Šrí Bhagavat Saptáh – Den třetí - Večer

Dnes je třetí den Šrí Bhagavat Saptáh kathá (týden povídek o Krišnovi, pozn. překl.). Ráno jsme probírali Venu-gítu (píseň Krišnovy flétny), o tom, jak Gopíe (dojičky nebo dívky z Vradže) byly naprosto okouzleny zvukovou vibrací z Govindovy flétny.

Vradžendra Nandana Šjámasundar Krišna má čtyři znamenité vlastnosti:

  • Rúpa Madhurja (úžas Jeho krásy)

  • Lílá Madhurja (Jeho úchvatné velkolepé zábavy)

  • Prema Madhurja (Jeho báječní společníci, jako dívky z Vradže, které Mu jsou velmi blízké a drahé)

  • Venu Madhurja (čarovnost zvukové vibrace Jeho flétny).

Krišnova flétna, Venu, je hodně mocná. Probouzí pocit lásky v srdcích živých bytostí se silnou touhou se s Ním setkat. Zejména, když se Krišna vrací z pastvy krav ve Vrindávanu, srdce každého je zcela okouzleno, když Hraje na Svou flétnu.

Rádhá Náče Krišna Náče Náče Gopí Gan (zpívá)

Jakmile takto Krišna hrál na flétnu, jejich srdce byla zahlcena premou. I když Kráčel po Vrindávanu, všechny stromy Jím byly naprosto okouzleny, poněvadž si myslely: „Náš Pránanatha bandhu, náš dech života přišel. Jak bychom Ho měli uvítat?“

Větve stromů se klenuly, aby vytvořily krásnou poskytující ochranu nad hlavou Govindy. Podobně, když bona fide duchovní učitel (sad guru) navštíví dům pravého žáka, ten přivítá svého gurua s deštníkem nad jeho hlavou.

Je to jako král, který vyhrál bitvu. Při návratu do svého království, občané oslavují návrat svého přemožitele. To se nazývá vidžaja mahotsava, oslava návratu vítězství jejich dobyvatele.

Stromy ve Vrindávanu tedy přemýšlely: „Přemožitel srdcí všech živých bytostí se navrátil“, ve chvíli, kdy Krišna vešel do lesa. Ve vrindávanském lese, stromy vítaly Govindu obětováním květin a ovoce Jeho lotosovým chodidlům.

Swágatam swágatam swágatam swágatam prána bandhu……. (zpívá)

Stromy ve Vrindávanu vítaly Krišnu s květinami a ovocem. „Aroti habe tomár preme pradípe…, vykonáme árati s láskou a darujeme svou náklonnost. Hé Govindo! Hé Murári! Prosím, zůstaň v našich srdcích. Hridaja-mandir, chrám našich srdcí. Jako následek pocitu odloučení od Krišny, slzy neustále proudí z našich očí jako toky Jamuny a Gangy“.

Takto stromy vítaly Krišnu obětováním květin a ovoce. Všechny listy plápolaly, což znamená, že ovívaly Krišnu. Všechny kripy (liány) rovněž začaly tančit. To je jako když pravý duchovní mistr zavítá do domu ryzího oddaného, bona fide oddaný provádí árati (náboženské rituály uctívání) svému gurudevovi s čámarou (vějíř).

Zpívá: -

Mama mana mandire (od Bhaktivinóda Thákura)

mama mana mandire raha niśi-din

kṛṣṇa murāri śrī kṛṣṇa murāri

Prosím, pobývej v chrámu mého srdce dnem i nocí, Ó Krišno Murári, Ó Šrí Krišno Murári!

bhakti pritī mālā candan

tumi nio he nio citta-nandan

Ó Těšiteli srdce! Prosím, přijmi tyto květinové girlandy, pastu ze santálového dřeva, které jsou Ti obětovány s láskou a oddaností.

jīvana maraṇa tava pūja nivedan

sundara he mana-hāri

V životě či ve smrti, Tě uctívám s těmito obětinami, Ty Půvabný, Ó Očarovateli srdce!

eso nanda-kumār ār nanda-kumār

habe prema-pradīpe āratī tomār

Přijď, syne Nandy, a tehdy, Ó Syne Nandy, Ti obětuji obřad árati se září mé hluboké náklonnosti.

nayana jamunā jhare anibār

tomāra virahe giridhāri

Voda z řeky Jamuny se nepřetržitě řine z mých očí v odloučení od tebe, Ó Držiteli Kopce Góvardhanu!

bandana gane tava bajūk jīvana

kṛṣṇa murāri śrī kṛṣṇa murāri

Ať přejdu svůj život pohroužen pouze v písních o Tvé chvále, Ó Krišno Murári, Šrí Krišno Murári!

