Šrí Bhagavat Saptah – Den první - 2/2 – Krišnovo dětství

(…Pokračování…)

Dále Šukadév Gosvámípád objasnil Krišnovu džanma-bhandan lílu, jak Matka Jašodá svázala Gopála.

Toto je velice významné téma. Krišna je Bhagaván, kdo Ho dokáže přivázat? Podle stanov písem, šástra sidhánta, Je nazýván Bhagaván, říká se Mu Paramátma, brahman, Má tři hlediska: Brahman, záře Jeho těla; Paramátma nebo nadduše, poněvadž Sídlí v srdcích všech živých bytostí a třetí, Bhagaván, Bhagaván, jenž má šest vznešeností. V této souvislosti Satjavrata Muni oslavuje tuto lílu, Dámodar lílu, a my zpíváme:

(Šrí Dámodaráštakam – vyslovený Satjavratou Munim: )

namāmīśvaraṁ sac-cid-ānanda-rūpaṁ lasat-kuṇḍalaṁ gokule bhrājamanam yaśodā-bhiyolūkhalād dhāvamānaṁ parāmṛṣṭam atyantato drutya gopyā (1)

(Význam: Uctívám Nejvyššího Išvaru, Šrí Krišnu, Jehož podoba je sač-čid-ánanda, Jehož náušnice ve tvaru ryb se pohupují a pohrávají si na Jeho tvářích, Jenž svrchovaně září v posvátném Gokula dhámu (Vrindávan), Jenž má strach z Matky Jašody, kvůli tomu, že rozbil hrnec s jogurtem a, seskakujíc z dřevěného broušeného hmoždíře, rychle utíká pryč, a Jenž, pronásledován Jašodou, Jež za Ním chvatně běží, je nakonec chycen zezadu.)

rudantaṁ muhur netra-yugmaṁ mṛjantam karāmbhoja-yugmena sātaṅka-netram muhuḥ śvāsa-kampa-trirekhāṅka-kaṇṭha sthita-graivaṁ dāmodaraṁ bhakti-baddham (2)

(Význam: Uctívám tohoto Dámodara, Jenž má strach z hůlky v ruce Své matky, pláče a znovu a znovu si tře Své oči oběma Svýma lotosovýma ručičkama, Jehož oči vyjadřují nesmírnou bázlivost, Jehož vzlykání způsobuje, že šperky a perlové náhrdelníky na Jeho krku otlačily tři roztřesené čáry, a Jehož bříško je svázáno pouze oddaností Jeho matky.)

itīdṛk sva-līlābhir ānanda-kuṇḍe sva-ghoṣaṁ nimajjantam ākhyāpayantam tadīyeṣita-jñeṣu bhaktair jitatvaṁ punaḥ prematas taṁ śatāvṛtti vande (3)

(Význam: Dětskými zábavami, jako je tato, neustále Pohružuje obyvatele Gokuly do tůní ryzí blaženosti, a pomocí nich radí oddaným, toužícím poznat Jeho projev nejvyšší hojnosti a velkoleposti, že je Ho možné dosáhnout jedině těmi, kdo nemají poznání o Jeho aišvarji (bohatství) – s ohromnou náklonností znovu a znovu uctívám tohoto Dámodara Šrí Krišnu.)

Šríla Šukadev Gosvámípád řekl Mahárádžovi Paríkšitovi: „Poslouchej, povím ti velice pěknou, líbeznou a sladkou zábavu Krišny, jak Ho Matka Jašodá svázala.“

Toto se nazývá džanma bhandan lílá, Gopál trochu povyrostl a každý den Chodíval do domu vradžávásínů krást máslo a rušit jejich děti. Takže si vradžavásíni každodenně stěžovali Matce Jašodě: „Tvůj syn, Gopál, chodí do našeho domu a obtěžuje nás!“. Avšak Matka Jašodá tomu nevěřila. Myslela si: „Jak je možné, že Gopál chodí k vám domů a ruší vás a krade máslo? V celé Vradži dávají to nejlepší mléko krávy (padmananda), které jsou v domě Vrsabhanua Mahárádže a v našem domě, domě Nandy Mahárádže. Našim kravám se říká krávy padmabhanda…“

