Avšak jakmile se transcendentální radost, Krišna, vyjeví v srdci, zapomenou na všechen hmotný požitek. Proto se Krišna zjevuje v srdci všech živých bytostí. Z toho důvodu jsou všichni okouzleni nadpozemskou blažeností.


Všichni Vradžavásíni se domnívají, že Krišna je jejich syn, nikoliv syn Nandy a Jašody, a proto jsou všichni ponořeni do nebeského blaha, aprakrita-ánanda. Především Nanda a Jašodá jsou tak pohrouženi v radosti z Krišny. A Nanda Mahárádž rozdal všechny dary brahmanům a všem ostatním. (verš). Věnoval dary starým lidem, dal jim nosítka, aby se mohli posadit a někdo je mohl odnést na určité místo. Mladým dívkám či chlapcům daroval silné koně, aby si na nich mohli jezdit. Těm ve středním věku daroval slony jako dar a tak si jim mohou sednout na hřbet. Byly přítomny tři typy lidí: staří, ve středním věku a mladí. Nanda Mahárádž takto předal dary všemu lidu. A mnoho darů v podobě pokrmů: laddú, kačorí. Mladí lidé mají zuby, těm dal k jídlu laddú a kačorí, a starším, kteří nemohli jíst či kousat laddú a kačorí, dal Nanda Mahárádž tekutou sladkost. Nanda Mahárádž rozdal mnoho sladkostí. Starší pili Tas-malai a další nápoje. Všichni Vradžavásíni byli spokojení. (verš).


Každý ve Vradži byl šťastný a Jógamája Vrindadeví ve Vrindávanu všechno hezky nazdobila. Všechny stromy byly úžasně a krásně ozdobené, a (také) listy, květiny a ovoce.

(píseň Yamunā-puline, kadamba-vana meń).


(1)

yamunā-puline, kadamba-vana meń, chavi kaun dekhi āja

śyāma baḿśīdhārī, maṇi-mañcopari, kare līlā rasarāja


(2)

kṛṣṇa-keli sudhā-prasravana

aṣṭa-dalopari, śrī rādhā śrī hari, aṣṭa-sakhī parijana


(3)

sugīta-nartana, saba sakhī-jaṇa, sevita yugala-dhane

kṛṣṇa-līlā lakhi, prakṛti-sundarī, bikharāye śobhā vane


(4)

gṛha na jāuń, vane meń praveśuń, līlā-rasa ke tare

tyāgi kula-lāja, bhajo vraja-rāja, vinoda binatī kare


hare kṛṣṇa hare kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa hare hare hare rāma hare rāma rāma rāma hare hare


rādhe rādhe rādhe jay jay jay śrī rādhe


Překlad:


1) Ó sakhí! Má drahá přítelkyně! Co jsem to dnes spatřila? V kadambovém háji na břehu Jamuny, líbezný načernalý chlapec, držící dlouhou flétnu jménem vamší, sedí na trůnu posázeném drahokamy, vykonávaje Své zábavy jako Král všech transcendentálních nálad!


2) Nacházejíce se na osmi okvětních lístcích na skvostném oltáři, jsou Šrí Rádhá a Šrí Hari obklopeni Svým doprovodem osmi hlavních gopíí. Tam Krišna vykonává své milostné zábavy, jenž jsou stejné jako vodopád nektaru.


3) Zpíváním líbezných písní a pěkným tancováním všechny gopíe uspokojují Božskou Dvojici. Takto spatřuji Krišnovy zábavy s Jeho nádhernými společnicemi, které se rozprostírají po celém zářivém lese.


4) Kvůli půvabu takovýchto zábav, nepůjdu domů, nýbrž místo toho vstoupím do tohoto lesa. Zříkaje se veškerého ostychu ze strachu z rodinných příslušníků, budu jen uctívat Pána Vradže. Toto je pokorná kapitulace Bhaktivinoda.