Stejně jako když sněhové vločky padají z oblohy, tyto stromy nádherně pokryly zemi Vrindávanu kobercem vysypaným z okvětních lístků svých květin, v okamžiku, kdy jejich srdce zcela roztála a slzy stékaly dolů. Objaly Krišnu svými větvemi, jako kdyby se dva přátelé znovu shledali po tak dlouhém odloučení. Navzájem se obejmuli a ronili slzy.

Šukadev Gosvámípad sdělil Mahárádžovi Paríkšitovi, že projev lásky a náklonnosti v srdcích stromů, lián je nepředstavitelný. Když stromy plakaly, Krišna je utišil poplácáním po hřbetech.

Poté Krišna pravil: „Nyní půjdu do dalšího lesa. Netrapte se. Brzy se vrátím“. Stromy zatarasily cestu Krišnovi svýma krásnýma rukama, dlouhými větvemi a prosily Ho. „Govindo! Nechoď! Nechoď! Nechoď!“ Krišna odpověděl: „Prosím, nebojte se. Vrátím se zakrátko, poněvadž jste přátelé dechu Mého života“, Nan te amár li ke ko tomár mani mandire.

Stromy opět zvolaly: „Ó! Náš drahý Příteli, Hé Govindo! Jen vepiš naše jméno do chrámu Své mysli, mama mana mandire“. Když se žák dívá na podpis gurua, pocítí odloučení od něj. Co píšu? „Má srdečná požehnání tobě“. Stejným způsobem stromy velice pokorně žádaly: „Hé Govindo! Prosím, zapiš Si naše jména do chrámu Své mysli, mama mana mandire. Neustále nás uchovávej v mysli, když budeš odpočívat se Svými přáteli pasáčky, Subalem a Šrídhamem.“ Takto stromy z Vrindávanu projevují svou lásku a náklonnost ke Krišnovi.

Šukadev Gosvámípad vypráví: „Ó Mahárádži Paríkšite! Krišna Venu, Píseň Krišnovy flétny je tak mocná, že srdce každého je očarováno“. Veškerá zvířena jako krávy, vysoká zvěř, telátka byla opojena poslechem melodie této Flétny.

dhanyāḥ sma mūḍha-gatayo 'pi hariṇya etā

yā nanda-nandanam upātta-vicitra-veśam

ākarṇya veṇu-raṇitaḿ saha-kṛṣṇa-sārāḥ

pūjāḿ dadhur viracitāḿ praṇayāvalokaiḥ

Ó sakhí! Když se náš nejdražší Nandanandana Šrí Krišna oblékne do nádherného šatstva a hraje na Svou flétnu, tehdy dokonce i pošetilá srna, když zaslechne melodii flétny, přistoupí k Nandanandanovi spolu se svými srnci (kteří jsou známi jako srnci Krišna-sara) a svýma velkýma očima s Ním navážou velmi láskyplný letmý pohled. Známe význam jejich pohledů. Svýma obrovskýma očima, rozevřenýma jako okvětní lístky lotosu, obětují uctívání lotosovým chodidlům Šrí Krišny a přijímají Jeho pozvání, jež Prokazuje vrháním něžných, postranních pohledů. Skutečně, životy těchto srnců jsou požehnány. (Třebaže jsme gopíe z Vrindávanu, nedokážeme sebe volně obětovat Krišnovi stejným způsobem, jako srnci, neboť naši manželé a starší nás krotí a odrazují – jaká absurdnost!)

Venu-gítá, text 11

Když Krišna hraje na Svou Flétnu, srny k Němu přistupují se svými srnci (Krišna-sara) a velmi se přibližují. Zvířata jsou nerozumná a nevědí, jak se vyjádřit. Nicméně pouze touží zůstat hodně blízko, sedíc před Govindou.

Šrímatí Rádhika a gopíe si pomyslely: „Jaká láska a náklonnost jsou v srdcích těchto zvířat? Třebaže jsme lidské bytosti, přesto sebe nemůžeme Krišnovi svobodně obětovat“.

Tím, že uvidí Govindu (Daršan Govindy), budou všichni naprosto okouzleni. Jakou lásku a náklonnost tato zvířata vlastní ve svém nitru? Snažte se tomu porozumět, všechny živé bytosti jsou nedílnou součástí Pána. My všichni máme vztah s Krišnou, Govindou. Govinda sambandha. Avšak zapomněli jsme na Něho a nesloužíme Mu. Jako následek nyní trpíme trojím utrpením Máji (klamná energie) v tomto hmotném světě tím, že se honíme za smyslovým klamem.