Když si gopíe stěžovaly, Matka Jašodá se smála a nevěřila tomu, a říkala: „Proč své máslo nepověsíte vysoko na strop?“ Gopíe odpověděly: „Tvůj Gopál je velmi rozpustilý a hodně chytrý, má mnoho přátel, Subhala, Šrídhama a Madhumangala. Přicházejí a trochu si kleknou, tak jeden po druhém šplhají po ramenou jeden druhému a Krišna vyleze na vrchol posledního ramene a loupí máslo.“

Matka Jašodá potom navrhla: „Tak proč nezhasnete světlo, aby byla v místnosti zcela tma a tudíž neuvidí, kde je vaše máslo?“ Na toto gopíe pravily: „Matko Jašodo, On je velmi okouzlující a tolik záře vychází z Jeho těla, takto mohou automaticky vidět, kde je máslo… Kdykoli se vzbudíme a spatříme Ho, říkáme ‚zloděj, zloděj!, On se na nás směje. Co říct, Matko Jašodo, zuby tvého Gopála jsou jako tisíce a tisíce lun, paprsky této luny vycházejí z Jeho chrupu a přirozeně osvětlují celé naše domy. On se směje a my jsme zcela omámeny, hledíc na Jeho krásnou lotosovou tvář jako měsíc. Tvůj Gopál umí hypnotizovat. Moc pěkně se směje a my na Něho zůstáváme civět, zatímco si vesele krade máslo…“

Matka Jašodá pravila: „Je nemožné, aby mé dítě Krišna umělo mantry, tantry a hypnotizmus!“ Gopíe si naříkaly každý den, tak si Matka Jašodá pomyslela: „Možná mé služebnice nekrmí mého Gopála. On proto chodí krást do domů druhých!“

(śrī-śuka uvāca)

ekadā gṛha-dāsīṣu

yaśodā nanda-gehinī

karmāntara-niyuktāsu

nirmamantha svayaṁ dadhi

yāni yānīha gītāni

tad-bāla-caritāni ca

dadhi-nirmanthane kāle

smarantī tāny agāyata (ŠB 10.9.1-2)

(Význam: Šrí Šukadev Gosvámípád pokračoval: Jednou, když Matka Jašodá uviděla, že byly všechny služebnice zaměstnané jinými domácími záležitostmi, osobně začala míchat jogurt. Zatímco míchala, vzpomněla si na dětské činnosti Krišny, a svým vlastním způsobem skládala písně a bavila se zpíváním pro sebe o všech těchto činnostech.)

Tato šloka – ekadá griha-dásíšu – znamená, že jednoho dne Matka Jašodá řekla všem svým služebnicím: „Dnes vám dávám den volna, můžete jít na pláž. Dnes budu míchat jogurt svýma vlastníma rukama a vyrobím velmi dobré, čerstvé máslo a nakrmím svého Gopála.“

Nyní bylo Gopálovi jen kolem dvou a půl roku. Spal v posteli. Matka Jašodá se probudila na Brahma muhurtu (ráno, nejpříznivější doba dne, pozn. překl.), vykoupala se a oblékla si krásné a čisté šaty.

Sloužíme Krišnovi a to znamená, že musíme používat čisté oblečení, čham vastra, ne špinavé oblečení. Toto je postup. Matka Jašodá se vykoupala brzy ráno, na Brahma muhurtu a oblékla si velmi hezký, svěží a čistý oděv. Když míchala jogurt (dhani manthana), občas se podívala na lotosovou tvář svého Govindy Gopála.

Teď trochu z tattva siddhánty:

Když se objeví čistá láska, nastanou dvě věci, nikdy nebudete uspokojeni z přijímání daršanu vašeho Ištadeva (Božstvo) a budete znovu a znovu myslet na získání daršanu.

Matka Jašodá chovala tolik lásky a náklonnosti ke svému Gopálovi, že zatímco šlehala jogurt, znovu a znovu přijímala daršan lotosové tváře Govindy.

