Džanmáštamí Kathá!


Šríla Gurudev v chrámu Gangamatas v Londýně

https://www.youtube.com/watch?v=CDD9KFxH4_I (Gurudev začne povídat od 12:46)

https://www.youtube.com/watch?v=cDAqoT0t6sM

Džanmáštamí – den příchodu Pána Krišna čandry, Jenž je Nejvyšší Osobností Božství, Svajam Bhagaván („Pán Samotný“). V Bhagavad-Gítě Krišna rovněž říká:

janma karma ca me divyam

evaḿ yo vetti tattvataḥ

tyaktvā dehaḿ punar janma

naiti mām eti so ‘rjuna

„Kdož zná transcendentální povahu Mého projevu a činností, se při opuštění těla znovu nenarodí v tomto hmotném světě, nýbrž dosáhne Mého věčného příbytku, Ó Ardžuno.“

(Bhagavad-Gítá 4.9)

„Moje zrození a činnosti jsou nadpřirozené. Kdo porozumí Mým transcendentálním činnostem, ten pak po smrti povýší k dokonalosti, do Mého příbytku (dhám), a nikdy se nevrátí do tohoto fyzického světa.“ Krišna pravil: „Ten, jenž dospěje Mého příbytku, se nikdy nenavrátí do tohoto materiálního světa.“ Tedy Krišnovo džanmá, zrození, a Jeho činnosti jsou duchovní, aprákrita.

aprākṛta vastu nahe prākṛta-gocara

veda-purāṇete ei kahe nirantara

„Duchovní hmota, aprákrita vastu, nikdy není obsažena v hmotném pojetí očí, slov či mysli. Tak zní opakovaný závěr Véd i Purán.“

(ČČ Madhja 9.194)

Toto jsou nadpozemské věci, které nedokážeme chápat našimi fyzickými smysly. Není to možné. Nicméně, bezpříčinnou milostí Gurua a Krišny, zpíváním Svatých Jmen, pochopíte transcendentální skutečnosti. Krišna v Bhagavad-Gítě říká: „Ani átma (duše) se nerodí.“ Na jāyate na mriyate. Jak je tedy možné, aby se narodil Krišna? Ve skutečnosti se toto nazývá lílá. Vykonává sladkou lílu. Včera jsem říkal:

anugrahāya bhaktānāṁ

mānuṣaṁ deham āśritaḥ

(ČČ Ádi-lílá 4.34)

(Překlad: „Krišna projevuje Svou věčnou lidskou podobu a provádí Své zábavy, aby prokázal milost oddaným.“)

V duchovním světě, v Góloce Vrindávanu, tudíž probíhají velmi pěkné a líbezné líly. Nazývá se to nitjá-lílá. Krišna vyjevil tu samou lílu v tomto materiálním světě v doprovodu Své Jóga-máji.

śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu jīve doyā kori’

swa-pārṣada swīya dhāma saha avatari’

(Šríla Bhaktivinód Thákur, Śaraṇāgati 1)

(Překlad: „Ze soucitu k pokleslým duším, Šrí Krišna Čaitanja přišel na tento svět se Svými osobními společníky a božským příbytkem.“)

Šríla Bhaktivinód Thákur také objasnil, že Čaitanja Maháprabhu znamená Krišna, Vyjevil všechen Svůj dhám (příbytek), Projevil Góloka Vrindávan dhám v tomto hmotném světě, a Prováděl rozkošnou lílu se Svými společníky, parikara. Proč? Jelikož nasloucháte-li, spatřujete-li či oslavujete-li Jeho lílu, tehdy se pohroužíte do Krišna líly, a po smrti se dostanete k Pánu do Jeho sídla. Šríla Šukadev Gosvámí to vysvětluje. Kdo je v tomto hmotném světě šťastný? Zvedněte ruce. Duḥkhālayam aśāśvatam – tento materiální svět se nazývá sídlem utrpení, zármutku. Kde tedy získat radost? Pochopte. Vy všichni jste rozumní, tak se tomu snažte tímto způsobem porozumět. Všichni hledáte štěstí, protože to je spontánní vlastnost živých bytostí. To proto, že Pán se nazývá ánandamají brahman. Je ztělesněním blaženosti, ánanda, a živé bytosti, suddha džívátma, jsou rovněž nedílnými částmi Pána. Stejná dharma (povaha) je v srdci všech živých bytostí. Proto živé bytosti hledají štěstí, sukha. Kde získat sukha, štěstí? Kdo je v tomto materiálním světě šťastný? Kdo nemá peníze, není šťastný. A ten, kdo peníze má, je šťastný? Také není. Dhaní kahe mahá dhaní sukhe. Bohatý člověk uvažuje: „Kdo má víc peněz než já? Tak snad on je šťastný.“ Načež boháč si myslí, že král je šťastný. Dhaní kahe rádža sukhe. Král říká: „Ne! Ne! Nejsem šťastný. Mahárádž je šťastný.“ Mahárádž je ten, kdo řídí mnoho králů. Mahárádž rovněž tvrdí: „Já nejsem šťastný. Indra, jenž je králem nebes, je šťastný.“ Indra kahe, Indra říká: „Nejsem šťastný. Brahmá je šťastný. Brahmádží, stvořitel vesmíru, je šťastný.“ Brahmádží praví: „Já nejsem šťasten.“ Kdo je šťastný? V tomto pozemském světě nikdo nemůže nabýt skutečného štěstí.

ā-brahma-bhuvanāl lokāḥ

punar āvartino 'rjuna

mām upetya tu kaunteya

punar janma na vidyate

„Od nejvyšší planety v hmotném světě až po tu nejnižší, jsou všechna místa plná utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti. Avšak ten, jenž dosáhne Mého sídla, Ó syne Kuntí, se nikdy znovu nenarodí.“

(Bhagavad-Gítá 8.16)

