Bhagavat Saptáh – Den první – Dámodar Lílá


„Snažte se pochopit: Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, Svajam Bhagaván, a Má tři rysy: Bharman, záře z Jeho těla; Paramátma, Nadduše, která sídlí v srdci všech živých bytostí; a třetí se nazývá Bhagaván, ten, kdo má šest hojností.

aiśvaryasya samagrasya vīryasya yaśasaḥ śriyaḥ

jñāna-vairāgyayoś caiva

saṇṇām iti bhaga iṅganā

(Viṣṇu Purāṇa 6.5.47)

(Význam: Nejvyšší Osobnost, jež vlastní veškerou aišvarju či bohatství, veškerou vírju či sílu, všechnu jasu čili slávu, všechnu šrí čili krásu, všechnu gňánu neboli poznání a veškerou vairágju neboli odříkání, se nazývá Bhagaván).

Ten, kdo oplývá šesti hojnostmi, aišvarja, první je bohatství, proto se Nazývá Bhagaván. Druhá vlastnost je vírja, Je velmi mocný, Řídí každého. Bharma, Šiva, Nárada, všichni prvotřídní vysocí oddaní rovněž skládají poklony k Jeho lotosovým chodidlům. Třetí, šrí, Jeho podoba je moc krásná, nazývá se věčně mladistvá krásná podoba.

Podmíněná duše se nemůže stát Bhagavánem. Podmíněná duše znamená, že nikdy nebude mít nekonečně svěží a krásnou podobu. Když vám je 17 let a vyfotíte se, a když číslo obrátíte na 71 let a ještě se vyfotíte, nemůžete se poznat, vaše tělo se zcela změní. Avšak Bhagaván má neustále věčně mladistvou a nádhernou podobu, nava jauvanin ča.

Gňána znamená, že Má nesmírné poznání, všechno poznání pochází od Něho. Dokonce i materiální poznání, transcendentální poznání, všechno vychází z Něj. A mimoto Má jméno a slávu po celém vesmíru.

A vairágja, Je od všeho zcela odpoután. To tedy znamená, že ten, kdo je Bhagaván, má šest hojností, aišvarja. Teď se dostáváme k tomuto tématu, Krišna je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství.

Předtím jsem vyprávěl o tom, jak Krišna utíkal po hlavní silnici, protože spáchal přestupek, aparádhu. On, který je Bhagaván, se nyní provinil. Z toho důvodu Má strach a běží po hlavní ulici. Kolik Mu je? Jen dva a půl roku.

Udělal dva špatnosti: Rozbil nádobu na máslo (své matky) a také vyplácal celé máslo. Uvědomil Si: Jsem provinilec, aparádhí.

Pokud v životě uděláte nějaké provinění, uvědomíte si: „Ó, toto je hříšná činnost, toto je zbožná“. A když nějakou špatnou činnost vykonáte, Pán, jenž sídlí ve vašem srdci, přirozeně řekne: „Nedělej to! Nedělej to!“.

Existuje sanskritské slovo, antarátma, znamenající „z nitra vašeho srdce“. Praví: „To nedělej! To nedělej!“, avšak vy to uděláte…

Stejně tak On, jenž je Bhagaván, teď vykonává Svou lílu jako lidská bytost, nara lílu. Takže si Uvědomil „Ó, jsem viník, aparádhí“, proto také Běží po hlavní ulici.

Zloděj si uvědomí „Jsem provinilec“. Když se podívá na policii, začne se bát, utíkaje sem a tam, aby se schoval. Policie v tu chvíli neví, kdo je zlodějem, ale dostavuje se psychologický jev a jakmile tam policie dorazí, tehdy viník pohlédne „ó, policista!“ a policie automaticky dospěje k poznání. Toto je psychologický jev. Jestliže jste spáchali přestupek, vždy se budete obávat policie.

Takže teď Si Krišna, jenž je Bhagaván, uvědomuje „Jsem viník, udělal jsem špatnost“, a Bojí se a utíká po hlavní silnici. Tehdy se za Ním žene Matka Jašodá.

Nikdo nedokáže chytit Krišnu, On je Bhagaván. Avšak Matka Jašodá běžela rychleji než On a chytila Ho za záda.