Govinda Gopála, Bal Gopál, vypadá tak rozkošně se zavřenýma očima. Gopál je Bhagaván a když Ho Jeho Matka sleduje, zavře oči, a jakmile šlehá jogurt, On otevře oči, aby viděl, co Jeho matka dělá.

Děti jsou velmi chytré a vědí, jak napálit své matky. Matky si myslí: „Mé dítě je moc hodné“, ale jejich syn je naprosto mazaný. Někdy si všimnete, že vaše dítě si čte, když vejdete do pokoje, avšak jakmile matka odejde z pokoje, dítě sáhne po videohře. Když se znovu vrátí, zdá se, že si čte. Matka si myslí: „Ó, můj syn je velmi hodný a pěkně se učí“.

Stejným způsobem si Matka Jašodá myslela, že její syn spal, avšak Krišna nespal.

Šlehala jogurt a velebila zábavy svého syna, zpívajíc líbezné melodie jako:

džani kani džagathani tal vačharitam dadhi mahanakha

govinda dámodara mádhaveti,

hé krišna, hé jádava, hé sakheti…

Naprosto pohroužena, míchala jogurt a vzpomínala na sladké zábavy Gopála.

Gopál si všiml, že Mu Jeho matka nevěnuje pozornost, předtím zpívala a dívala se na Něho, ale teď se nedívá.

Slezl ze Své postele použitím Svého bříška. Neměl na sobě žádné oblečení, ale jen jeden malý provaz kolem pasu.

Matka Jašodá byla zcela pohroužena, když míchala jogurt, tehdy Krišna přišel zezadu a jednou rukou ji uchopil za cop a druhou rukou chytil vařečku na šlehání jogurtu. Najednou míchačka jogurtu zastavila svůj pohyb. Tak si Matka Jašodá pomyslela: „Ó, co se stalo? Proč se míchačka jogurtu přestala hýbat? Kdo mě drží za cop?“. Když se otočila, uviděla: „Ó, to je můj lala, Gopál!“ A vzala Ho a posadila si Krišnu na klín a začala Ho krmit svým mateřským mlékem.

Poblíž se na kamnech vařilo mléko, toto mléko si myslelo: „Můj život je k ničemu, poněvadž mateřské mléko Matky Jašody nikdy nepřestane téci. Pokud bude Krišna sát ňadro Matky Jašody tisíce a tisíce let, mateřské mléko nikdy nedojde, jelikož její mléko je propojeno s čid-samudra, oceánem mléka. Tak jak je možné, aby oceán mléka dotekl, když nikdy neskončí?“ Mléko si myslelo, že jeho život je zbytečný a nemůže sloužit Krišnovi.

Snažte se pochopit, že na Góloce Vrindávaně je všechno čin-maja a sat-čid-ánanda, věčné a transcendentální. Zde neexistuje žádná nečinná energie. Všechno je sač-čid-ánanda, zázračné.

Matky si obvykle myslí: „Krmím svého syna svým mateřským mlékem.“ Ve skutečnosti to není pravda, je to pojetí falešného ega. Toto mléko pochází z Krišny Govindy, neboť Krišna ví, že syn není její, je Jeho, a On jí dal Svého syna, protože takto ona může pečovat o Jeho dítě. Šástra to popisuje: Kdo je naše pravá matka? Krišna je naše pravá matka.

tvaméva mátá čapitá tvaméva

tvaméva bandhu, ča sakhá tvaméva

twaméva vidjá, dravinam tvaméva

tvaméva sarvam mama déva déva

(Význam: Ó Govindo, ty jsi má matka, můj otec, a můj přítel. Jsi moje moudrost a mé jediné bohatství, Jsi pro mě vším, jsi pro mě vším a Bůh všech bohů.)

Avšak v tomto hmotném světě si matky myslí, že „toto je můj syn a krmím ho svým mateřským mlékem“.

Proč mléko neteklo z jejího prsu předtím, než porodila dítě? Jakmile dítě začalo jíst tuhou stravu, jak se to mléko z matčiného ňadra zastavilo?

Představy materiální vědy se liší, ale naše duchovní věda praví, že veškeré mateřské mléko pochází z Govindy. Govinda říká: „On je můj syn a dávám mu mléko“.