ā-brahma-bhuvanāl lokāḥ punar… Krišna pravil: „V tomto materiálním světě, od malého hmyzu, Indra gopa, až po Brahmádžího, všichni trpí třemi kvalitami máji, různými různými druhy úzkosti.“ Kde získat to pravé štěstí? Skutečné štěstí je v Góloce Vrindávanu, čid-džagat, duchovním světě. Vaikuntha-džagat, pak za Vaikuntha-džagat je Ajodhjaloka, Rámaloka, dále Dváraka purí, potom Mathura a nakonec Góloka Vrindávan. To je duchovní svět, čid-džagat. Naše vedántská filozofie rovněž předkládá – „Znovu a znovu prováděj (oddanou službu, aby sis uvědomil, kdo je) Krišna, Jenž je ztělesněním blaženosti, ánanda.“ Tedy kde je absolutní radost, ánanda? V Bhagavad-dhámu. To je pravda. V tomto hmotném světě nám Pán také předvedl, že ač se Nachází mimo hmotné štěstí a zármutek, tak ve chvíli, kdy Vykonával Svou sladkou lílu v tomto materiálním světě, nám předváděl Svůj „smutek“, taková je ta lílá. Plakal a plakal. Kdo nepláče? Rovněž Rámačandra přišel a Vykonal líbeznou lílu, avšak celý Svůj život plakal. Oženil se se Sita-deví, velmi krásnou mladou ženou a vrátil se z Džanak Purí do Ajodhji. Tenkrát Kaikejí (královna Ajodhji [Ayodhyā], starověkého města v Indii) cosi naplánovala a On musel odejít do lesa. Byl tam vyhnán na 14 let, a v lese je rovněž mnoho útrap, zármutku a mnoho démonů obtěžovalo Sita-deví. V Rámajaně se tyto věci můžete dočíst. Rávana unesl Sita-deví, přihodilo se toho hodně. Dělo se tam mnoho líl. Pláč a pláč. Ráma-lílá – pláč.

Takže kdo je šťastný? V Krišna-líle gopíe neustále pláčou. Ve Šrímad-Bhágavatamu (je uvedeno, jak) Krišna provádí sladkou lílu ve Vrindávanu, a každý je zcela opojen Krišna premou. Jenomže za pár let Krišna opustil Vrindávan a všechy gopíe plakaly. Aho vidháta tava na kvačid dajá – (Gurudev zpíval, aho vidháta tava na kvačid dajá samjodžja maitrjá). Gopíe říkají: „Hé Vidháto!“ – Vidhátá (polobůh) znamená „prozřetelnost“ - „V Tvém srdci není stopy milosrdenství. Zaranžoval jsi nás a našeho drahého Govindu, avšak dřív než jsme byly zralé pro lásku, jsi nás odloučil. A nyní trpíme.“ Gopíe pláčou a pláčou, všechny slzí.

Jedna píseň v bengálštině také popisuje toto, když Pán Čaitanja Maháprabhu, Gaurasundar, přijal sannjás, tehdy Višnuprija deví pocítila bolest z odloučení od Čaitanji Maháprabhua, Gaurasundara. Říkala: (Gurudev zpíval) satja juge čela mami satja nárájani… Význam písně Višnupriji je: „Jsem ta samá Lakšmí a můj manžel je také ten stejný, Nárájan.“ Bhagaván je Jeden. Višnuprija tedy pověděla: „satja juge čela mami satja nárájani“ – V Satja Juze jsem byla Nárájani, chotí Pána Nárájana.“ Kdysi Durvása Riši přišel na Vaikunthu a proklel Lakšmí-Nárájana, aby šli do hmotného světa. Lakšmí-Nárájan se (zde) tedy zjevili a takto trpí.

Treta juge čela mami … - To samé v Treta juze, Pán Nárájan se zjevil jako Pán Rámačandra a Lakšmí-deví se projevila v podobě Sita-deví. Již jsem mluvil o tom, že Ráma-lílá je velice žalostná, samý pláč. Kaikejí to takto zařídila – celý život pláč.

Dvapare juge čela mami … - V Dvapara Juze jsem byla domnělou ženou (není slyšet), avšak má nevlastní matka a nevlastní sestra, Džatilá a Kutila, ze mne učinily necudnou děvu. „Ó, Šrímatí Rádhika, Ona je asatí (necudná).“ Pokaždé, každý den dělaly Džatila a Kutila toto, rejp, rejp, rejp, rejp. Pořád rejpaly, rejp, rejp, rejp, rejp. Kutila znamená rýpavá. Pohlíží na nedostatky. „Džatilá a Kutila ze mě udělaly couru.“

Kauli juge hola mami Gauranga … - V Kali Juze jsem chotí Gaurasundara, ale něco se přihodilo. Gaurasundar Přijal sannjás a teď jsem zůstala sama.“ Gurudev zpíval:

Bhaja gauranga, džapo gauranga

Laha gaurangera nama re

Je džana gauranga bhadže sei amara prana re

Višnuprija deví zpívala tuto píseň. Sám Maháprabhu předal Višnupriji deví Svou vigrahu (božstvo). Potom Sloužila této vigraze, Gaurangovi Maháprabhuovi. Každý den, když sloužila Thákurdžímu, Zpívala tuto píseň. Bhadža gauranga, džapo gauranga Laha gaurangera náma re.

Co si počít v této Kali-juze? Zpívejte Gaura-náma. Rozumíte? Gaura-náma je velice sladké. Bhadža gauranga, džapo gauranga Láha gaurangera náma re Je džana gauranga bhaže sei amára prána re. Ten, jenž opěvuje gaura-náma, je mým životem a duší. To je fakt. Možná tedy vyvstane otázka, proč zpíváte: HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ? Proč nezpíváte „Gaura Gaura Gaura Gaura“? Gaura–náma je velmi líbezné Jméno. Šástra to takto předkládá.

'kṛṣṇa-nāma' kare aparādhera vicāra

kṛṣṇa balile aparādhīra nā haya vikāra

„Je třeba brát zřetel na prohřešky během opěvování Haré Krišna mantry. A tak pouhé zpívání Haré Krišna extázi nezpůsobí.“

(ČČ Ádi-lílá 8.24)

caitanya-nityānande nāhi e-saba vicāra nāma laite prema dena, vahe aśrudhāra

„Pokud však alespoň s nepatrnou vírou zpívá svatá jména Pána Caitanyi a Nityānandy, je ode všech přestupků rychle očištĕn. Jakmile potom zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, cítí extázi lásky k Bohu.“

(ČČ Ádi 8.31)

Zpíváte-li Krišna-náma, Haré Krišna mahá-mantru, je třeba brát zřetel na prohřešky vůči Svatému Jménu. Tedy, satjam nindam.

Neexistují žádná kritéria pro opěvování Jmen Gaura-Nitjánandy. Zpíváte-li Gaura-náma, pak vaše srdce roztaje a budou se valit slzy. Gaura-náma je velice sladké. Proč tedy zpíváme Krišna-náma? HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ. Proč to zpíváme?