Brahman gňáníni, impersonalisté, karmíni a jogíni provádějí velká odříkání, snažíc se o Něm meditovat, ale to není možné. A Matka Jašodá Krišnu velmi snadno chytila.

Podobně jako Brahma, nejvyšší jogí, Šivadží, rovněž nejvyšší jogí, se srdcem naprosto čistým a ryzím, bez jakýchkoli hmotných tužeb. Ale Krišna v jejich srdcích občas zjevuje Svá lotosová chodidla a občas ne.

(kṛṣṇa) deva! bhavantaḿ vande

man-mānasa-madhukaram arpaya nija-pada-pańkaja-makarande

yadyapi samādhiṣu vidhir api paśyati na tava nakhāgra-marīcim

idam icchāmi niśamya tavācyuta! tad api kṛpādbhuta-vīcim

(Význam: Ó, Pane Šrí Krišno! Přednáším Ti modlitbu. Prosím, dovol, aby byl včele v mé mysli poskytnut nektar z Tvých lotosových chodidel.

Ó Mádhavo! Ačkoli neoplývám ani sezamovým semínkem bhakti k Tobě, přesto, Svou nepředstavitelnou silou, jež činí nemožné možným, prosím, naplň přání mého srdce.)

Rúpa Gosvámípad složil tento verš „krišna deva bhavantam vande“, ve kterém Tvrdí, že Brahma, Šiva, Nárad jsou prvotřídní vysocí oddaní, ale nemohou projevit Krišnova lotosová chodidla ve svých čistých srdcích. Kaljavan a Džarásandh se také pokusili dopadnout Krišnu.

Existuje rovněž příběh, který je popsán ve Šrímad Bhágavatamu, Kaljavan chce polapit Krišnu, ale to je nemožné. Ti, kdo jsou neoddaní, nemohou Krišnu chytit. Ani Brahma, Šiva, Narád, kteří jsou dokonalými oddanými, ryzími oddanými, i pro ně je nemožné pokaždé vyjevit Krišnu ve svých srdcích.

A Matka Jašodá ihned chytila Krišnu za záda. Jak je to možné? Možná vyvstává tato otázka. To se nazývá nepochopitelné, ačintja, mimo naše materiální představy. Mnoho jogínů provádí bhadžan a sádhan, vykonávají mnoho tvrdých odříkání, ale rovněž není možné, aby přijali daršan Krišny. A přece Matka Jašodá okamžitě chytila Krišnova záda.

Vždy si pamatujte, kdo Krišna je, On je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství.

(Verš)

Každý má strach ze smrti. I osoba, která panuje smrti, se Ho obává. A nyní se ten samý Krišna bojí Matky Jašody.

My všichni se bojíme smrti. Kdo chce zemřít? Zvedněte ruku! Jen blázen by řekl: „Mahárádži, já chci umřít.“ Chcete umřít? Ale jestliže sem vejde had, „cascavel“ (chřestýš portugalsky a jméno města v Brazílii, které Šríla Gurudév navštěvuje), pak se všichni budete bát, „ó můj Bože“. Je to tak nebo ne? Nikdo nechce umřít. Neustále se bojíme smrti. Ale jaká je naprostá pravda? SMRT! ZEMŘEME! Dnes, zítra, pozítří, za sto let. To je zaručeno. To je záruční list, který máte. Co je to záruční list? Smrt! Avšak nevíte kdy, v kterém datu. A nechcete to slyšet. Říkáte: „Mahárádži, taková slova ne. Mahárádži, dej mi požehnání, abych měl dlouhý život“. Ale vše je předurčeno. Neexistují záruky, kdy umřeme.

Náš život je jako vodní bubliny. Kdykoliv praskneme a bude s námi konec. Při srdečním záchvatu, dřív než pojedete do nemocnice. Kdo ví, kdy přijde smrt. Dokonce i vládnoucí božstvo smrti, Jama Mahárádž, se bojí Krišny. A nyní se ten samý Krišna obává Matky Jašody.