Mája (vnější energie Krišny), nás jako oslice tolik nakopává svýma zadníma nohama do úst, dokud nekrvácejí. Například: jako když osel běhá za oslicí. Zadní nohy oslice ho nepřestávají kopat a kopat a kopat do huby, přesto si osel myslí, že je to příjemné. Zatímco pro srnu a srnce ve Vrindávanu je to naopak. Kvůli své lásce a náklonnosti ke Krišnovi, se k Němu přiblížili, že přiběhli a zůstali sedět velmi blízko Něho. Vysoká zvěř vyjadřuje své city tím, že s náklonností pohlíží na Krišnu svýma velkýma očima. Je to, jako když naše oči vyjadřují lásku z nitra našeho srdce. Zatímco vysoká zvěř z Vrindávanu zůstala sedět před Krišnou, dávaje najevo své pocity skrze oči, Hladil je po zádech.

Proto si gopíe myslely, že srnci mají větší štěstí než ony samotné – je lepší se narodit jako srnec v příštím životě, tehdy můžeme být blízko Krišny a sloužit Mu tím, že projevíme své city. Taková láska gopíí je mahábháva, nejvyšší transcendentální pocity. Kvůli tomu tento druh pokory, dainja, vyvstává z jejich srdcí.

Když krávy spatřily Krišnovu nádhernou podobu a zaslechly líbeznou melodii vycházející z Jeho flétny, byly ohromeny a přestaly přežvykovat trávu ve svých tlamách.

gāvaś ca kṛṣṇa-mukha-nirgata-veṇu-gīta

pīyūṣam uttabhita-karṇa-puṭaiḥ pibantyaḥ

śāvāḥ snuta-stana-payaḥ-kavalāḥ sma tasthur

govindam ātmani dṛśāśru-kalāḥ spṛśantyaḥ

Některé z ostatních sakhíí pravily: „Ó přítelkyně! Proč hovoříš o devíích? Neviděla jsi ty krávy? Kdykoli náš nejdražší milovaný Šrí Krišna plní dírky na Flétně zvukem plynoucím z Jeho úst, a krávy slyší tuto něžnou hudbu, otočí své uši vzhůru a svévolně pijí nektar z hrníčků ze svých uší. Takto ochutnávají sladkost této muziky. Je to tak, Ó přítelkyně? Když přijímají milovaného Govindu do svých srdcí branou v očích, zde Ho usadí a sevřou Ho ve své mysli. Jen uzřete na vlastní oči má pravdivá slova! Slzy radosti tryskají z jejich očí. Rozpoložení telátek je vskutku podivné. Dokonce i mléko samovolně teče z kravích vemen, telátka, když pijí toto mléko, náhle zaslechnou zvuk Flétny. V ten okamžik telata nemohou vyplivnout ani spolknout mléko, které nabrala do svých tlam. Rovněž přijímají Šrí Krišnu do svých srdcí a objímají Ho. Dotknutím se částí těla Šrí Krišny příjemných na omak, jejich oči přetékají slzami štěstí, a stojí nehnutě, přesně tak, jak byla.

Venu-gítá, text 13

Šukadev Gosvámípad: „Když Krišna hrál na Flétnu, kravky z Vrindávanu přestaly přežvykovat trávu ve svých tlamách, hledíc na okouzlující podobu Govindy. Tehdy řeky Vrindávanu, ‚nadyas tadā tad upadhārya mukunda-gītam‘, dokonce i Manasi Ganga, Jamuná a další řeky přestaly téci.

nadyas tadā tad upadhārya mukunda-gītam

āvarta-lakṣita-manobhava-bhagna-vegāḥ

ālińgana-sthagitam ūrmi-bhujair murārer

gṛhṇanti pāda-yugalaḿ kamalopahārāḥ

Některé z gopíí pravily: „Ó Sakhí! Proč mluvíš o devíích, kravkách a ptácích? Ti všichni jsou dýchající živé bytosti. Už jsi někdy viděla mrtvé řeky? Tím, že jsou v nich vidět vodní víry, se rozumí, že v jejich srdcích mohutní intenzivní touha potkat se se Šjámasundarem. Toky řek se zastavily kvůli nesmírnému citovému vzrušení. Rovněž slyšely zvuk Flétny našeho milovaného Krišny. Jen se podívej! Jen se podívej! Svými vlnami, jež představují ruce, zachytily Jeho lotosová chodidla a darují Mu obětiny z lotosových květů. Objímají Jeho lotosová chodidla stejně, jako kdyby Mu obětovaly svá srdce.

Venu-gítá, text 15

Šukadev Gosvámípad takto velebil líbeznou melodii z Krišnovy Flétny.

Pokračoval ve svém vyprávění pro Mahárádže Paríkšita o tom, jak Krišna zdvihal Girirádž Góvardhan.