Čaitanja Maháprabhu je naším Guruem. Musíme dodržovat pokyn Gurupada. Kdo je naším původním Guruem? Šačinandana Gaurahari. Sám Maháprabhu to pověděl. A rovněž mahá-mantra je juga dharma, Haré Krišna mahá mantra. Satja, Tretá, Dvápara a Kali. Každá juga má určitou mahá-mantru. Mahá-mantra Kali-jugy je:

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Upanišady to velmi zřetelně vyložily, tato mahá-mantra Kali jugy se skládá z 16 jmen a 32 slabik. A Maháprabhu nás také poučil.

harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā

(CC Adi-lila 7.76)

(Překlad: „V tomto Věku Kali neexistuje žádná jiná možnost pro duchovní pokrok, neexistuje nic jiného, žádná náhrada pro svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“)

Sám Maháprabhu učil Své stoupence: „ama-prati sneha thake sabakara …“ – Samotný Maháprabhu řekl: „Pokud Mne skutečně milujete, musíte dodržovat Mé pokyny.“ Jaký pokyn? Zpívejte tuto mahá-mantru:

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Snažte se to tímto způsobem pochopit, Maháprabhu je naším původním Guruem. Říká tedy: „ama-prati sneha thake sabakara“. Jestli Mě opravdu milujete, jestliže skutečně milujete svého Gurua, co máte dělat? Musíte dodržovat pokyny svého Gurua. Jinak je to guru-avagňa, neúcta ke Guruovi. Guru říká, musíš to dodržovat. Musíš dodržovat pokyny Gurupád-padmy. Maháprabhu velmi pokorně pověděl:

Sona Sona Nityananda, Sona Haridas, Sarvatra Amar Ajgna Koro Ha Prokash, Proti Ghare Ghare Gia Koro Ei Bikshe, Bolo Krishna, Bhaja Krishna, Koro Krishna Siksha

„Ó vyslyš mne Nitjánando, vyslyš mne, vyslyš mne Haridási,

Jednoduše všude rozšiřte moje nařízení.

Choďte od domu k domu a kázejte.

Mluvte pouze o Krišnovi, uctívejte jedině Krišnu

a učte jen o Krišnovi.“

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Maháprabhu řekl: „He Nitjánando, He Advaito Áčárjo, Haridási!“ Sona sona Nitjánanda sona Haridás… Agňa znamená: toto je Můj pokyn, přísný rozkaz. Proti ghare ghare gia koro ei bikša – choďte od domu k domu, od vesnice k vesnici, od města k městu, od země k zemi, kamkoliv. Běžte a žadoňte: „Ó můj bratře, ó má sestro, prosím, všichni zpívejte Haré Krišna mahá-mantru:

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

A Maháprabhu rovněž pověděl: „Prithvi te ače nagar ádi gram sarvatra pračar hobe mor naam.“ On Sám řekl: „Jednoho dne bude Mé jméno hlásáno po celém světě. Každý bude opěvovat Svatá Jména.“ Prithvi te ače nagar ádi gram sarvatra pračar hobe mor naam.

Musíme tedy dodržovat pokyn Gurupád-padmy, Čaitanji Maháprabhua. Počestná paní následuje pokyny svého manžela. Samotný Maháprabhu řekl: „Musíte dodržovat pokyny svého muže.“ Kdo je naším mužem? Govinda Krišna. Říká se mu džagat-pati, Džagannáth. Rozumíte? Džagat-pati, pati znamená „manžel“, džagat znamená „univerzální“. Kdo je naším skutečným pati (pánem)? Džagannáth, Krišna, Govinda, Čaitanja Maháprabhu. Nenásledujete-li instrukce džagat patiho Krišny, pak jste zkažení, asatí. Chápete? Pokud nechápete, řekněte mi to, protože toto je velice závažné. Jinak budete svedeni sahadžijou. Přijdete-li k Rádhá-kundu a do dalších míst, říkají:

Nitai gaura rádhe šjám, haré krišna haré ráma.

Toto není bona fide mantra. Říkají: „Ó můj Gurudev získal tuto mantru ve snu.“ Sen není důkaz. Nato každý odpoví: „Ó můj Gurudev toto taky obdržel ve snu.“ Takže veškerá šástra bude co? Sen. Sen není důkazem. Rozumíte? Sahadžijá, babádží sampradája říká tuto mantru, jiní rovněž říkají ‚nitái gaura rádhe šjám, haré krišna haré ráma‘. „Ó ctíme každého. Nitái Gaura, Rádhe Šjám, džapo Haré Krišna Haré Ráma.

Toto není absolutní. Maháprabhu tedy říká: ama-prati sneha thake sabakara. Velmi pokorně Prohlásil: „Jestliže Mne vskutku milujete, pouze zpívejte Svatá Jména a hlásejte jim Svatá Jména.“

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Z toho důvodu opěvujeme mahá-mantru, ne vždy zpíváme gaura-náma. Můžete, poněvadž s láskou a oddaností můžete zpívat, avšak tato mahá-mantra je velmi důležitá. Vezměte džapa malu a zpívejte:

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Toto je mahá-mantra. Jo mantra sva guru. Džíva Gosvámípad ve Své Sandarbhě (sanskritský spis) rovněž objasňuje: „Mantra znamená guru, guru znamená mantra.“ Opěvujete guru-mantru. To znamená, že Sám Gurudev je přítomen. Mantra-átišthati devata je zde, to znamená, že vládnoucí devata (božstvo) této mantry je zde.

Tedy, Krišna se zjevil v této Kali juze ve třech podobách, náma, vigraha a svarūpa. Náma – zpíváme Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

Nazývá se to sabda-brahma, posvátný zvuk. Když opěvujete krišna-náma, znamená to, že je přítomen Sám Krišna.

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ

(Śrī Śikṣāṣṭakaṃ, verš 2)

(Překlad: „Ó můj Pane, Tvé svaté jméno samotné dokáže lidským bytostem poskytnout veškeré požehnání, a proto Máš stovky a milióny jmen jako Krišna a Govinda. Do těchto transcendentálních jmen Jsi vložil všechny Své nadpozemské síly. Neexistují dokonce ani přísná a pevná pravidla pro opěvování těchto jmen. Ó můj Pane, laskavě nám dovoluješ se k Tobě snadno přiblížit pomocí Tvých svatých jmen, avšak jsem tak ubohý, že k nim nejsem přitahován.“)

Maháprabhu říká, že Pán vložil veškerou Svou energii, šakti, do Svých zbožných jmen. Opěvujte Svatá Jména. Náma je velmi mocné. Zpívejte svatá jména s pevnou vírou, poněvadž v této Kali-juze se Pán vyjevil v podobě Svatý Jmen. Vigraha, Božstvo, se rovněž neliší od Krišny. Toto vigraha není ze dřeva či kovu. Povím vám moc nádherný příběh, abych to objasnil.