Domnívat se, „on je můj syn, já jsem vykonavatel, a dělám toto a tamto“, tomu se říká vaše falešné ego (ahankara).

Snažte se tomu porozumět, naši Gosvámíni vysvětlují, že když se dítě narodí z matčina lůna, z prsu teče mléko, a když dítě začíná jíst pevnou stravu, mateřské mléko té samé matky tam již není. Proč ne? Protože všechno vlastně pochází od Govindy, On je udržovatel, ochránce a ničitel.

Pokračování, v transcendentálním světě si mléko myslelo: „Můj život je zbytečný, jestliže nemohu sloužit Krišnovi Gopálovi…“ Diktam diktam diktam – můj život je naprosto marný, nemohu sloužit Krišnovi Gopálovi“. Narrotama dás Thákur praví: „kano nača prána“ – proč žiji v tomto těle, když nesloužím Krišnovi Gopálovi?

Mléko si tedy pomyslelo: „Musím spáchat sebevraždu!“, pak spadlo do ohně. Mléko překypělo a padalo do ohně, Matka Jašodá si toho všimla a řekla: „Hej Mléko, ne, nepáchej sebevraždu, dám ti příležitost sloužit mému Gopálovi!!“.

Na druhou stranu, Matka Jašodá si rovněž pomyslela: „Nyní můj Gopál saje mé mateřské mléko, ale za pár hodin bude žádát o máslo a jiné mléčné výrobky a svým mateřským mlékem pro Něho nedokáži vyrobit výrobky z mléka, tak to mléko musím uchránit.“ Levou rukou sundala Gopála ze svého ňadra.

Na druhou stranu Pútaná se svýma dvěma rukama měla sílu deseti tisíců slonů, avšak nedokázala sundat Krišnu z prsu. V době, kdy byla Pútaná osvobozena, bylo Krišnovi pouhých šest dní a teď Mu je dva a půl roku. Nicméně Matka Jašodá Ho překvapivě velice snadno sundala ze svého ňadra. Jak je toto možné? To se nazývá vatsalja-bháva.

Matka Jašodá šla zachránit mléko a Krišna si pomyslel: „Kdo je důležitější, Já nebo mléko? Miluje Mě nebo to mléko?“ Toto je představa dětí. „Matka mě nemiluje, nýbrž miluje mléko“.

Krišna byl velmi spokojený, když sál prs, avšak Matka Jašodá ho v sání zastavila. Je toto bhakti nebo ne? Bhakti znamená, že všechno je pro výhradní potěšení Krišny.

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ

jñāna-karmādy-anāvṛtam

ānukūlyena kṛṣṇānu-

śīlanaṁ bhaktir uttamā

(Bhakti-rasamrta-sindhu (1.1.11)

(Význam: Činnosti, jež jsou určeny výlučně pro potěšení Šrí Krišny, nebo, jinými slovy, nepřerušený proud služby Šrí Krišnovi, vykonávaný veškerou snahou těla, mysli a řeči, a pomocí vyjádřením rozmanitých duchovních pocitů (bhávy), jenž nejsou pokryty gňánou (poznání zaměřené na impersonálním osvobození) a karmou (plodonosná činnost), a jenž jsou bez veškerých tužeb jiných, než touha uspokojit Šrí Krišnu, se nazývají uttama-bhakti, ryzí oddaná služba.)

Zde činnosti Matky Jašody nebyly pro potěšení Krišny, jak je tedy možné vysvětlit, že toto je bhakti? Chová Matka Jašodá bhakti ke Krišnovi? Jašodá-maija nechala Krišnu neuspokojeného a šla zachránit mléko. Toto Krišnu netěšilo. Takže jak můžeme říci, že toto je bhakti?

Podle sanskrtu, existují dvě slova, avjapati (ve smyslu velmi omezeného pochopení či představivosti) a ativjapti (opak, široká škála představivosti). Vjaktidos a avjaktidos, pravidlo omezeného pochopení a pravidlo širokého pochopení, představivosti.

Toto je Matka Jašodá, avjaktidos, pravidlo omezeného pochopení, představivosti. Krišna je nešťastný, to je pravda, ale je to bhakti.