Král Nebes, Indra, který vlastní nesmírnou moc, si myslel: „Jsem Nejvyšší Vládce“. Snažte se porozumět tomu, že všichni od malého hmyzu až po Brahmu jsou v tomto hmotném světě, stejně jako ve vesmíru, ve skutečnosti baddha-džívy (podmíněné duše). Jaký význam má baddha džíva? Baddha džívy mají mnoho falešného ega. Já jsem vykonavatel. Já to dělám takto. Když někdo má trochu moci, začne se domnívat: „Jsem muž činu, konatel“, „Řídím všechny“, a tak dále. Podobně si bohové a bohyně myslí: „My jsme vládci. Já poskytuji vodu. Já poskytuji vzduch“. ‚Prabhutá pai kai modaná‘, když je nám dáno trochu moci, okamžitě se domníváme: „Já jsem vykonavatel“.

Bhagaván Krišna, On ničí veškerou hrdost, ahankára, falešná ega ze srdcí všech živých bytostí. Jedno z Krišnových jmen je Dharpa Hari Madhusúdhan. Ničí všechna falešná ega v srdcích živých bytostí. Z tohoto důvodu se Krišna nazývá Dharpa Hari Madhusúdhan.

V tomto materiálním světě je plno závisti a s trochou moci si člověk ihned myslí: „Já jsem vykonavatel. Já jsem vládce.“ Avšak jakmile Pán udělí nemoc, tehdy s námi bude konec. Například, jestliže jde někdo za jeden den na toaletu jednou, potřetí, počtvrté – pak takový člověk skončil.

Co je tato ahankara? Falešné ego? Já jsem nejvyšší vládce. V mládí si každý myslí: „Já jsem muž činu.“ Leč, ve stáří tu samou osobu postihne řídká stolice a (jeho život) je naprosto promarněný.

Ve skutečnosti veškerý zdroj síly pochází z Krišny, Který je Nejvyšší Vládce. My nejsme vládci. Ten, kdo si myslí, že „já jsem vůdce“, dostane od Krišny přísné potrestání.

Tedy, na nebeské planetě, Satjalóce, Král Indra uvažoval: „Jsem svrchovaný, jsem Král Nebes. Mohu řídit každou živou bytost v tomto hmotném světě. Poskytuji jim vodu pro jejich existenci.“ Takové je falešné ego v srdci Indry. Váju (polobůh vzduchu) si rovněž myslel: „Dávám vzduch, aby každý mohl dýchat.“

Za onoho času se konala bitva mezi bohy a démony. Díky bezpříčinné Krišnově milosti, polobozi přemohli démony. Uspořádali oslavu vítězství, vidžaja mahotsava. Velebili sami sebe: „Ó dokázal jsem to. Díky své moci jsem dokázal toto a tamto.“

Během oslavy si všimli zářícího světla přicházejícího směrem k jejich besednímu domu. Indra poté požádal ostatní polobohy, aby to prozkoumali.

Agnidev, vládnoucí Božstvo Ohně, se přiblížil k jasnému světlu. Tu záři vyjevil jeden Jakša (duch, pozn. překl.).

Jakša: Hej! Kdo jsi?

Agnidev: Jsem Agni (oheň). Jsem nesmírně mocný. Bez ohně nikdo nic nemůže udělat.

K tomu, aby fungovaly tělesné funkce, je v našich tělech oheň. Jakmile člověk zemře, tělo zchladne, protože oheň uvnitř uhasne. Mimoto, bez ohně nemůžeme vařit. Oheň je velmi důležitý.

Agnidev: Já jsem oheň. Já vykonávám všechno. Jsem vykonavatel.

Jakša: Ach! Jaká je tvoje síla?

Agnidev: Dokáži vše spálit na popel.

Jakša: Dobrá! Dokážeš spálit na popel tuto zelenou suchou trávu?

Agnidev přijmul tuto výzvu a chrlil mnoho ohně, avšak tráva se nespálila. Nestalo se nic. Nato se Agnidev zastyděl a vrátil se k shromáždění.

Následně Indra přikázal vedoucímu Božstvu Vzduchu, aby prozkoumal, co je to za osobnost a jaké je jeho chování, vlastnosti…

Váju: Já jsem Vzduch. Svou bouří dokáži všechno zničit.

Pokud nastane tsunami, bude ohromná bouře, hurikán a všechno bude zničeno. Váju si pomyslel: „Jsem mocný.“

Jakša: Dobře tedy! Znič tuto trávu pomocí své síly.

Váju vší svou silou dal všechno, co měl, avšak tráva se ani nepohla a zůstala ve stejném kořenu. Cítě se zahanben, Váju se vrátil a podle toho podal zprávu Indrovi.