Nanda Mahárádž v Nanda-bhavánu moc pěkně oslavoval narozeniny svého syna a všichni Vradžavásíni byli úplně pohlceni v Krišnově Božské Lásce. Nanda Mahárádž to moc hezky slavil. Především Jógamája Vrindadeví zkrášlila Vrindávan květinami, ovocem, lístky, stromy, vším možným, a tímto způsobem to naplánovala, aby všechny květiny vykvetly a tolik pylovaly a celá obloha se zcela obarvila pylem z květů, různobarevné pyly všechno obarvily.


Jelikož ánanda-kanda-krišna je ztělesněním božského požitku, srdce každého to tak pocítilo. A všichni polobozi a polobohyně přišli do Vrindávanu v podobě lidských bytostí, aby přijali daršan Krišny. Dokonce Pána Šiva vyhledal daršan děťátka Krišny. Avšak Šivadží přišel jako jogí s dredy a také měl hada kolem krku a na sobě různé oděvy. Šivadží uvažoval:


Můj Pán Krišna vykonává líbeznou líly ve Vradži, zejména dětské zábavy. Musím vidět, jaký Je sladký! Šivadží přišel a hrál na své damaru (malý dvojhlavý buben), které dunělo, a v druhé ruce měl trišulu (trojzubec). Když dorazil do domu Nandy Mahárádže, zpíval: alakh niranjan, alakh niranjan, alakh niranjan, Krišna byl uvnitř a pomyslel si: ‚Ó, můj ryzí oddaný Šivadží přišel, musím mu poskytnout daršan.‘ Proto se Krišna rozplakal, ale Nanda a Jašodá si mysleli: ‚Ó, možná, že tento jogí zná nějaké mystické síly a znepokojuje mysl mého syna.‘ Matka Jašodá se bála tohoto jogího (Šivadžího) a nechtěla, aby mu Krišna dal daršan. Avšak Šivadží uvažoval: ‚Musím přijmout Jeho daršan!‘ A znovu zahrál na damaru (buben). Nato se Krišna rozplakal: ‚Musím mu dát daršan a požehnat mu.‘ Pak všechny sakhíe řekly Matce Jašodě: „Ó, tento jogí přišel, musí udělit daršan tvému synovi, Krišnovi.“ Ale Matka Jašodá nechtěla takový daršan pro svého malého Krišnu. Tolik vátsalja-bhávy, mateřské náklonnosti, bylo v srdci Matky Jašody. A Krišna plakal a plakal. Pak Matka Jašodá nakonec přinesla Krišnu, zakryla Ho tkaninou, nanesla kadžal a další věci na Jeho čelo. Jen na vteřinu Ukázala děťátko Krišnu Šivadžímu a ten se následně pohroužil do duchovního transu. Nato Krišna přestal plakat, a Matka Jašodá pravila: „Jogí, smíš zůstat blízko naší vesnice a když můj syn bude plakat, přijdeš a dáš Mu svůj daršan.“ Šivadží tedy pobýval velmi blízko Nandagaonu, mohl odejít na jedno místo.


Krišna takto vykonal sladké zábavy v Nanda-gaonu. Brahmá, Nárada, Indra, všichni polobozi a polobohyně přišly do Vradže, aby přijali daršan Govindy Krišny. A v Mathuře se Kamsa velice obával Višnua, jelikož mu mocí Jógamáji jeden hlas sdělil: „Tvůj vrah Krišna se narodil ve Vradži.“ Kamsa se tedy velice bál: ‚Jak mám zabít tohoto chlapce?‘


Kamsa poté přivolal všechny své asury (démony): Pútanu, Agasura, Bhakásura, Trinávartu, ty všechny, aby zabili Krišnu. Načež dorazila Pútana, řekla: „Mohu pro tebe zavraždit Krišnu! Znám nějaké tajuplné síly. Nato Kamsa řekl Pútaně: „Jak je možné, abys šla do Vradže? Protože tvá podoba je velmi krásná a přitažlivá. Tvoje nohy jsou jako nohy slona, mají deset metrů. Jsi moc okouzlující a tvoje vlasy jsou jako plameny ohně. Tak jak je možné, aby ti Vradžavásíni dovolili vstoupit do Vradže?“ Pútana Kamsovi odpověděla: „Neboj! Mám mystické síly. Aniž bych zašla do salónu krásy, mohu oplívat nádhernou mladistvou podobou.“