Tehdy Krišna otočí Svou tvář na Matku Jašodu a říká „Mají (matka), nebij mne“, a začne plakat. Děti jsou velmi chytré, (myslí si) „Když budu brečet, má matka mě nebude tlouct“. Taková je povaha dětí, vědí, že „Je to má vina, ale pokud budu plakat, srdce mé matky roztaje a nebude mě bít“. Krišna tedy pláče, roní slzy.

(Dámodaráštakam, verše 1 a 2)

namāmīśvaram sac-cid-ānanda-rūpam lasat-kundalam gokule bhrājamanam yaśodā-bhiyolūkhalād dhāvamānam parāmrstam atyantato drutya gopyā

(Význam: Při pohledu na hůl pro výprask, jež byla Jeho matky, Plakal a třel si Své oči znovu a znovu svýma dvěma lotosovýma ručičkama. Jeho oči byly plné strachu a Jeho dech zrychlený, a jak Matka Jašodá přivazovala Jeho bříško provazy, Chvěl se hrůzou a Jeho perlový náhrdelník se třásl. Tomuto Nejvyššímu Pánu, Šrí Dámodarovi, skládám své uctivé poklony.)

rudantam muhur netra-yugmam mrjantam karāmbhoja-yugmena sātańka-netram muhuh śvāsa-kampa-trirekhāńka-kantha- sthita-graivam dāmodaram bhakti-baddham

(Význam: Tomu Nejvyššímu Vládci, jenž oplývá věčnou podobou blaženého poznání, jehož leskoucí se náušnice se houpají sem a tam, jenž Se Zjevil v Gokule, jenž ukradl máslo, které měly gopíe pověšené na krokvích svých skladů a jenž potom rychle vyskočil a běžel se schovat ve strachu z Matky Jašody, avšak byl nakonec chycen – tomu Nejvyššímu Pánu, Šrí Dámodarovi, skládám své uctivé poklony.)

Moc pěkná a krásná představa vyvstává. Jak krásný je Krišna, Gopál.

V tomto hmotném světě, když si naneseme různé ozdoby na svou tvář, je velmi hezká, krásná a přitažlivá. Stejně jako jsem vám povídal, když se zúčastníte svatby nějakého příbuzného, tehdy na sobě máte moc pěkné šaty. Dva či tři měsíce předtím se připravujete, co si obléknete, sjednáte si schůzku v salónu krásy. Ale kdyby vám teď, v tento okamžik, někdo z vašich přátel zavolal, aby vás pozval na svůj svatební obřad, půjdete? Ne! (Žertuje) Protože se na vás nikdo nedokáže dívat: „Ó, přichází, Pútaná, ne!“ Protože nejste připraveni. Musíte obdržet pozvánku na svatbu vašeho kamaráda alespoň tři měsíce před tím. Jinak nepůjdete. Teď, když na sobě máte tento oděv, půjdete na nějakou svatbu? „Kdo to přišel v tomto oblečení? Možná jsou přátelé Pútany.“ (Šprýmuje a směje se) Nikdo s vámi nepromluví!

Avšak Bhagaván, Pán, s ozdobami nebo bez nich, On je pořád krásný. To se nazývá Bhagaván. Bhagavánova krása je oslnivá, úchvatná a půvabná, i bez alankaru, šperků.

Teď, Krišna je moc hezký a půvabný, má naneseno tolik kádžalu (malování, pozn. překl.) a Tře si oči a ty jsou nyní úplně černé.

Tolik slz stéká z Jeho očí jako proudy vody z řek Gangy a Jamuny. Matka Jašodá praví: „Natluču ti!“ a On říká: „Matko, netluč mě!“. Řekla: „Proč jsi rozbil tu nádobu s máslem?“ V tu chvíli Krišna pravil: „Matko, já jsem nerozbil nádobu na máslo.“

Kdo je Bhagaván? Vždy Hovoří pravdu. Pravda je Bhagaván, Bhagaván je pravda. Pravda je Bůh, Bůh je pravda. Taková je filozofie.