Tentokrát se Indra rozhodl, že se na něj půjde podívat sám a rovněž přistoupil k světlu. Jakša znal Indrovy úmysly. Proto Indrovi řekl: „Toto nedokážeš přemoci. Jedině Brahman Bhagaván, On poskytuje sílu srdci všech živých bytostí, tudíž existují.“

Nic nefunguje bez svolení Pána, Bhagavána. I drišti šakti, síla našeho zraku pochází od Pána. Veškerá elektřina, přicházející do našich domovů, ve skutečnosti pochází z jediného zdroje, hlavní energie Krišny. Co je zdrojem energie světla v našich domech? Pochází z elektrárny přes různé transformátory a nakonec k nám domů. Když elektrárna přeruší výrobu elektřiny, pak není žádné světlo, je naprostá tma. Podobně, veškerá energie pochází od Krišny, Bhagavána. Nicméně, podmíněné duše si myslí: „Já jsem vykonavatel.“

Matka Jašodá jednou pilně připravovala různé druhy pokrmů jako laddú, kačori a tak dále. V té době bylo Krišnovi kolem 7 let. Když uviděl, že Matka Jašodá vaří tolik druhů posvěceného jídla (prasádam), Začal se jí vyptávat: „K jaké příležitosti? Mám já nebo Baladev Prabhu narozeniny?“. Matka Jašodá odvětila: „Ne! Ne! Ne! Jdi pryč, Kanai. Pořád slintáš a jsi velmi nenasytný. Znečistíš toto prasádam. Jdi!“

Krišna byl rozmrzelý a vyhledal Nandu Mahárádže, který si Ho pak posadil na klín. V tom okamžiku, Krišna hladil plnovous Nandy Mahárádže. Pokorně se Dotazoval a následující rozhovor začíná takto.

Krišna: Bábá, proč dnes matka připravuje tolik typů chutného Prasád? Neodpověděla mi a dokonce mne vyhodila.

Nanda Mahárádž: Poslouchej, Kanai. Dnes budeme provádět Indra púdžu, uctívání Indry, poněvadž toto je naše tradice, která probíhá již léta.

Krišna: Kdo je Indra, otče? Kdo je Bhagaván? (Krišna je teď úplně jako dítě)

Nanda Mahárádž: Můj Lala, Indra je Král Nebes. Když je král spokojený, pak nám poskytne všechno. Tak je to obzvlášť s Indra devatá (polobůh, pozn. překl.), který nám poskytuje vodu v podobě deště, který sprší zemi Vradže. Budou tu čerstvé traviny, abychom nakrmili krávy, které nám na oplátku dají mléko.

Krišna: Otče, kdo dává vodu uprostřed oceánu? Prší tam? Kdo uctívá Indru? Většina deště je uprostřed oceánu. Zde není nikdo, kdo by uctíval Indru, ale také tam prší. Myslím si, že Indra není nejvyšší moc, která nám to poskytuje. Ve skutečnosti déšť přichází z našeho Girirádž Góvardhanu. Bolo! Girirádž Góvardhan kí džaja! Jak mraky narazí do hor, začne pršet. Většina deště pochází z hor. To znamená, že Girirádž Góvardhan nám dává všechno, proto bychom jej měli uctívat. Poskytuje nám stín, zejména v létě, abychom si mohli odpočinout. Girirádž Góvardhan nám dává vše. Tudíž bychom neměli uctívat Indru. Náš pravý devatá je Girirádž Góvardhan. Tak proč uctíváte Indru? Viděli jste Indru? Neviděli. Tak proč jej stále ještě uctíváte? Jsme přímo svědky Girirádž Góvardhanu, jenž nám ve skutečnosti dává všechno.

Nanda Mahárádž: Jak můžeme porušit tuto naši významnou tradici?

Krišna: Otče, občas jsou lidé slepými vyznavači. Musíme se vzdát slepé filozofie.

Jednou mne oddaný informoval o jejich tradici, což je důvod, proč ji uskutečňují. Odpověděl jsem: „Podle dějin lidstva, jsme na začátku byli nazí. To bylo uvedeno jako tzv. skutečnost. Z toho důvodu naší tradicí je, že jsme nazí. Proč si tedy oblékáme šatstvo? Původně byly lidské bytosti úplně nahé. Proč dnes neříkáte, že bychom rovněž měli být úplně nazí?“

Podobně se Krišnovi podařilo přesvědčit Nandu Mahárádže, že by měli uctívat Girirádž Góvardhan, jelikož je jejich Išta devatá, uctívaným Božstvem. On je naším přímým Išta devátá, poněvadž nám poskytuje vše.

Bolo! Džaja Girirádž! Džaja Góvardhan!

Následně Nanda Mahárádž svolal poradu se všemi staršími Vradžavásíny, především Upánandou a dalšími. Pověděl jim o Krišnově výkladu, a že musí následovat Jeho svrchované pokyny uctíváním Girirádž Góvardhanu.