„Nemáš-li krásnou podobu, pak jdi do salonu krásy a tam tě moc pěkně upraví a nikdo tě nepozná.“ Pútana odvětila: „Aniž bych šla do salonu krásy, dokáži zhmotnit velmi pěkně vypadající vlnité vlasy, sahající pod kolena. A můj nos, který je moc dlouhý, bez useknutí mohu projevit krásný nos jako mladé dámy, jako je Lakšmí na Vaikuntě. Zjevila se tedy v okouzlující úžasné podobě mladé slečny a vsadila hadí jed do svého ňadra. To proto, že si Pútana myslela, že by mohla nakojit Krišnu jedem ze svého prsu a Skonal by. Pútana tedy dorazila do Vradže jako nádherná mladá dáma, podobná královně Vaikunthy.


V tu dobu Vradžavásíni oslavovali šestý den Krišnova života. Podle Védské kultury jsou šestý den novorozeněte uctíváni polobozi a polobohyně. Probíhala tam pěkná oslava, všichni Vradžavásíni byli moc šťastní. Od rána do večera a od večera do rána všichni přicházeli přijmout daršan Govindy, govinda-daršan. Takže nikdo nekontroloval, kdo přichází a kdo chodí po Vradži. Pútana uvažovala: ‚Ó, to je moc hezké místo, nikdo tu nedohlíží, žádný dozorce, nic.‘ Když jedete na letiště, nachází se tam rentgen na celé tělo. Je to systém skrz na skrz a i když máte kov v kosti, tato kontrola to uvidí, celé tělo. Ve Vradži v té době nebyl žádný rentgen, každý mohl vstoupit, aby přijal daršan Govindy. Avšak normálně tam Jógamája provádí dvojitou kontrolu a nikdo nemůže vejít do Vradže. Nemůžete jít do Vradže, aniž byste vykonávali bhadžan a sádhanu. To je kontrola. Jógamája prověřuje.


Kamsa kdysi vstoupil do Vradži. Nato ho Jógamája sebrala a hodila do vody v rybníku. Kamsa se přeměnil na velmi starou paní se spadlými tvářemi, bezzubou, s bílými vlasy až na záda, očima propadlýma, nos se mu zdelšil. Načež se všichni Vradžavásíni vyptávali: „Hej, odkud jsi?“ Ale ona nevěděla, nic neodpověděla. A všechny mladé slečny z Vradže ji bily. Pak ji Purnamasi Jógamája znovu chytila a dala do vody v rybníce, a Jemu (Kamsovi) se navrátila zpět jeho urostlá podoba a (pak) se Vrátil z Vrindávanu do Mathury. Proto se Kamsa již nikdy nevrátil do Vrindávanu, jelikož nezpůsobilí lidé nemohou vstoupit do Vradže. Jógamája je kontroluje.


Avšak může vyvstat otázka, jak mohla Pútana vejít do Vradže? To proto, že Jógamája uspořádává všechny Krišna-líly. Jógamája umožnila Pútaně, aby vkročila do Vradže, poněvadž Krišna přemýšlel: „Vykonám takovou líbeznou lílu, že zabiji démonku Pútanu,“ která chová tento mateřský cit, (že chce) nakojit Krišnu. Potom si dala jed do svého ňadra, v podobě okouzlující mladé slečny a bylo jí povoleno vejít do Vradže. (1:16:24) (verš/píseň). Šukadev Gosvámípad pravil Mahárádžovi Paríkšitovi: „Kdo netouží po útočišti u lotosových chodidel Krišny, Jenž je zosobněním božské lásky?“ (verš)


Pútana je sestrou Bakasura. Předstírala toto mateřské cítění, ale uvnitř chtěla nakrmit Krišnu. (verš). Pútana zhmotnila nádhernou podobu slečny, jako jsou královny na Vaikunthách, protože démoni znají mnoho nadpřirozených sil. Měla moc přitažlivé oči, velice kulaté pěkné oči, které se táhly až k uším, byly ve tvaru ryb. Někteří umělci malují takové oči, ve velké velikosti, a řasy ve tvaru luků. Krásné nosy, a vlasy, dlouhé vlnité vlasy až pod kolena. Tváře jako třpytivý měsíc, a rty v načervenalé barvě. Zuby se jí leskly jako luna. Dásně v barvě granátového jablka, nádherné a půvabné. Krk jako ulita a tváře krásně zářily jako dvě rasaguly (indická smažená sladkost ve zlatavé barvě).