Kdysi jeden král zaměstnal brahmanu, aby uctíval svého Thákurdžího (Božstvo), Nárájan vigraha. Višnu vigraha. Jeho sluhové a brahmanové tedy každý den uctívali Thákurdžího v králově chrámu. Mělo to jednu zásadu, král každý den brzo ráno chodíval do chrámu a obětoval girlandu Thákurdžímu. Moc krásnou girlandu. A večer, když se Thákurdží chystal k odpočinku, tehdy tato girlanda, prasádi mala, zbytky girlandy byly obětovány králi. Takto to pokračovalo po několik let.

Jednoho dne král oznámil svým bráhmanům: „Dnes večer nemohu dorazit, neboť budu mít spoustu práce se svými povinnostmi.“ Tak si pudžári pomyslel: „Dobrá, já každý den obětuji zbytky girlandy králi, takže dnes možná mohu přijmout toto prasád já.“ Kdo nechce přijmout zbytky od Thákurdžího? Pochopte to. A ta girlanda byla také velice nádherná a půvabná. Říká se jí královská girlanda. Dlouhá a hodně velká. Jedete-li do Dillí, jedna taková girlanda stojí snad 2 nebo 3 tisíce rupií (100 INR = cca 38 Kč), nemůžete tomu uvěřit. Je to jasné? 50 liber za jednu girlandu. Moc velká veliká. Obyčejná girlanda je za 100 rupií. 50 rupií. Nemám ponětí. Takováto girlanda možná za 50 rupií (gestem naznačuje svou girlandu – všichni se smějí). V Rámana Biharidží Thákurdží Gaudíja mathu budete potřebovat výjimečnou girlandu, velikou velikou. Myslíte si, že Mahárádž mluví až až, nikoliv. Tyto girlandy jsou velice velice drahé. Běžná girlanda stojí 500 rupií, ale sháníte-li girlandu od krku Thákurdžího až po Jeho kolena, jako Vaidžajanti mala, rovněž 3000 – 4000 rupií, velmi drahá. Takže si to dovedete představit, kdo je král, který obětuje girlandu, dokážete si tedy představit, kolik to stojí. Nevím. Když vám to povím, budete se domnívat, že Mahárádž moc mluví, neuvěříte tomu, ale taková girlanda musí stát 10 000 rupií. Nejde se mnoho různých a různých druhů kreativit, protože je to král. Podává Thákurdžímu skutečně okouzlující girlandy. Říká se tomu rádžakija seva, královská služba.

Pudžári tedy uvažuje: „Dnes je ta nejvhodnější příležitost. Dnes si musím vzít tuto líbeznou girlandu od Thákurdžího.“ Asi tak po deváté hodině, v devět večer, se zavírá chrám, pudžárí vzal Thákurdžího girlandu a dal si ji na krk. Mezitím dorazil králův sluha a zaklepal na dveře. „Hé pudžári, král přichází!“ Co teď? Rychle vzal girlandu a opět ji nabídl Thákurdžímu, protože nemůže dát své zbytky králi. Tehdy to opět obětoval Thákurdžímu. Král přišel a znovu se otevřely dveře. Poté spatřil Thákurdžího a složil stava stuti (modlitby), vykonal pranám (poklony) a pudžári zase obětoval zbytky Thákurdžího králi. Král byl spokojen. Dnes si král přivoněl ke girlandě, ze které vycházela zvláštní vůně. A král byl velice šťasten, pomyslel si: „Dnes Pán Višnu jistě přijal mou obětinu.“ Byl moc spokojen. Potom, co král obětoval stava-stuti, se vrátil do svého paláce, a setkal se se svou královnou a velebil girlandu, zbytky od Thákurdžího. A král rovněž obětoval tuto girlandu, zbytky Višnua, královně. Královna si přičichla ke girlandě a řekla: „Ano, to je pravda, co říkáš. Dnes Pán Višnu, náš devata, Thákurdží, zajisté přijal naši obětinu, line se z ní moc sladká vůně.“ Pak královna najednou uviděla dlouhý bílý vlas kolem girlandy. Nato se krále zeptala: „Jakto, že tu čouhá tento dlouhý vlas?“ Naše šástra praví, že vlasy jsou vždy čisté, když jsou spojeny s tělem, avšak když se vlas oddělí od těla, říká se, že je nečistý, apavitra. Snažte se tomu porozumět, naše Védská šástra to tvrdí. Dotkne-li se voda vlasů, neměli byste ji obětovat Pánu.

Královna se tedy ptala: „Odkud je tento bílý vlas? Vlasy Pána Višnua nejsou bílé.“ Král odpověděl: „Ano ano, to je pravda, zrovna před pár dny, když jsem byl ve Vrindávanu, jsem zkoumal a přinesl moc krásný vlas Thákurdžího, moc pěkný kudrnatý vlas. A byl úplně co? Načernalý. Tak jak je možné, že se sem dostal tento bílý vlas? Musí být od našeho bráhmany pudžárího, protože má bílé vlasy.“ Moje čhoti (šikhá) je taky bílý vlas (Gurudev a oddaní se smějí). „Tento vlas musí být našeho pudžárího, poněvadž jeho vlasy jsou bílé. Pravděpodobně vzal zbytky Thákurdžího. Možná si to vzal, než obětoval nebo si to vzal poté.“ Pak se král zeptal: „Jak je to možné? Náš pudžári, kněz, je velice čestný člověk. Není možné, aby si před obětováním Thákurdžímu dal girlandu na krk.“ Nato královna odpověděla: „Určitě si dal girlandu na krk po púdži.“ Pak dodala: „Určitě to bylo po púdži, pak si ji nasadil.“ Tehdy král pravil: „To také není možné. Proč? Když pudžári otevřel dveře, byl jsem před Thákurdžím, a spatřil jsem tu girlandu na Jeho krku a pudžári byl přede mnou a vzal zbytky a dal mi je. Jako obvykle, stejným způsobem.“ Pak královna řekla: „Ne, musíš to prošetřit.“ Král potom zavolal pudžáriho a jeho tělo se začalo třást a měl vysoký srdeční tep.