(Verš)

Každá pravda pochází od Krišny. A nyní Krišna říká: „Já jsem nerozbil nádobu s máslem…“ Lže. A Matka Jašodá povídá: „Kdo rozbil tuto nádobu na máslo?“ Načež Krišna říká: „Matko, když jsi šla ohlídat mléko, v tu chvíli tvoje nákotníčky udeřily do hrnce s máslem a on se rozbil, takže… ty jsi ho rozbila!“

Nato pověděla: „Jsi zloděj! Dám ti přísný trest!“ Následně Krišna pověděl: „Matko moje, poslouchej, v mé rodové linii nejsou žádní zloději, ale v tvé je jeden zloděj!“ To znamená, že v rodu Matky Jašody byl jeden člověk nazýván čorá gopa, čorá znamená zloděj. Tehdy si pomyslela: „Ó, zlobivý kluk!!“ A řekla: „Proč jsi vyplýtval všechno máslo a celé ho roztahal? Proč?“ A Krišna pravil: „Matko, já jsem nic nevyplýtval. Ten, kdo tvoří, Ten ničí“.

Ve skutečnosti všechno, co Krišna říká, je pravda. Ale naopak, pro ty, co mají náladu vátsalja (mateřská láska, pozn. překl.), to vypadá jako lež. Taková je filozofie. Krišna je Nejvyšší Stvořitel a Nejvyšší Ničitel a všechny Udržuje. Kdo je nejvyšší stvořitel? Vše je stvořeno Pánem.

(Verš)

Tak Matka Jašodá ihned pověděla: „Dobře, potrestám Tě.“ Krišna nyní pláče a prolévá slzy. A ona si pomyslela: „Musím Ho přivázat.“ Poněvadž se Matka Jašodá domnívá: „Jestliže nepřiváži svého syna, možná někam Odejde a možná se opět nevrátí zpět, takže ho musím svázat. A další důvod je, že musím potrestat svého syna, jinak se Stane zlodějem“. Tudíž se to rozhodla udělat.

Napřed se tedy pokusila přivázat Krišnu provazem na svazování copů. Myslím, že dnešní slečny používají umělé elastické věci, aby si svázaly vlasy, ale v té dávné době na to vesnické dívky používaly malé šňůrky.

Matka Jašodá si myslela, že se svou šňůrkou na vázání dokáže přivázat Krišnu k mlecímu hmoždíři, protože Je nezbedný a mlecí hmoždíř je poutavý.

Pas děťátka Krišny je moc malý, tak si Matka Jašodá myslela: „Můžu svázat Krišnu k tomuto hmoždíři na mletí svou stuhou na cop“. Ale když ho svazovala, chyběly dva prsty (šňůry). Natož Matka Jašodá řekla svým přítelkyním: „Ó, přineste další šňůru!“. A uvázala šňůry k sobě a znovu se Ho snažila přivázat a opět se jí nedostávala délka o dvou prstech, ne o třech prstech. Takto pokaždé, když se snažila svázat Krišnu, kolik chybělo? Dva prsty.

Načež se všechny její přítelkyně smály a pravily: „Matka Jašodá nedokáže svázat svého syna!“ Pak Matka Jašodá s velkým zápalem řekla: „Musím Ho uvázat. Porodila jsem Ho, zajisté ho dokáži svázat! Proč by ne?“

Toto vyprávění nás poučuje: měli bychom být vždy utsáha, zanícení. Bhakti jsou dvě věci: zápory, které musíte zavrhnout, a klady, které musíte přijmout.

(Verš)

To znamená, že bhakti je vždy plná nadšení.

Tehdy byla Matka Jašodá příliš dychtivá: „Musím Ho přivázat!“, ale pokaždé jí chyběly dva prsty délky. Od rána do poledne se snažila svázat Krišnu a hodně se potila, pot stékal z jejího těla.

V bhakti vždy musíme cítit toto: „V tomto životě musím provádět bhadžan a sádhan.“ Provádějte nebo zemřete!

Má kazatelská mantra je „Nikdy se nevzdejte gurua a nikdy se nevzdejte harinámu!“. Za žádných okolností byste se neměli zříci gurua a harinámu!

harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā

V této Kali Júze zpívejte svaté jméno:

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré

V této filozofii, v tomto hmotném světě máte pěknou ženu, pěkné auto, zůstatek na bankovním účtu, manžela…, podle vaší karmy, plody činností.