Proč to Krišna udělal? To proto, že Vradžavásíni jsou Krišnovi věční společníci, nitjá parikar. Kdežto Indra a ostatní polobozi jsou služebníky Krišny. Leč, Krišnovi služebníci všechno vzali Jeho nitjá parikaru. Indra spáchal přestupek vůči lotosovým chodidlům Vradžavásínů. Krišna přemýšlel: „Od té doby, co se Indra stal Králem Nebes, udělal z Vradžavásínů své poddané. Proto musím zničit veškeré Indrovo falešné ego.“

To je důvod, proč Krišna projevil tuto zábavu. A dle pokynů Nandy Mahárádže, všichni Vradžavásíni, tisíce a tisíce jich vyrobily různé druhy pokrmů. Poté je přinesli před Girirádž Góvardhan k obětování.

Krišna je Bhagaván. Vyjevil dvě podoby, jedna podoba stojí před Nandou a Jašodou a druhá podoba, Šplhá na vršek Girirádž Góvardhanu. Když Vradžavásíni obětovali jednotlivé pokrmy jako laddú, kačori a mnoho dalších Girirádži Góvardhanu, Krišna projevil Svou čtyřrukou podobu a přijal všechno Prasád, které Mu bylo obětováno. Mezitím, Krišna, jenž je před Nandou a Jašodou pravil: „Otče, viděl jsi někdy Indru přímo, během svého obětování? Podívej, Girirárdž Góvardhan nyní rovnou přijímá naše oběti.“ Vradžavásíni plni radosti začali obětovat víc a víc laddú, kačori a mnoho dalšího chutného prasádam. Zatímco Girirádž Góvardhan přijímal obětiny od Vradžavásínů, žádal: „Laul! Laul! Ještě! Ještě! Anu! Anu! Laul! Přineste víc! Víc!“

Během našeho Girirádž parikramu, jsme zašli na místo, kde se Nandovi Mahárádžovi říkalo Anugan, památné místo této zábavy, Annakut Mahotasava.

Girirádž Góvardhan požadoval od Vradžavásínů: „Anu re! Anu re!“ (Přineste další! Přineste další!). Annu znamená rýže a kut znamená jako hora. Annukut znamená hromada rýže jako hora. Když Girirádž Góvardhan vše dojedl, Žádal Vradžavásíny: „Přineste více! Přineste více! Přineste více!“. Vradžavásíni ještě znovu navařili a obětovali Girirádž Góvardhanu. Girirádž pak dojedl veškeré obětované pokrmy a nabral vodu z Manasi Gangy (posvátné jezero ve městě Góvardhanu, pozn. překl.).

Když si Krišna všiml, že jsou nyní Vradžavásíni velice unavení, tehdy řekl: „Hé Girirádži Góvardhane! Prosím, buď spokojen s obětinami Mých Vradžavásínů.“ Jsouc uspokojen, Girirádž Góvardhan pro ně znovu vyjevil všechno Prasád.

Krišna poté prohlásil: „Ó Girirádž Góvardhan je velmi milostivý, když nám Dává Své zbytky. To se nazývá Mahá Prasád. Rozdávejte toto Mahá Prasád. Dnes rovněž vykonáme parikram, obcházení kolem Girirádže Góvardhanu.“ Takto započal Girirádž Góvardhan parikram. Krišna potom provedl Girirádž Góvardhan parikram se všemi Svými Vradžavásíny.

Když se přiblížila půlnoc, Krišna je požádal, aby se navrátili do svých příslušných domovů, aby si odpočinuli, protože musejí být hodně unavení po dokončení 21 kilometrů obcházení a když později uctili Mahá prasádam.

V dnešní době nám trvá tři dny, abychom dokončili obcházení Girirádž Góvardhanu. Avšak během pobytu s mým Gurudevem, jsme cestovali z Mathury do Góvardhanu a dokončili jsme Girirádž Góvardhan parikram za den. Ne za tři dny.

A nyní náš parikram zabere tři dny k dokončení. První den velký parikram. Druhý den malý uvnitř. Třetí den Rádhá kund parikram. Během těch dnů, kdy jsme vykonávali Girirádž Góvardhan parikram s mým Gurudevem, jsme cestovali z Mathury do Góvardhanu, vykonávaje celý parikram, před tím než jsme se vraceli celou cestou zpět do Mathury pro prasádam, vše v jeden den.

Indra byl na nebeské planetě velice zabraný svými silami. Jeho choť, Šači Deví, mu servírovala božský nektarový nápoj. Proto byl Indra opojen a oklamán svými energiemi.

V době, kdy Vradžavásíni pilně uctívali Girirádž Góvardhan púdžu, byl tomu svědkem přívrženec Indry, jenž náhodou sestoupil do hmotného světa. Svědek si mimoto všiml, že Vradžavásíni zastavili Indra púdžu.