Král se zeptal: „Hé pudžári! Odkud je tento bílý vlas? Je tvůj?“ Pudžári má strach, ví, že: „Když řeknu, že je můj a že jsem králi dal své zbytky, možná mi usekne hlavu.“ Nato se pudžári zalekl a jen řekl: „Ó tento bílý vlas je od Thákurdžího.“ Nato se královna zeptala: „Jak je to možné? Pán nemá bílé vlasy. Obzvlášť Pán Višnu. Pán Višnu nemá žádné bílé vlasy. Jak je to možné? V jaké šástře to je? Svolej brahmany. Svolej všechny pandity!“ Ti všichni nahlíželi do Šrímad-Bhágavatamu, Véd, Purán, Upanišad, kde že je psáno, že Pán Višnu má bílé vlasy? Ve které šástře? Nedokázali na to přijít. Řekli: „Ne! Tento vlas určitě patří tomu brahmanovi.“ Brahmana řekl: „Ne, tento vlas patří Pánu Višnuovi.“

Poté král pravil: „Dobře. Zítra, brzy ráno během mangala arati, půjdu a zkontroluji Pána Višnua, zda Má bílé vlasy či nikoli.“ Pak pudžári řekl: „Dobrá, přijď a prozkoumej to.“ Potom pudžári celou noc držel Pána Višnua za lotosová chodidla: „Hé Pane Višnu, dvacet, třicet let sloužím Tvým lotosovým chodidlům, a nyní budu potrestán. Toto je výsledek služby Tobě?“ Plakal a plakal. Držíc lotosová chodidla Pána Višnua: „Hé Pane Višnu, Ty víš, že jsem udělal chybu, Ty znáš mé nedostatky, všechno. Prosím, zachraň mne, zachraň mne.“ Pán Višnu řekl: „Hé pudžári, netrap se. Jsi čestný. V Bhagavad-Gítě také vysvětluji: „Co tvrdí můj ryzí oddaný, to je pravda.“ Pratidžanihi na me bhaktah pranasjati. „Hé Ardžuno, přijímám slib – ať můj oddaný řekne cokoli, je to naprostá pravda. Pokud cosi řeknu já, nemusí to být. Cokoliv řekne můj oddaný, to je pravda. A vždy dodržím svůj slib.“ Pán Višnu pravil: „Hé pudžári, nedělej si starosti, ochráním tě. Jsem Bhagaván, a ty jsi Můj služebník, jsi Mi naprosto odevzdán. Ochráním tě, nedělej si starosti.“

Pak po mangala arati se král podíval na vlasy Pána Višnua (vzal si na to možná baterku - žertuje). Hledal bílý vlas Pána Višnua. Hledal, hledal, hledal tady, támhle. Ale vlastně Pán – On dokáže cokoliv. Gatan-agatan patijasi jógamája. Jedna Pánova energie se nazývá nepochopitelná energie. Jasné? Co jsem říkal? Gatan-agatan patijasi jógamája. Jedna Pánova energie se jmenuje nepředstavitelná energie. Ačintja šakti je přítomna. Král uviděl jeden veliký bílý vlas vzadu ve vlasech Thákurdžího, velký a dlouhý. Tehdy si král pomyslel: „Ó možná, že je pudžári moc vynalézavý, možná vzal svůj bílý vlas a dal jej na Thákurdžího.“ Král tedy zatahal za ten bílý vlas, aby si ověřil, zda jde o pravý vlas či ne. Co se pak stalo? Začala téci krev. Král: „Ó, ten vlas je skutečný!“ A to místo bylo zcela plné krve. Pak se král zalekl: „Co se stalo? Thákurdžímu teče krev?“ Když silou vytrhnete vlas, pak teče krev. Pak se král začal modlit před Thákurdžím: „Hé můj Bože, Hé Pane Nárájane, prosím, ušetři mne, dopust mi. Spáchal jsem prohřešek vůči Tvým lotosovým chodidlům. Co řekl můj pudžári, je pravda. Avšak měl jsem určité pochyby. Ó můj Pane, prosím, zachraň mě, prosím.“

Nato Pán Višnu pravil: „Ó Můj králi, poslechni. Ten bílý vlas nebyl Můj. To byl vlas tvého pudžárího a ten vlas, který jsi teď vytáhl, patří Mně, avšak poslouchej. Vždy chráním Své oddané. Proto jsem projevil tento bílý vlas.“ Pak se král zeptal: „Proč brahmanové a panditové nedokázali přijít na to, že Pán má bílé vlasy?“ Poté Pán Višnu odpověděl: „Toto je Má Jóga-mája, z toho důvodu brahmanové nemohli vypátrat Mé bílé vlasy. Podívej se do Harivamsa Purány. A ve Šrímad-Bhágavatamu to některé šloky takto rovněž předkládají.“

Podobně Šrímad-Bhágavatam také v některých šlokách poznamenává, že když démon obtěžoval Prithivi deví, a Prithivi byla zcela plná hříšných činností démonů, pak se zjevila v podobě Go maty, (matky) krávy, a předstoupila před polobohy a polobohyně a požádala je: „Prosím, zachraňte mne! Nedokáži strpět ty démonské pokleslé činnosti. Prosím, zachraňte mne.“ Pak se všichni polobozi a polobohyně modlili k Pánu Brahmovi, a následně všichni spolu s Brahmadžím zašli na písčinu Kšira Samudra, Oceán Mléka. Tehdy Pán Višnu odpočíval na Svém lůžku Ananta sadžja a Brahmadží vykonával mnoho stava-stuti. Harivaṃśa Purāṇa to tak také vysvětluje. Brahmádží se spolu s ostatními polobohy a polobohyněmi modlil k Pánu Višnuovi: „Hé Prabhu, prosím, probuď se, džago jóga nidra. Prosím, zachraň Prithivi deví. Prithivi je celá plná hříšných činností démonů. Hé Prabhu, prosím zachraň Prithivi deví. Nedokáže snést pokleslé činnosti démonů.“

Krišna ve Šrímad-Bhágavatamu říká:

yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata abhyutthānam adharmasya tadātmānaḿ sṛjāmy aham

„Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.“ (BG 4.7)

paritrāṇāya sādhūnāḿ vināśāya ca duṣkṛtām dharma-saḿsthāpanārthāya sambhavāmi yuge yuge

„Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.“ (BG 4.8)

Krišna ve Šrímad-Bhágavatamu praví: „Když démoni sužují sádhuy (svaté osoby), páchají mnoho druhů hříšných činností, zejména když ničí varnášrama dharmu, tehdy Přichází a Zabíjí démony, a opětovně Ustanovuje varnášrama dharmu.“

Pán sestoupil z Goloka Vrindávanu, taková je příčina. V Bhagavad-gítě je to velmi zřetelně vysvětleno.

paritrāṇāya sādhūnāḿ vināśāya ca duṣkṛtām dharma-saḿsthāpanārthāya sambhavāmi yuge yuge

„Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.“ (BG 4.8)

Tehdy se Pán pouze usmál na Brahmadžího a všechny polobohy a polobohyně, Pán Višnu vyndal dva vlasy ze Své hlavy – jeden byl bílý a druhý černý. Bílý vlas je zosobněním Baladeva Prabhua a černý vlas je zosobněním Krišny. Poté Pravil: „Můj pán, Goloka pati Krišna, se brzy zjeví v Prithivi Deví, v materiálním světě, a Zahubí démony a opět ustanoví varnášrama dharmu. Přijdou Krišna-Balarám.“ Harivamša Purána to velice jasně objasnila.