Poněvadž všechno je předurčeno podle vaší karmy. Jestli dnes přijmete prasádam či ne… Vše je napsáno, předurčeno. Myslíte si: „Ne, přijmu prasádam!“, ale pokud to není napsáno ve vašem osudu, nemůžete to přijmout. Objeví se nějaké okolnosti a vy to sníst nemůžete.

Občas to zažíváte ve vašem životě v domácnosti. Já nemám zkušenost s vaším západním životem, ale vidím to v Indii. Muž si sedá, aby přijal prasádam a manželka servíruje talíř s prasádam.

Nevím, zda žena ze západu nabízí prasádam svému muži či nikoli. Západní kultura je „samoobsluha“! Můžete si nandat prasádam sami na svůj talíř, ale indická kultura se liší. Manželka Indka musí připravit talíř s prasádam pro svého manžela a rovněž nesmí jíst dříve než její muž, protože ony myslí na to, že manželé jsou jako Pati dev, Bhagaván (Nejvyšší Pán). V západních státech si muž myslí, že žena je také Bhagaván, takže není třeba, aby kdokoliv sloužil tomu druhému.

Avšak ve Védské kultuře žena připravuje moc pěkný a úhledný, chutný talíř s prasádam a pokládá jej před svého manžela. Indická manželka je velmi přívětivá a ovívá ho. Možná je toto pro vás netušené, ale je to pravda. Protože když (západní) muž přijímá prasádam, myslím sis, že ho žena nikdy neovívá. Je to pravda nebo ne? Nikdy ho neovívá… Ale možná se to někde děje… (Směje se) S elektrickým větrákem. Avšak v indické kultuře, když se podíváte do Rámajány, během toho, co Rámačandra přijímá prasádam, Sita Deví Jej ovívá. Ovívá Rámačandru palmovými listy. Taková je indická kultura.

Tedy, zatímco tento manžel přijímá prasádam, žena sedí před ním a začne o něčem mluvit. Ona možná říká nějaká ostrá slova, protože muž a žena občas mívají milenecké hádky. Manželka říká: „Je to tvoje vina!“ a muž říká: „To je tvoje vina!!“ (Žertuje) Poté se manžel velmi rozhněvá a vezme talíř s prasádam a vyhodí jej.

Proč? Protože dnes vám není předurčeno přijmout prasádam! Vše je napsáno.

Ve svém životě jsem to také mnohokrát zažil. Když cestuji po mnoha zemích a tam vaří těstoviny, pizzu a říkám: „Ó, můj Bože!“ (Nejedl těstoviny ani pizzu) nebo možná vaří hnědou rýži, kterou nemohu jíst. Říkají: „Podívej, Mahárádži, to je velice drahá rýže!“, ale já ji nemohu jíst. To je pravda na 100%. Vše je předurčeno, ať už přijmete prasádam nebo ne. Nemůžete změnit svou karmu. Jediný způsob, jak ji změnit, je zpívat svaté jméno.

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ríma Ráma Ráma Haré Haré (56:32)

(0:56:43) – Všechny vaše předešlé hříchy se změní. Bez svatých jmen nedokážete předělat svou karmu. Na sto procent. Zpívejte svatá jména, můžete změnit svou karmu. Když jdete k astrologovi, podívá se na čáry na vašich rukou. Ale pokud opěvujete svatá jména, všechny vaše čáry se přemění. Všechno dobré se dostaví.

Jednou jsem přednášel v Jižní Africe, tenkrát jsem vyprávěl tuto kathá. Tehdy se jedna dáma rozčílila: „Mahárádži, jestliže všichni mí studenti astrologie budou zpívat svatá jména, nebudou chodit na mé hodiny! A já nedostanu žádné peníze!“

Tudíž nyní se dostáváme k tomuto, všechny přítelkyně Matky Jašody tleskají a řehtají se: „Jašodo, nedokážeš svázat Krišnovo bříško. Není to Jeho osud.“ Ale Matka Jašodá praví: „Ne, musím ho svázat!“ Tolik potu kape z jejího těla. Tehdy si Krišna myslí: „Ó, Má matka je nyní moc unavená. Musím jí dovolit Mne svázat.“

Šukadev Gosvámí praví:

(Verš)

Krišna je milostivý, Svázal Sám sebe. Avšak jak Matka Jašodá přivázala Krišnu? Nechala všechny šňůry a s tou samou první Krišnu svázala k mlecímu hmoždíři. Možná vyvstane pochybnost, Krišna je Bhagaván, takže jak je možné, že Ho Matka Jašodá přivázala? Je Paramátma, Nadduše, kde není Nadduše? Je všude. Nadduše sídlí všude: uvnitř, vně, všude. V našem srdci, v našem těle. Bez Nadduše neexistuje žádný atom.