Pútana tedy projevila znamenitou podobu mladé dámy. Měla na sobě krásné hedvábné sárí a v ruce malou kabelku, ve které nic nebylo. To proto, že někteří lidé tvrdí: „Jsem velmi bohatý, ale ve své brašně nic nemám.“ Měla nádhernou hruď, chodidla a nohy. Předtím její chodidla byla jako chodidla slona, ale teď byla velice atraktivní. Kráčela ladně, žvýkala betelový oříšek a v ruce nesla krásný lotosový květ. Byla zcela opojená svou spanilou podobou. Tak, jako Šrímatí Rádhika v písni Śrī Śrī Rādhā-kripa-kaṭākṣa-stava-rāja:


madonmadāti-yauvane pramoda-māna-maṇḍite

priyānurāga-rañjite kalā-vilāsa-paṇḍite

ananya-dhanya-kuñja-rājya-kāma keli-kovide

kadā kariṣyasīha māṁ kṛpā-kaṭākṣa-bhājanam ||5||


Stejně jako Šrímatí Rádhika je naprosto omámená svou nádhernou podobou (madonmadāti-yauvane).


Takže Pútana byla, spanilá, okouzlující a přitažlivá; nestarala se o nikoho jiného a myslela si „Jsem Miss Universe. Předtím na ni nikdo nechtěl pohlédnout. Nyní všichni říkali, opojeni její krásou: Jak je krásná! V ruce si převalovala lotosový květ. Přemýšlela: ‚Všechno ostatní je zbytečné.‘ Všichni Vradžavásíni byli udiveni: Kdo to přichází? Některé vradžské dívky si položily hrnce s vodou na hlavy, avšak zastavily se, když uviděly nádhernou Pútaninu podobu. Načež se jedna po druhé, dvě, tři děvčata zastavila a všechny nádoby jim spadly a rozbily se, když dopadly na podlahu. To proto, že Pútana byla v tuto chvíli krásná a vábná, a všichni se dívali na její půvabnou podobu, s velikou září, sálající z jejích šatů. A všichni Vradžavásíni si mysleli: Možná, že Lakšmídeví dorazila z Vaikunthy. Z toho důvodu nikdo nezkoumal, kdo to je, nikdo se jí neptal na to, kdo je a odkud přichází. Tak šla rovnou do domu Nandy Mahárádže. V tu dobu Matka Jašodá ukládala své děťátko do malých nosítek a šla do svého pokoje něco dělat.


Všechno bylo naplánováno Jógamájou, Ona naváděla Pútanu až do Vradže. Jak je možné, aby Pútana vkročila do Vradže? Protože Jógamája ji vedla a dala svolení ke vstupu.


Pútana je velmi ohavná a její tělo páchne, jelikož zabíjela malé děti a sála jim krev. Ve Šrímad-Bhágavatamu to vykládá Šukadev Gosvámí: (verš: pútana bala...). Pútana zardousila malé děti a sála jejich krev. Proto jí tak páchne tělo. Z vás vychází odér podle jídla, co jíte. Podle toho, co kdo sní, takový má pach. Když jíte zkažené jídlo, vychází odporný zápach. Jíte-li cibuli, česnek, budete páchnout. Když sníte cibuli, česnek, maso, rybu, vejce, vaše tělo bude ošklivě páchnout. Ale pokud každý den jíte sladké prasádam, satvické prasádam, bude z vašeho těla cítit sladká vůně. Je to jasné? Proto musíte každý den přijímat prasádam. Bez česneku, bez cibule, vaše tělo bude sladce vonět. Chápete? Je to tak? Taková je pravda. Říkám vám, aniž byste si nanášeli parfém, vaše tělo bude pěkně vonět. Není třeba se vonět nějakou voňavkou, protože jíte maháprasádam. Každý den jezte maháprasádam.