Jašodá nemá žádnou známku jakéhokoli přístupu, který je zcela příjemný pro Krišnu, když dává neustále pozor při vychovávání a péči o Jeho blaho. Krišnu chtěla nakrmit mlékem, které se vařilo na kamnech. Bylo to pouze kvůli myšlence budoucího prospěchu Krišny, že Ho Jašodá zanechala stranou, aby hlídala mléko, tudíž tato činnost je rovněž bhakti.

Naše šástra praví, Krišna bude či nebude potěšen, avšak bhakti vidí, jak velké vaše city jsou, když Mu je obětujete. Bhakti hledí na vaše city (bhava) a úmysly. Krišna je bhava grahi džanardana, Nepřijímá věci, Přijímá náladu, ve které jsou obětovány.

Musíte Krišnovi věnovat více pozornosti tím, co s Ním souvisí, poněvadž bhakti závisí na ašraja džatja bhavě, útočišti lásky.

Láska, kterou Matka Jašodá chová ke Krišnovi, se nazývá ašraja a Krišnovi se říká visaja bhagaván, předmět lásky. Bhakti pochází vždy z ašraja džatja bhavy, protože bhava Matky Jašody, cit ke Krišnovi, je vatsalja bhava, ašraja-džatja-bhava.

Krišna je Bhagaván, což znamená, átmarám a aptakam, je spokojený Sám se sebou a plní si Svá vlastní přání. Když se objeví city oddaných, Cítí se povzbuzen; Chce přijmout náladu oddaných. Když si někdo pomyslí: „Chci sloužit Krišnovi“, Krišna to přijme a bhakti se tedy projeví v srdcích ašraja-džatji.

Bhakti je v Sanskritu rodu ženského a je v srdci oddaného, ne v Krišnovi. Bhakti přichází od srdce oddaného. Jestliže si oddaný myslí: „Chci Mu sloužit“, Krišna to přijme.

Vigraha (Božstvo, pozn. překl.), sač-čid-ánanda, se neliší od Krišny. Bhakta, který chce odhodlaně sloužit thákurdžímu, jeho seva (služba) bude přijata. Bhagaván je átmarám a aptakam.

Ať již oblékáte vigrahu nebo ne, není na tom nic špatného, protože On je Bhagaván. Jakmile se dostaví touha bhakty, Pán se vyjadřuje k tomuto přání, tak, že to Přijímá jako službu.

Tato služba oddaného upoutává srdce Pána Bhagavána a Ten ztrácí Svůj átmarám a aptakam, jsouc naprosto polapen. V tu chvíli si Pán uvědomí, že: „Ó, bude Mi sloužit“. Pak Praví: „Pokud mi budeš sloužit, přijmu to“. Pán je zcela ovládán božskou láskou, a proto Přijímá sevu.

V parikramu vždy chodíme na místo zvané Khadiravana, kde Lokanáth dás Gosvámí vykonával svůj bhadžan a sádhan. Zde sloužil svému thákurdžímu, Rádhá-Vinódovi.

Jeho Thákurdží mu říkával: „Lokanáthe, dnes je moc horko, nemohu spát. Prosím, ovívej mě“. V tu dobu zde nebyly žádné vějíře, tak Thákurdžího ovíval větvemi a listy. Thákurdží mu pak řekl: „Dnes večer jsem vykonal tolik tance rasa, mě tak bolí chodidla a jsem unaven, poněvadž gopíe mě přiměly tolik tančit! Prosím, namasíruj mi chodidla.“ Lokanáth dás Gosvámí s radostí namasíroval Jeho Chodidla.

Vigraha není vyroben z kovu, myslíme si, že vigraha je vyroben z kovu nebo dřeva, avšak není. „Lokanáthe, ó, mám velkou žízeň, dej mi vodu.“ Dal mu tedy vodu. Potom Thákurdží řekl: „Mám veliký hlad. Prosím, připrav nějaké moc dobré purí a bramborové sabdží.“

O půlnoci se Lokanáth dás Gosvámí vzbudil, aby připravil purí, sabdží a nakrmil thákurdžího. Pak thákurdží řekl: „Ó, Lokanáthe, znovu mi namasíruj chodidla, cítím tolik bolesti…“ Takto se Lokanáth odevzdal tělem, myslí a duší Rádě Vinódovi. Existuje mnoho líl, které se v Khadirbanu přihodily.