Pán Višnu prohlásil: „Tak kdo říká, že nemám bílé vlasy?“ Šrímad-Bhágavatam rovněž uvedl tu dobu, kdy Pán Višnu vytáhl dva vlasy – jeden byl bílý a druhý černý. Zosobnění Krišny a Balaráma. „Krišna-Balarám se brzy zjeví a obnoví varnášrama dharmu a zabijí démony. Toto vysvětlila Má šástra, Véda, Purána, Upanišad.“

Další významnost je, že Pán Višnu zabije démony velmi snadno. Stejně jako dokážete velmi snadno vytáhnout váš bílý vlas. Když máme jeden či dva bílé vlasy, pak je velmi lehké je vyndat. A když je bílé všechno, nedokážete to vytáhnout (Gurudev se zasmál). Když začne jeden nebo dva vlasy bělat, velmi snadno je odstraníte, ale až všechny zbělají, tehdy se budete muset holit jednou za měsíc (znovu se sladce směje). To tedy znamená, že Pán Višnu vytáhl vlas, aby tímto způsobem ukázal, že je Bhagaván Višnu, a je pro Něho velice snadné usmrtit démony. Je to jasné? Višnu-čakru má ve Své ruce. Ta dokáže velmi rychle a lehce useknout démonům hlavu.

Stejným způsobem Pán Višnu pravil: „Hé králi, poslouchej. Vlivem Mé Jóga-máji tví pandité nemohli vypátrat, že Mám bílý vlas. A Já jsem toto vigraha (božstvo).“ Vigraha znamená – „Jsem přímým zosobněním Své svarūpy (původní podoba).“ Thákurdží znamená Samotný Thákurdží. Baddha-džívy jsou znečištěny májou, proto se domníváte, že toto je dřevo nebo kov, avšak není tomu tak. Vigraha je samoprojevené, svayam-rūpa (dvouruký Krišna – Jeho původní podoba). Vigraha naja dami sákšád vradžendra nandana. Maháprabhu pověděl: „Ty nejsi jen toto vigraha. Jsi přímý projev Pána, sākṣāt Bhagavān.“ Snažte se to pochopit. Kromě toho, Šríla Sanátan Gosvámípad se také hádal s Madana-Mohána vigrahou.

Šríla Sanátan Gosvámípad uctíval Thákurdžího Madana-Mohána každý den a obětoval Mu úplně suché čapáti. Žádné máslo, žádná sůl, nic. Jednou Thákurdží Madana-Mohán řekl: „Sanátane, jsem malý chlapec. Můj krk je velmi jemný. Nemohu jíst toto suché čapáti.“ (Šríla Gurudev vysvětluje, že ve vradžském jazyce se tomu říká angati a objasnil postup výroby tohoto čapáti, pouze směs mouky a vody, a dát na oheň a celé spálit, poté obětovat Thákurdžímu). Takové čapáti je velmi obtížné žvýkat. Můžete si rozbít zuby. Jdete-li za Madana-Mohánem (Božstvem) ještě stále tuto bhogu pudžárí obětují. Madana-Mohán tedy řekl: „Sanátane, dej mi trochu soli.“ Kolik lásky a náklonnosti měl Thákurdží. Madana-Mohán přikázal: „Sanátane, dej mi trošku soli.“ Ten, jenž je Džagat pati, Džagannáth, nyní Žadoní od Sanátana. Tomu se říká láska, prema. Prema-bhikšá, žadonění o lásku. Pak nastává láskyplná hádka. Tolik lásky a náklonnosti. Sanátan Gosvámípad řekl: „Madana-Moháne, dnes Prosíš o sůl, příští den možná Zažádáš o máslo, rýži Basmati, různé různé sabdží. Nemohu Ti sloužit. Jsem naprosto odříkavý člověk, babádží. Chceš-li se mnou zůstat, Musíš jíst toto suché čapáti. Jinak, pokud se Ti to nelíbí, Můžeš odejít do Svého domku v Nandagramu (vesnice, kde Krišna vykonával své mladistvé zábavy), vím, že Tvůj otec vlastní lakhy (sta tisíce) krav, takže tam mají mnoho výrobků z mléka. Můžeš tam tedy odejít.“

Avšak Thákurdží Madana-Mohán odpověděl: „Ne, ne, Sanátane, nikam nepůjdu, zůstanu s tebou.“ Nato Sanátan Gosvámípad odvětil: „Zůstaneš-li se mnou, pak musíš přijmout toto angati, suché čapáti bez soli.“ Poté Thákurdží řekl: „Hé Sanátane, co mám dělat? Musím s tebou zůstat, ale nemohu to jíst. Jak dlouho budu mít hlad? Tak dobře! Zařídím si to po svém.“ Pak Sanátan řekl: „V pořádku, Můžeš si to zařídit po Svém.“

Potom se v palácovém chrámu uspořádala seva Thákurdžímu, a každý den se konala rádža bhoga, královská služba s ghím, panýrem a tím vším. A další způsob jak sloužit Thákurdžímu, Thákurdží seva je… chodíme na Vradža Mandal Parikram, na jedno místo, na místo, kde Lokanáth Gosvámí vykonával svůj bhadžan a sádhanu, nazývá se Khadira vana. Uctíval svého Thákurdžího, Rádhá-Vinoda. Moc rozkošný Thákurdží. Lokanáth Gosvámí ve dne v noci zpíval:

HARÉ KRIŠNA HARÉ KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARÉ HARÉ / HARÉ RÁMA HARÉ RÁMA RÁMA RÁMA HARÉ HARÉ

Thákurdží seva (služba). Vigraha seva. Vigraha je přímé zjevení Pána. Sad-čid-ánanda vigraha. Až se dostaví prema, pak to poznáte, tehdy pochopíte, Thákurdží vás bude o něco žádat.