(verš: mahā-prasāde govinde nāma-brahmaṇi vaiṣṇave svalpa-puṇyavatāḿ rājan viśvāso naiva jāyate).


Maháprasádam je velice mocné. Avšak Pútana jedla ohavné věci, takový odporný zápach byl cítit z jejího těla. Ale svými tajuplnými silami překryla všechno špatné. Když jíte cibuli, česnek a navoníte se, co se stane? Možná na pár minut bude cítit pěkná vůně, avšak potom se objeví zápach. Toto je příklad, Pútana navenek vypadala krásně a přitažlivě, ale uvnitř byla plná zápachu, odporných věcí. Jméno Pútana je ‚Púta‘ a ‚na‘, ‚púta‘ znamená čistý, ‚na‘ znamená ne, není tedy čistá, taková je Pútana. Je nečistá, apavitra pútana, pije krev malým dětem, a jí cibuli, česnek a všechno, co je hloupé a nesmyslné. Pútana vešla přímo do místnosti Krišny, kde Spal v kouzelných, nádherných a měkkých nosítkách. A podle plánu Jógamáji, Matka Jašodá i Rohiní deví v tu chvíli odešly z místnosti. Nyní byl Krišna sám a Pútana uvažovala: Toto je má velká příležitost, teď musím zabít Krišnu. Když vešla do pokoje, v tu chvíli Krišna zavřel oči. A přemýšlel: Jak zabiji Pútanu? A vzpomněl si na zábavy dcery Bali Mahárádže, Ratnamály.


Šukadev Gosvámí ve Šrímad-bhágavatamu popisuje: Když Bali Mahárádž rozdával dary brahmanům, tehdy se objevil Vamanadev a dcera Bali Mahárádže, Ratnamálá, byla tolik přitahována k okouzlující podobě Pána Vamanadeva. Když tedy spatřila Jeho úchvatnou a nádhernou podobu, přemýšlela: Ó, jak poutavá podoba, musím Ho nakojit svým mlékem.


Když zahlédnete krásné malé děťátko, automaticky se projeví mateřské city ve vašem srdci. Především slečny, když vidí malé děti, chtějí je obejmout a pusinkovat. Stejně tak když Ratnamálá spatřila Vamanadeva Bhagavána, byla velmi okouzlena. A ve své mysli uvažovala: Musím Jej nakojit. A pak když Pán Vamanadev vzal všechen majetek jejího otce Bali Mahárádže, Ratnamálá se velice rozhněvala. Načež řekla: „Je to velký podvodný skrček. Ukazuje mému otci malé nožičky, ale Vzal mu všechno jeho vlastnictví. Musím zavraždit tohoto chlapce tím, že si dám jed do svého ňadra, až Ho budu kojit.“ Tenkrát si Pán Vamanadev pomyslel: „Ratnamálá Mne nemůže zabít, protože jsem Bhagaván, avšak musím splnit její přání, abych sál její prs.“


Takže v krišna-líle Ratnamálá přišla v podobě Pútany a Krišna přemýšlel: „Musím Pútanu osvobodit z tohoto démonského těla. V každém případě, Pútana přišla do mé Vradži zamaskovaná v podobě mateřské nálady, vástalja-bháva, chovajíc se úplně jako matka, předstírajíc.“ Vzala Krišnu na klín a snažila se Jej nakojit. V té době byl Krišna šestidenní miminko bez zubů, dovedlo jen sát. Miminka mají velice jemné dásně. Ústa dětí jsou jako tlama ryby. Když strčíte prst do rybí tlamy, pak je celá uzavřená. Stejně tak pusinka malého Krišny je jako tlama ryby. Ale Pútana silou nacpala Krišnovi ňadro plné jedu. Krišna nechtěl sát její prs. Jen se jej dotkl a začal tudy vysávat její život. Pútana měla srdeční záchvat. Během infarktu se člověk nejdřív začne potit. Je velmi obtížné dýchat a přichází velká bolest. Jen tím, že se Pútany Dotkl Svými hebkými rty, začala mít takovýto srdeční záchvat. Pútaniny paže mají sílu deseti tisíců slonů, avšak nedokázala odhodit Krišnu ze své hrudi. A Krišna dál Sál její životní vzduch. Tehdy přemýšlela: Co si počít? Tolik potu kapalo z jejího těla a tolik bolesti v jejím srdci. Potom přišla zpět do své původní podoby, pútana-šaríra, s moc dlouhýma nohama jako slon. Nemohla by si koupit boty v obchodě, prodavač by nedokázal změřit její chodidla, je to nemožné (směje se). A zuby jí vypadaly z tváře. Její původní podoba byla velmi ohavná.