Bhagaván znamená átmarám a aptakam, nicméně když se objeví služebnická nálada oddaných, pak Bhagaván prahne po tom přijmout od nich službu.

Matka Jašodá okouzlila Krišnu vatsalja-rasou a Krišna byl naprosto ovládnut její vatsalja-bhavou. Takže navenek si myslíme, že Matka Jašodá přestala krmit Krišnu mateřským mlékem a Krišna nemá radost, a že toto není bhakti, ale toto je bhakti, pravidlo omezeného pochopení, představivosti.

Zde je další pravidlo, pravidlo široké škály představivosti, pochopení; ativjapti dosa vstupuje do výkladu bhakti. Krišna byl moc šťastný, zatímco zápasil s Čanurou a Mustikou. Je toto bhakti? V této šloce je vysvětlení Bhakti anukulja, což znamená chování nebo činnost, které Krišnu těší.

Když asurové Čanura a Mustika v zápase udeřili části těla Šrí Krišny, přineslo Mu to nesmírnou radost. V jejich společnosti Začal ochutnávat vira-rasu (hrdinství) s velkým nadšením. V tomto příkladu se činnost asurů, jak na Pána útočí, jeví jako by Krišnu těšila.

Vyvstane zde pochybnost, jak může být činnost asurů bhakti? Naši Gosvámíni praví: zdá se, že zápas uspokojuje Krišnu, avšak toto není bhakti, jelikož vnitřní záměr Čanury a Mustiky není potěšit Krišnu. Jsou neoddaní, abhaktové, nemohou tedy potěšit Krišnu.

Čanurův a Mustikův vnitřní záměr je zabít Krišnu, toto je opak toho sloužit Mu a těšit Ho. Takže v této souvislosti, ačkoli má Krišna radost, že zápasí, není to bhakti a je to pravidlo širokého pochopení, představivosti. Bhakti závisí na pocitu oddaných, jaké city, bhavy, jsou v jejich srdcích.

anyābhilāṣitā-śūnyaḿ

jñāna-karmādy-anāvṛtam

ānukūlyena kṛṣṇānu-

śīlanaḿ bhaktir uttamā

(ČČ Madhja 19.167)

Tato šloka, anjábhilášitá šúnjam, má mnoho komentářů od Šríly Višvanátha Čakravartípada, Džíva Gosvámí moc pěkně vysvětluje každé slovo z verše, s mnoha sympatiemi. Jestliže máte tyto city, bhavu, pak vás Krišna přijme. Tato bhava má mnoho druhů: krjatmika, bhagumatka… a rovněž záporné a kladné typy. Musíte je brát v úvahu, a pak tomu porozumíte.

Krišna je teď tedy velice nespokojený, protože Ho Matka Jašodá nechala neukojeného a šla zachránit mléko. Toto Krišnu nepotěšilo. Jeho maličké rty se začaly vztekem chvět a Kousl se zuby do rtů.

Občas se děti velice rozhněvají a tlučou do svých matek. Krišna chtěl odplatu. Myslel si: „Matka Mě nemiluje. Miluje to mléko víc, než Mě.“ Děti jsou někdy umíněné a chtějí se pomstít.

Již jsem vyprávěl o tom, jak tvrdohlavá byla Sita Déví. Existují tři nebezpečné umíněnosti, umíněnost dětí, umíněnost žen a umíněnost králů. Tvrdohlavost znamená vášeň (hněv, pozn, překl.). Králové říkají: „Udělám to!‘ Tvrdohlavost žen je velice, velice nebezpečná, nemůžete tomu uvěřit. Lakšman se snažil pochopit, co se stalo se Sita Déví. V té době bylo hodně obtížné ji uklidnit. Myslela si: „Celý svět může být zničen, to není na škodu, udělám to.“ Sita Déví to udělala. Celá Rámájana je příznakem neústupnosti Sity Déví a celá Mahábhárata byla způsobena kvůli tvrdohlavé povaze Draupadí. Řekla Pánduovcům: „Jestliže mi nedáte krev Dusasany, již nikdy si nesváži cop.“ Pak si rozpustila vlasy. „Až přinesete krev z hrudi Dusasany, sváži si vlasy.“ Ale její chování bylo falešné zneužívání, falešné, protože se smála a hanila Durjodhana, a nepřipustila svou vinu.