Během půlnoci Thákurdží poprosil: „Lokanáthe, dnes večer jsem s gopíemi vykonal tolik tance rása. Gopíe jsou vskutku prohnané. Tuto noc mne přiměly tolik tančit. Zcela jsem zešílel. Gopíe řekly: „Krišno, tancuj, tancuj, tancuj, tancuj.“

Rádhá náče krišna náče náče gopí gan

Man mere vana gaia re sakhí pavana vrindávan

(zpívá)

Vradžavásíni zpívají tuto píseň. Jakmile Krišna zahraje na flétnu, všichni začnou tancovat. Proč? Govindavenu dhani, zvuk flétny Govindy, je hodně mocný. Šríla Šukadev Gosvámípad to vyprávěl ve Šrímad-Bhágavatamu. Na začátku rása-líly, když Krišna hrál na flétnu, tehdy všechny gopíe vyšly ze svých domovů. Všechny si myslely: „Krišna, Volá jenom mne.“ To kvůli venu-dani, zvuku z flétny, pouze jeden zvuk vychází, víte který? Klim, zvuk z Gajatrí-mantry. Klim Krišna, Klim. Ale tento zvuk „klim“, co je to? „Rádhe“! Ten zvuk vstupuje do uší Šrímatí Rádhiky a Ona si myslí: „Krišna volá jen Mě.“ „Rádhe“. Když to samé „klim“ vstoupí do uší Lality deví, „Lalite“, „Čandrávalí“, „Bhadra“, ty všechny jdou. Všechny gopíe se domnívají, že: „Krišna volá jenom na mě.“ (Gopíe) neviděly jedna druhou. Byly zcela pohrouženy v Krišnovi. Krišna-anuraga, hluboká připoutanost ke Krišnovi. Ty všechny běží bok po boku, avšak nevidí, kdo je po jejich levé či pravé straně.

Tedy, když dorazily na břeh řeky Jamuny pod badyánový strom, Krišna s nimi také žertoval, swágatam vo mahá-bhága prijam kim karaváni. „Hé gopíe, čím vám posloužím? Jak vám mohu sloužit?“ Tehdy byly vyvedeny z míry: „Nejprve nás Voláš, a potom se Ptáš ‚Jak vám mohu sloužit?‘ Co to má znamenat?“

[Tak například:] Zavolali jste mi: „Mahárádži, přijď ke mně domů v poledne a přijmi prasád.“ Tak přijdu a zaklepu na dveře. Poté je otevřete a ptáte se: „Mahárádži, proč jsi sem přišel?“ Myslím si: „Dnes bude moc dobré prasádam, nesnídal jsem“, ale když jsem přišel k vám domů a zaklepal na dveře, jen napůl jste otevřeli a řekli: „Mahárádži, proč jsi přišel?“ Jak odpovím? „Přišel jsem, abych přijal daršan vašich lotosových chodidel.“ Jak mohu odpovědět? (směje se)

Stejně tak, Krišna zavolal všechny gopíe, mnoho šlok to tak vykládá. Mohu o tom povídat celou noc. Tehdy byly velmi skleslé. Krišna jim dal mnoho pokynů: „Vraťte se, jsem brahmačári, dokonalý brahmačári.“ Krišna pravil: „Jste moc nádherné něžné mladé manželky jiných, vraťte se do svých domů.“ Tedy mnoho žertování. Potom Krišna s gopíemi vykonával velmi líbeznou lílu, rása-lílu. Tehdy Vradžavásíni zpívali: ‚Rádhá náče Krišna náče náče gopí gan – man mere vana gaia re sakhí pávana vrindávan.‘

Takže, Lokanáth Gosvámípad sloužil svému Thákurdžímu, Rádhá-Vinódovi. Rádhá-Vinód k němu o půlnoci promluvil – ten spal a zpíval Haré Krišna Haré Krišna – pak Thákurdží začal: „Lokanáthe, Lokanáthe!“ Avšak Lokanáth zpíval Haré Krišna Haré Krišna. Ale Thákurdží se jej pokusil vzbudit: „Lokanáthe, Lokanáthe.“ Pak se probudil: „Ó, Thákurdží přišel!“ Sákšát Vigraha vychází z oltáře a přichází k hrudi Lokanátha Gosvámího, neuvěříte, a také se dotkl jeho brady: „Lokanáthe, Lokanáthe.“ Nemyslete si, že toto je něco světského (pozemského). Sehrávám tuto lílu, avšak je to skutečné. Je to pro vás neuvěřitelné. Thákurdží pravil: „Lokanáthe, dnes večer mne gopíe tolik roztancovaly. Tolik mne teď bolí chodidla. Lokanáthe, celou noc jsem nemohl spát. Prosím, namasíruj mne.“ Lokanáth Gosvámí uložil svou džapa-malu a začal masírovat lotosová chodidla svého Thákurdžího Rádhá-Vinóda.

Akorát si vzpomínám, když Gurudev (Gurudev to vyslovil přiškrceným hlasem, když si vzpomněl na param-Gurudeva a vyslovil ‚Gurudev‘) v Mathuře odpočíval, každý den, když si šel odpočinout, jsme mu museli masírovat chodidla. Masírovali jsme mu olejem hlavu a plosky chodidel. Občas nešla elektřina, celou noc jsme jej proto ovívali. Obzvlášť v tomto období, červen - červenec. Jen vzpomínám na Guru sevu.

Takže Lokanáth teď masíruje lotosová chodidla svého Thákurdžího. Po pár minutách Thákurdží řekl: „Lokanáthe, dnes je moc horko, prosím, ovívej Mě.“ A to bylo o půlnoci, možná jedna nebo dvě hodiny ráno. Lokanáth Gosvámí vzal nějaké hebké listy, něco jako banyjánové listy nebo asata, a pak velmi lehce ovíval a zpíval: „Govinda Dámodara Mádhaveti (Gurudev zpívá).“ Takto Lokanáth dás Gosvámí slouží svému Thákurdžímu, ovívá Jej listy. Thákurdží usnul. Po pár minutách Thákurdží říká: „Lokanáthe, dnes mám veliký hlad. Chci něco sníst.“ Půl třetí ráno. Rádhá-Vinód řekl Lokanáthovi: „Mám hlad. Připrav nějaké prasád.“ Po půlnoci Lokanáth dás Gosvámí přichystal moc dobré a výtečné prasádam, snad kačorí nebo purí, ve Vradži to má velký význam. A možná bramborové sabdží s rajčaty. Ó, nyní je Čaturmásja, nediskutovat o rajčatech.