Pokud jste rozumní, snažte se pochopit tuto filozofii. Když Matka Jašodá svázala Krišnu šňůrou, uvnitř šňůry byla Paramátma, Nadduše. Vně rovněž, ta samá Paramátma, jak je tedy možné, že Matka Jašodá přivázala Krišnu jen šňůrou?

Říkaje tento verš, (verš), Krišna Se uvázal. Takže přivázala Matka Jašodá Krišnu či nikoliv? Ano, přivázala jej svou mateřskou náladou, vátsalja rasa. (verš).

Gňáníni nedokáží spoutat Krišnu. Ale ona to dokázala svou vatsalja premou.

Nuže, když se vrátíme k vyprávění, vždy, když se Matka Jašodá snažila spoutat Krišnu, chyběly dva prsty. Proč dva prsty, ne tři, čtyři, jeden prst? To se nazývá: naše úsilí a poté milost Krišny. To znamená, vykonávejte bhadžan, zpívejte svatá jména, potom se objeví Krišnova milost, takový je postup.

Pán Čaitanja Maháprabhu nás učil tímto způsobem, existují dvě uvažování, která si musíme zapamatovat: uvažování kotěte a uvažování opice.

Víte, že koťátko, mládě kočky, je zcela závislé na své matce. Kdo má kočku? Když matka kočka porodí své kotě, mládě mňouká. Potom kočíčí matka přenáší kotě z jednoho místa na druhé. Kotě naprosto závisí na své matce.

Tímto způsobem, musíte být na cestě bhakti úplně odevzdáni Krišnovi.

(Verš)

Šest částí těla se musí odevzdat.

Další úvaha je opičí uvažování. Mládě opice se drží matky za hřbet. Opičí matka nedrží své dítě. Zahlédli jste to? V Indii, v Seva Kuňdži, to můžete vidět.

Stejně tak když dáte najevo svou snahu, provádíte bhadžan a sádhan, odevzdáte se Krišnovi. Pán Čaitanja Maháprabhu spojil tato dvě uvažování: uvažování kotěte a opice.

To znamená, že pokud konáte bhadžan a sádhan, pak vás Krišna spoutá.

Tedy Matka Jašodá přivázala Krišnu svou vatsalja bhávou, mateřskou náladou. Jaké štěstí má Matka Jašodá!

Brahma, Šiva a dokonce i Lakšmí deví neoplývají takovou štěstěnou. Avšak Matka Jašodá spoutala Krišnu svou vatsalja bhávou.

To znamená, že bez bhakti nikdo nedokáže svázat Krišnu. Takový je závěr. A jaká bhakti? S Vaikhunta bhakti nemůžete uvázat Krišnu. Ani s Ajódhja, Mathurá či Dvárka bhakti nedokážete zcela svázat Krišnu. Jestliže chcete svázat Krišnu, pak jedině s Vradža bhakti, prema bhakti. Takto přivázala Matka Jašodá Krišnu, svou vatsalja premou.

Nyní když je Krišna přivázán, Neměl by rozvazovat uzle.

Černá včela dokáže udělat díru do dřeva suchého stromu. Avšak ta samá černá včela, když jde sbírat med z lotosové květiny a zatímco je v květu, ten se při západu slunce zavře, tehdy nemůže vyletět ven, zůstane uvnitř kytky.

A to se přihodí, neboť černá včela pije tolik nektaru, že její tělo je zcela omámeno a nemůže se pohnout. Ta stejná černá včela, která dělá díry do suchých stromů, nedokáže rozříznout velice jemný okvětní lístek lotosu.