Při svém příjezdu hlásil Indrovi, co zrovna spatřil. Indra, jenž držel svůj drahocenný nebeský nektaruplný nápoj, se rozzuřil a nahlas se zeptal: „Jak je to možné? Vradžavásíni jsou společenství pasáčků. Jak je možné, že mne přestali uctívat? Vradžavásíni jsou úplně negramotní. Jak to, že přerušili mou púdžu? Tuto informaci jsi získal z fám? Někdy mohou informace z fám klamat. Musel jsi to zaslechnout z řečí.“ Nicméně, Indra byl ujištěn uvedeným svědkem, že Vradžavásíni přestali uctívat Indru během jeho návštěvy Vradže. Místo toho uctívali Girirádž Góvardhan. Když to Indra uslyšel, třásl se vzteky, upustil láhev s rajským nektarem a zařval: „Vradžavásíni jsou jen spolek pasáčků! Neznají mou moc! Jsem Král Nebes! Přestali mne uctívat!“ Nato předvolal Sámbhartáku (druh dešťového mraku, který se objevuje na konci júgy) a poručil mu zničit pomocí vody celou Vradži. Ani bambusové stromy či ovoce nesmí být ušetřeny, celá Vradž musí být zničena. Na povel Indry, Sámbhartáka o půlnoci rozmístil praloj badhan (mrak, který způsobuje zkázu hromobitím), aby zničil Vradži.

Zpočátku zde byl jen vítr, avšak jak sílil a sílil, všichni Vradžavásíni uvažovali: „Co si teď počneme? Toto místo bylo předtím chráněno. Nyní je naplněno hněvem dešťového mračna.“ Obloha se zatáhla a naplnila opakovanými hromovými blesky, vichřicí a neustávajícím deštěm. Vradžavásíni se třásli strachem a prosili Nandu Mahárádže, aby je zachránil: „To je proto, že jsme zastavili Indra púdžu. Indra se na nás velice rozzlobil. Teď zničí celou Vradži.“ Nanda Mahárádž se snažil uklidnit vyděšené Vradžavásíny včetně krav, telátek a všech zvířat. Jako král Vradže, má zodpovědnost chránit své poddané. Nanda Mahárádž takový byl a přemýšlel, jak zachránit své poddané před pohromou.

Mezitím někteří z Vradžavásínů přistoupili ke Krišnovi, který tvrdě spal (během přednášky na toto téma, Guru Mahárádž napodobil Krišnu, jak chrupká – všichni oddaní byli plní smíchu). Vradžavásíni mají jen jedinou víru: „Ta je, že pokud je ve Vradži nějaká nesnáz či kalamita, Krišna nás ochrání.“ Domnívali se, že Krišna má nějaké mystické síly či že Nárájan vstoupil do Jeho těla, takže je dokáže chránit.

To je tedy důvod, proč Vradžavásíni přišli za Krišnou pro ochranu: „Hé Govindo! Hé Mahá Bhagaváne! Prosím, ochraň nás. Zrušil jsi Indra Púdžu. On je nyní velice nespokojený a chystá se zničit Vradži.“ Nato se Krišna probudil, mnouce Si oči Svýma ručičkama, stejně jako to děláme my, když se vzbudíme. Vradžavásíni pokorně vyjádřili svou prosbu: „Hé Govindo! Hé Gopále! Zastavil jsi Indrovu púdžu. Podívej! Jaká obrovská katastrofa teď?!“ Krišna se je pokoušel utišit: „Hé Vradžavásíni! Nebojte se. V noci se mi zdál sen. Girirádž Góvardhan mi pravil, abych jej zdvihl a ochránil všechny Vradžavásíny.“

Vradžavásíny to nepřesvědčilo a odpověděli: „Gopále, jsi malý sedmiletý chlapec. Jak je možné, abys zvedl Girirádž Góvardhan? Ten má v obvodu 21 kilometrů a tobě je pouhých 7 let.“

Krišna je následně uklidnil a pověděl jim o svém snu: „Girirádž Góvardhan Mi řekl, abych jej zdvihl, a tak z něj vznikne deštník pro Vradžavásíny, kde přijmou útočiště.“ Jak jim vypravoval o svém snu, Dotkl Se Girirádž Góvardhanu rukou. Ten se automaticky zvedl ze země. Krišna, jenž Držel Girirádž Góvardhan, řekl, aby přijali jeho útočiště. Během této doby především gopíe využily příležitosti se hodně přiblížit Krišnovi. Důvodem je, že společnost vytvořila zeď – Ty jsi chlapec. Ty jsi dívka. Gopíe se tudíž nemohou scházet s Krišnou. Gopíe v této mimořádné situaci využily příležitosti být velmi blízko Krišnovi, Govindovi. To platí především pro Rádhu, Lalitu a Višákhu, jež rychle přišly velice blízko Něho, aby přijaly daršan lotosové tváře Govindy. Všichni Vradžavásíni vesele jedli a zpívali v jeskyni, kterou poskytl Girirádž Góvardhan.

