Lidský život
Úžasný výňatek z přednášky Šríly Gurudéva. Zde je odkaz:
Existuje pět typů lidských bytostí. „Nitisundar“ nebo ti, kteří nedodržují žádné zásady. Tzv. lidské bytosti, někdo může říci: „takzvané“ lidské bytosti. Člověk nemůže říct, že včera v noci přijal dikšu (druhé zasvěcení) a pak se stal lidskou bytostí. Nejsou to lidské bytosti. Je to tak stanoveno, ale jejich činnosti nejsou jako lidské. Jak můžete říct, že jsou lidskými bytostmi, není to tak?
„Manav deho“ znamená, že lidské tělo je dvojí. Někteří lidé provádějí bhadžanu a sádhanu (duchovní praktiky) a jiní ne. Ty, kteří nikoliv, můžete nazvat „takzvanými“ lidskými bytostmi. Všechny jejich činnosti jsou jako zvířecí: jíst, spát, bránit se a pářit se. Šástry (písma) praví, že se jim říká lidé, ale jejich aktivity jsou jako zvířecí. Zvířata také jedí. Krávy a psi jedí a páří se. Jaký je v tom pak rozdíl?
Říkáme, že jsme „manav“, lidé. Co to znamená? Dodržovat čtyři zásady a zpívat svatá jména. Jak bez toho lze říct, že toto je lidská bytost?
Proto Bhaktivinód Thákur také vysvětluje, že je pět kategorií lidských bytostí: „nitisundar“, „nitipradar“, atd.
Jednoho dne to vlastními ústy uznají, ale nyní to neudělají. Dokonalý člověk je ten, kdo vykonává „bhadžanu“ a „sádhanu“ a dosahuje vysokého postavení. Rozumíte?
Máte nějaké otázky? Zpívejte svatá jména.
Oddaný: Kaništha adhikari (oddaný začátečník) nemá žádnou víru a nevidí Pána všude, jak jsi řekl, ale přesto občas páchá hříšné činnosti?
Šríla Gurudév: Ne, kaništha adhikari nepáchá žádné hříšné činnosti. Někdy neví o řádné úctě k jiným Vaišnavům (oddaným). A nemá moc povědomí o „šástrách“, šastra gňání. To je celé. Chápeš? Kaništha adhikari znamená toto. Hříšné činnosti jsou pro „karmíny“ (poživatelé smyslů). Ani „gňáníni“ (impersonální filozofové) nevykonávají hříšné činnosti. Pouze „karmíni“ je páchají, papa-karma (špatné skutky).
Oddaný: I když (oddaný) porušuje čtyři usměrňující zásady nebo když někdy uctívá božstvo a někdy ne?
Šríla Gurudév: Někdy má víru, jindy ne, ale pokračuje s uctíváním božstva jako je např. vigraha (ztělesnění) Šačinandana.
Oddaný: Zeptal jsem se na to, protože Maháprabhu je občas na oltáři…
Šríla Gurudév: Uctívat Thákurdžího (božstvo) je moc krásné…
Oddaný: A někdy máte víc víry a jindy méně, zpíváte a shromažďujete „sukriti“ (zbožné duchovní činnosti)…
Šríla Gurudév: Ano, přichází nějaká sukriti, samozřejmě. Můj Gurudév říkal: pouze v jednom životě, dodržuj čtyři zásady a zpívej svatá jména. To ti stačí. Zpívej svatá jména a následuj čtyři zásady. Rozumíš? To stačí. Potom se v příštím životě budete rozvíjet stále více. Z „kaništhy“ k „madhjamovi“ (oddaný na střední úrovni) a pak k „uttamovi“ (pokročilý oddaný). To je velmi důležité.
Oddaný: Ale co když „kaništha“ ví o transcendentálnu a zapomíná na to?
Šríla Gurudév: Zapomíná, poněvadž nemá víru. Na tom všem záleží. Pokud má slabou víru, tak to opomíná. V tomto případě nejsou žádné hříšné činnosti. Opomíná, ale někdy provádí „púdžu“ (uctívání oltáře). To proto, že má nějakou víru. Nepáchá hříšné činnosti. Jak je to možné? Je lepší než „karmíni“ a také „gňáníni“. „Karmíni“ páchají hříšné a zbožné aktivity a „gňáníni“ ani hříšné činnosti. Oddaný je lepší než „karmíni“ a „gňáníni“, takže jak může páchat hříšné činnosti? Zde nejsou žádné hříšné činnosti.
Oddaný: Je pro dikša mantru nezbytná „paramatki-šradha“ (pevná víra)? Neboť Pán je všude a vidí všechno.
Šríla Gurudév: Ano. Cit se neukáže, ale má víru. Cit přichází pouze na úrovních „madhjam“, „uttam“ a „uttam-uttam“.
Oddaný: Takže „kaništha adhikari“ je kvalifikovaný pro přijetí dikšy?
Šríla Gurudév: Ano, měl by přijmout dikšu a potom se krůček po krůčku rozvíjet. Tomu se říká „adustani-dikša“, dikša formalita (dodržování pravidel). Potom znovu naslouchá „hari-katě“ (témata o Krišnovi), opěvuje svatá jména a provádí „bhadžanu“ a „sádhanu“. Takže, přichází paramatki-dikša. Člověk se nestane Vaišnavou za jeden den. Je to krůček po krůčku. Rozumíš?
Gaura Prémanande! Hariból!
(přeloženo z JayGurudev.org)