Stejným způsobem, když je Krišna zcela pohroužen v božské lásce oddaného, nikdy Neodejde z jeho srdce. Snažte se to pochopit, ale s jakou premou? Vradža premou. Bez Vradža premy nikdo nedokáže ovládnout Krišnu.

A existují tři druhy Vradža premy: přátelská nálada (sakhja), mateřská nálada (vátsalja) a milenecká nálada. A Krišna je naprosto a zcela spoután mileneckou náladou, jež pobývá v srdci Šrímatí Rádhiky.

Tudíž Šrímatí Rádhika dokáže naprosto a zcela přivázat Krišnu. Z toho důvodu Krišna uvádí tento verš:

(Verš)

Krišna praví: „Hé Šrímatí Rádhiko, jsem Ti zcela zavázán za Tvou božskou lásku“.

Šrímatí Rádhika tedy ovládá Krišnu Svou boží láskou, premou.

V tomto fyzickém světě je prema zvráceným odrazem Góloka Vrindávanu. Zde matka může mít vliv na své dítě, ale když to samé dítě povyroste, tehdy je ovládáno svými přáteli. Avšak když to stejné dítě vyroste, nedá se ovládnout svými přáteli, matkou ani otcem. Nyní je zcela režírován kým? Svou drahou a milovanou. Je to pravda nebo špatně?

Máte s tím zkušenost. Když vyrostete, jste docela okouzleni drahým a milovaným. Taková je láska. Ale v tomto hmotném světě láska není láska, je to chtíč. Avšak v transcendentálním světě je milenecká láska čistou láskou, šuddha prema.

Než Krišna vykonává Svou nejvyšší lílu: rasa lílu, Provádí dvě velice významné líly: Trestá Kaliju a Zdvihá Girirádž Góvardhan.

Krišnova vrcholná lílá se jmenuje rasa lílá, ta je dále než lílá jako lidská bytost, nara lílá. Lidské bytosti nemohou vykonávat rasa lílu. Pokud chcete vykonávat rasa lílu, zemřete. Pouze Bhagaván. Ale který Bhagaván, Vaikhuntapati Nárájan? Nebo Pán Ajodhapati Rámačandra či Dvárkadiša Krišna? Ne. Jedině Vradžendra Nandana Šjámasundar vykonává rasa lílu.

Šukadev Gosvámí tedy pověděl: „Před rasa lílou Krišna provádí dvě líly a Praví: ‚Pokud kdokoliv chce napodobovat mou rasa lílu, ta osoba musí nejprve předvést mé další dvě líly‘“.

Kali-júga znamená toto: každý chce napodobovat: „Ó, Krišna provedl rasa lílu, chci ji také vykonat.“

Nedokážete dominovat příteli a přítelkyni, tolik se zapotíte, jak je možné, aby konali rasa lílu, tak jako Krišna? Hloupý nesmysl!

Stejně tak nedokážete ovládat manželku, je to pravda nebo špatně? Máte dost zkušeností. Já v tomto nemám žádnou zkušenost, to je fakt, protože když mi bylo jednadvacet, odešel jsem z domova (žít do chrámu).

V indické kultuře neexistuje žádný přítel a přítelkyně, tudíž nemám zkušenost s tím, co znamená západní přítel a přítelkyně. Vy máte mnoho zkušeností. Objeví se jeden přítel či přítelkyně a váš rozum se naprosto zblázní. Říkáte: „Mahárádži, můj přítel mne opustil, moje přítelkyně mě opustila, takže nemůžu vykonávat bhadžan a sádhan a tentokrát tě nemohu přijmout“.

Všechny programy byly naplánovány, ale přišel e-mail se slovy: „Mahárádži, omlouvám se. Teď mne nechala přítelkyně, proto nemohu zorganizovat tvůj program“.

A Krišna vykonává tanec rasa s kolika gopíemi? S tři sta milióny, to si nedokážete představit.

Krišna tudíž před tancem rasa provedl dvě hlavní líly: Potrestal Kaliju a Zvedl Girirádž Góvardhan. Krišna tedy říká: „Neimitujte Mne, Jsem Bhagaván. Já to mohu konat. Nenapodobujte Mne.“

Jay Girirádž, jay Góvardhan!

(Přeloženo z JayGurudev.org)


Nedávné příspěvky
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now