Následně přemýšlela: Musím se vrátit do Mathury. Pak Kamsa a všichni jeho společníci silou shodí Krišnu z mé hrudi. Letěla po obloze a během toho se snesla velká bouřka, jako když jste v letadle a přijde prudká bouře. Listí stromů kmitalo. Všichni uvažovali: Co se to stalo? Pútana letěla po nebi a na jejích prsou byl Krišna. Všichni Vradžavásíni pobíhali a dívali se na Pútanu: Kde je Krišna? Je na Pútanině hrudi. Ale předtím, než Pútana vstoupila do Mathury, její mohutné tělo spadlo dolů na Kamsovu zahradu, umírajíc a ničíc všechny stromy na jeho zahradě. Poté Vradžavásíni honem rychle běželi a když dorazili na to místo, spatřili Pútanino ohromné tělo, a uviděli (také) Krišnu, živého a zdravého, (naprosto) klidného a zticha, na hrudi Pútany. Její tělo bylo velmi mohutné, tak po něm vylezli jeden po druhém a dorazili až na vršek bez výtahu (směje se). Matka Jašodá zcela pozbyla vědomí: Kde je můj syn? Chytili Krišnu z Pútaniny hrudi a dali Ho Jeho matce, jež odešla z Kamsovy zahrady a vrátila se zpět do Vradže.


Vradžavásíni uvažovali, že musí spálit Pútanino tělo. Ve Šrímad Bhágavatamu je popsáno, jak spálili toto veliké a obrovské tělo. Nařezali jej na kusy pomocí seker, nohy, ruce a dali vše do ohně. Ale tehdy se něco přihodilo. Když vkládali její tělo do ohně, vycházela z toho příjemná vůně, jako ze sladké vonné tyčinky, třeba čandanu. Ale jak je to možné? Během celého svého života pila krev a jedla česnek a hlouposti, tak jaktože byl cítit ten sladký odér. Jestliže jíte cibuli a česnek a vaše tělo je vhozeno do ohně, bude páchnout (směje se). A pokud jíte maháprasádam a vaše tělo se spálí, je cítit příjemná vůně. Co chcete? Maháprasádam nebo cibuli a česnek? Nemusíte umírat, když toto jíte, bude cítit zápach (směje se). Můžete si teď useknout prst a dát ho do ohně a přičichnout (směje se). Proč tedy vycházela ta libá vůně z Pútanina těla? Protože se jí Krišna dotkl ústy, proto bylo její tělo zcela očištěno a sálalo z něj voňavé aroma, a všechno špatné odešlo. Šrímad Bhágavatam rozpráví o těchto věcech, když spalovali tělo a byla cítit lahodná vůně.


Krišna ve skutečnosti zabil Pútanu a poslal ji na Goloka Vrindávan, aby se stala služebnicí Matky Jašody. Šukadev Gosvámípad moc pěkně velebí Pútanino osvobození. Základním poznatkem o této líle je, že pokud se odevzdáte Krišnovi, pak Vás v každém případě přijme. Krišna je velmi milostivý a Nepohlíží na nedostaky. Pútana ve svém životě nevykonávala bhadžan a sádhanu. Pouze se zamaskovala do podoby s mateřským cítěním a Krišna ji přijal.



Bolo Vrindavan Bihari-lali ki jay!



(Přeloženo z JayGurudev.org)



Nedávné příspěvky
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now