Krišna zvedal Girirádž Góvardhan po sedm dní a sedm nocí. Matka Jašodá Mu řekla: „Gopále! Musejí tě bolet ruce. Dej si máslo. Nakrmím Tě.“ Krišnovi přátelé, Subal, Šrídham a další rovněž přišli, aby Mu asistovali: „Ne! Ne! My taky můžeme pomoci.“ Použili bambusové tyče, snažíc se podepřít Girirádž Góvardhan. Přátelé Krišny na sebe byli poněkud pyšní, myslíc si, že Mu opravdu pomáhají držet Girirádž Góvardhan. Jeho přítel Mu tedy řekl: „Můžeš Si vystřídat ruku, protože my to podpíráme s těmito dandami (hole, pozn. překl.).“ Krišna souhlasil, a když Začal posouvat Svou paži dolů, Girirádž Góvardhan začal klesat. Bambusové tyče se začaly ohýbat a lámat. Tehdy Subal, Šrídham a další začali panikařit: „Gopále! Gopále! Krišno! Krišno! S našimi bambusovými holemi nejsme schopni držet Girirádž Góvardhan. Jestli spadne, budeme rozmačkáni jako drcená a lisovaná rýže.“ Uvědomili si, že jej nejsou schopni držet.

Snažte se tomu porozumět. Nikdo nedokáže soupeřit s Krišnou. Krišna je Bhagaván. Jedině Šrímatí Rádhika může. Šrímatí Rádhika pravila: „Držím Girirádž Góvardhan Svým letmým pohledem.“ Suka bale amar krišna giridhári čila sari bole amar rádhá šakti sančari lo, samčí papoušek řekl: „Můj Krišna zdvihl Girirádž Góvardhan“, avšak samička papouška pravila: „Ne, moje Šrímatí Rádhika, Ona dává sílu, proto jej Krišna mohl zvednout.“ Tudíž Krišna zdvihal Girirádž Góvardhan sedm dní a sedm nocí.

Následně Indra nařídil jednomu ze svých stoupenců, aby posoudil situaci obyvatel ve Vradži. Poté byl informován, že Vradž byla zcela ponořena ve vodě. Nebylo vidět nikoho z Vradžavásínů. Země Vradže byla zcela zničena. Po obdržení zprávy, chtěl Indra potvrdit vzkaz od informátora. Poslal tedy dalšího ze svých přívrženců, aby to prozkoumali. Avšak hlášení druhého průzkumníka bylo opakem toho prvního. Bylo oznámeno, že Vradž byla zcela suchá a nebyla postižena ani kapkou vody. Zdálo se, že všichni Vradžavásíni jsou velice šťastní, když zpívali a tancovali pod Girirádž Góvardhanem.

Aghasta Riši, který zde byl, vypil všechen déšť, vytvořený Sámbhartakou, zatímco ohromný had, Basukináth, obklopil Girirádž Góvardhan, ochraňujíc zemi Vradže dokonce i před kapkou vody.

Později se Indra pokusil zničit celý Girirádž Góvardhan svým bleskem. Tehdy se zde ukázala Višnu čakra. Rovněž Šiva byl přítomen. Jedno ze Šivových jmen je Čakrešvara Mahádev. Ve Vradžském jazyce se Šiva nazývá Čakrešvara Mahádev – jak kdysi pověděl Sanátan Gosvámípad během svého bhadžanu podél břehu Manasi Gangy, kde se objevil Pán Šiva. Při svém příjezdu si Indra všiml, že Krišna zdvihal Girirádž Góvardhan a chránil Vradžavásíny. Natož si uvědomil svou chybu.

Indra vyrozuměl Brahmadžímu o provinění, které spáchal vůči lotosovým chodidlům Krišny a co má nyní dělat. Brahmadží mu poté poradil, aby vykonal očištění tím, že bude Krišnu prosit o odpuštění. Dále mu poradil: „Nechoď tam sám. Musíš přijmout útočiště u Krišnových nejbližších a nejdražších, krav Surabhí, Gomatas.“

Indra se řídil radou od Brahmádžího. Spolu s kravami Surabhí přistoupil ke Krišnovi, vykonávajíc stava stuti. Krišna, jsouc potešen Indrovým pokáním, mu Odpustil.

Indra si pro sebe myslel: „Musím uctívat Krišnu.“ Spolu se svým slonem Airávatou nabral vodu z Gangy a uctil Krišnu na břehu Govinda kundu (nádrž u Girirádž Góvardhanu, pozn. překl.).

Šukadev Gosvámípad pravil: „Indra mano modana“, tímto způsobem Krišna zničil hrdost v Indrově srdci tím, že zdvihl Girirádž Góvardhan.

Bolo! Girirádž Mahárádž kí džaja!

(Přepsala Govinda Priya didi (Litva); zkontroloval Janardan das – UK)

(Přeloženo z JayGurudev.org)


Nedávné příspěvky
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now