Neústupné děťátko Krišna se chtělo pomstít Matce Jašodě, která Ho vyrušila od pití mléka. Jakmile nebyla v místnosti, Vzal kámen a hodil jej na hrnec s jogurtem. Krišna snadno udělal jednu malou díru v nádobě, protože ten hliněný hrnec byl tenký. Mléko začalo vytékat jako voda. Krišna se na to pak pořád díval a myslel si: „Ó, moc dobře, mléko rychle vytéká z díry, velice silný proud.“ Mléko se ihned rozteklo po celém dvoře. Dokonce i Krišnova chodidla byla namočená. Pro Něho to vypadalo moc pěkně.

Někdy jsou děti velmi zvědavé, a stejně tak byl zvědavý Krišna a zůstal hledět, jak mléko teče.

Krišna byl naprosto nevinné dítě a pomyslel si: „Musím jít ukrást máslo do jiné místnosti.“ Vzal tedy jeden hmoždíř, otočil jej dnem vzhůru a vylezl na něj a snažil se vzít máslo z nádoby.

Přilétlo tolik vran a přišlo tolik opic, a Krišna si Vzpomněl na Svou Ráma lílu, když Nemohl nakrmit vrány a opice, zvlášť opičky, které tvrdě pracovaly a moc pomohly v boji o Lanku: „Teď je mohu nakrmit, protože tehdy jsem je nenakrmil.“ Pán Rámačandra jim nic nedal a musely tu a tam hledat nějaké ovoce. „Nyní, v mé Krišna líle musím nakrmit opičí a havraní oddané máslem.“ Rychle na ně tedy hodil máslo, opice a vrány, vzhledem k jejich povaze, rychle přišly s křikem žrát.

Matka Jašodá se vrátila, aby hlídala mléko a spatřila celý dvůr plný mléka a nádobu od jogurtu s dírou. Velice se rozhněvala a myslela si: „Toto je chování mého syna? Proč je Naštvaný? Musím Ho potrestat, poněvadž toto je provinění, aparádha. Zajímalo by mě, kde je?“

Dívala se sem a tam a uviděla nějaké šlápoty. Zloději se vždy zamaskují, ale policie je najde. Matka Jašodá tedy viděla stopy a pomyslela si, že Krišna by mohl být v té další místnosti. „On rozbil nádobu s podmáslím a taky vyplýtval všechno moje čerstvé máslo.“

Vzala hůl a schovala ji za sebe. Jakmile vešla do místnosti, opice a vrány se rozesmály a odletěly. Pak se Krišna otočil a viděl Svou matku. „Co mám teď dělat?“ – Krišna je moc chytrý. Tak Vyskočil oknem a Utekl.

Domy Vradžavásínů jsou zcela otevřené, nemají zdi a okna jsou jako dveře. Krišna vyskočil z okna a pomyslel si: „Musím jít na hlavní silnici, protože Matka Jašodá tam nebude moci přijít!“ Ženy v domácnosti nemohou chodit ven na hlavní silnice. „Když půjdu po vedlejších cestách, pak poběží za Mnou!“

Matka Jašodá si myslela: „Musím Ho potrestat a nevadí mi, jestli půjdu po vedlejších nebo hlavních silnicích. Pokud nechytím svého syna, možná na mne bude Naštvaný a Nevrátí se domů. V mém vysokém věku mi Pán stejně dal syna, avšak Ten se nemusí nikdy vrátit, a co si pak počnu?“

Z těchto dvou důvodů se vzdala své nesmělosti a hnala se za Krišnou po hlavní silnici.

Gaur Premánande!

(Přeloženo z JayGurudev.org)