Někdy také probíráme to, že rajče nám nepředá bhakti, bhakti nám dá harinám (Gurudev začíná žertovat). Tolik hádek kvůli rajčeti. Mám důkaz. Jednou v Mathuře chtěli 50 rupií za rajče, tehdy Premánanda Prabhu požádal Gurudeva: „Zastav, rajčata!“ Nato Gurudev: „Dobře, Čaturmásja – žádná rajčata!“ Oddaní podle toho teď jednají: „Ha, Gurudev řekl: ‚Nejezte rajče‘.“ A rovněž při jedné přednášce pověděl: „Chcete-li mít náladu, jakou mám já, nejezte rajčata.“ Je to hodně přísné. Protože někteří oddaní uvažovali o rajčatech: „Gurudeve, rajče, rajče“, nato je Gurudev velmi přísně pokáral: „Jestliže chcete přijmout mou náladu, chcete-li bhakti, pak nejezte rajčata během Čaturmásji.“ „Tak fajn“ (směje se). Avšak Bhakti Hari vilása nepíše o rajčeti. Mám důkaz o rajčatech už dvacet let. V současnosti oddaní pořád ještě jí rajčata, v mnoha chrámech také jí rajčata, nedokáží přestat (smích). Když byl Gurudev fyzicky přítomen, tehdy mnoho oddaných v chrámech v Dillí a Mathuře také jedlo rajčata během Čaturmásji. V roce 2010 Gurudev řekl, když vám to chutná, jezte to, když ne, nejezte to. Tak fajn, nebudu o tom dál diskutovat, nemám v úmyslu se hádat nebo někoho rozrušit. V dnešní době v Kešavdží Gaudíja Mathu také někteří brahmačáríni jí rajčata, někteří ne. A hádají se kvůli rajčeti: „Rajče ti nepředá bhakti.“ Řeknete jim: „Zpívejte harinám“, a oni zpívají: „Rajče rajče rajče.“ Ale i když fyzicky nejíte rajče, avšak mysl je v tom neustále pohroužena, je to jako byste ho jedli. A ten, kdo pomlouvá ženy, se s nimi vlastně stýká. Chápete? Kdo pořád říká, že dámy jsou takové a makové, to znamená, že je v nich stále zabraný. Šríla Bhaktivedánta Prabhupád vysvětluje, že takový půjde do pekla. Pravý opak, poněvadž jste tím zaujatí. „Opěvujte svatá jména“, ale oni: „Rajče nevyvolá bhakti, rajče vám nepředá nic.“ (vtipkuje)

Tak jo, vrátím se. Lokanáth dás Gosvámí nachystal moc dobré alú [aloo] (brambory), rajče (znovu se směje). Alú [aloo] (bramborové) sabdží a také ghí. Thákurdžímu to chutná a Thákurdží má také rád trochu chilli. Lidé ze Západu to rádi nemají, ale Vradžavásíni si dávají chilli. Ghí, rajče a chilli. Huh! Moc dobré výtečné. Jen to spatříte a už se sbíhají sliny, a pak můžete zapomenout na Gurudevův příkaz (šprýmuje).

Toto Lokanáth dás Gosvámí o půlnoci obětoval Thákurdžímu. Předtím jsme probírali to, jak Sanátan Gosvámí říkal: „Nemohu Ti sloužit, jdi do Nanda Gaonu.“ A Lokanáth dás Gosvámí říká co? Co Thákurdží říká, to Lokanáth dás Gosvámí připraví. Dva druhy služby – jedna je láskyplná hádka a druhá je také dalším typem služby. Tedy toto znamená Vigraha. Je to přímý projev Pána. Tento Girirádž (v chrámu), nemyslete si, že je to jen pouhý kámen. Je to Thákurdží. Až se dostaví vaše služebnická nálada, pak pochopíte. Brahma Samhita to takto vykládá. Až se dostaví prema, tehdy vás Thákurdží požádá. Teď je to jiné. Teď obětujete se solí či bez, Thákurdží neprosí. Protože není žádná prema. Ale až se dostaví prema, láska, potom Thákurdží požádá: „Dej mi víc a víc a ještě víc.“

Tedy Thákur seva, Govinda seva, vysvětlil jsem, že v této Kali-juze se Pán ukázal ve třech podobách: náma, vigraha a Jeho svarúpa, On Sám se takto zjevil. Zpíváte-li svatá jména, uvědomíte si to. Tedy v této Kali-juze se Pán zjevil ve třech podobách – náma-rupe, Samotný Maháprabhu pravil: „Šači mata, v této Kali-juze se zjevuji ve třech podobách: Moje náma, Moje vigraha a Moje svarúpa.“ Maháprabhu zašel domů k Gauridásovi Panditovi. Devádi deva gauračandra gaurdása mandire. Gauridás Pandit je žák Nitjánandy Prabhua, ale chová mnoho lásky a náklonnosti ke Gaurasundarovi. Gaura-Nitjánanda je jeho srdcem a duší. Třebaže jeho dikša guru je Nitjánanda Prabhu, chová tolik lásky a náklonnosti k Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi. To protože Nitjánanda Prabhu miluje Gaurasundara, a Gaurasundar miluje Nitjánandu. Takže nedělejte rozdíly: „Ó, já jsem žákem Šríly Nárájana Mahárádže, on je žákem toho gurua, toho gurua, toho gurua.“ Guru avagňa se dostaví, hloupý nesmysl. Bhakti se nikdy nedostaví. Koho miluje Guru, toho miluj ty. Toto je postup. Je to jasné?

Gauridás Pandit tedy chová mnoho citů a náklonnosti k Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi. To proto, že Nitjánanda Prabhu miluje Gaurasundara, a Gaurasundar miluje Nitjánandu. Čaitanja Maháprabhu přišel k němu domů a pěkně mu tři dny sloužil. Po třech dnech Nimái řekl: „Gauridási, musím se vrátit zpátky domů. Mám tam ženu, Svého služebníka a je tam Má stará matka, Šači-deví. Jsem grihasta, takže jak dlouho mohu setrvávat v tvém domě?“ Odříkavý člověk není problém, ten tam může zůstat, avšak grihasta by se neměl dlouho zdržovat v domě jiných vlastníků. Nimái pravil: „Gauridási, musím se vrátit“, nato Gauridás Pandit velice pokorně odpověděl: „Prabhu, prosím, zůstaň ještě jeden den, ještě jeden den.“ Tak uplynulo sedm dní, a Gauridás Pandit Mu nedovolil vrátit se do Majápuru.

Tehdy Maháprabhu řekl: „Gauridási, poslechni. Dám ti jedno Mé vigraha, abys Mu mohl sloužit, a toto vigraha se ode Mne neliší.“ „Prabhu, dobře.“ „Ale máš rád Mě nebo vigrahu?“ „Mám rád Tebe.“ Pak vigraha začalo chodit. „Thákurdží, kam jdeš?“ Poté Gauridás Pandit vrátil Thákurdžího a položil Ho na oltář, potom Maháprabhu odešel. Thákurdží občas chodí a občas kráčí Čaitanja Maháprabhu. [Gauridás Prabhu:] „Prabhu, kam jdeš?“ Thákurdží tedy někdy chodí a někdy chodí Čaitanja Maháprabhu. Toto je důkaz: náma, vigraha a svarúpa. To je přímý projev Pána. Takže vigraha seva, bhagavat-seva je velice důležitá.

Bolo Vrindávan Bihári lali kí Jay!

Jay Šríla Gurudev!

(Přepsala Govinda Prija didi – Litva / Zkontroloval Prabhu Janardan – UK)

(Přeloženo z JayGurudev.org)


Nedávné příspěvky
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now