Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur Prabhupád
(1874-1937)
Šríla Sarasvatí Thákur se narodil ve svatém poutním městě Džagannáth Purí, jako syn Bhaktivinóda Thákury. Od útlého dětství vynikal svou kvalifikovaností a zájmem o duchovní věci. Ve věku sedmi let znal nazpaměť všech 700 veršů Bhagavad-gíty.
V mládí z něho rostl jeden z nejbrilantnějších astrologů té doby a později mu bylo nabídnuto místo profesora na Kalkatské univerzitě. Bhaktisiddhánta toto místo odmítl a namísto toho začal vykonávat intenzivní duchovní praktiky. Následujících devět let v ústraní meditoval 18 hodin denně o Svatých Jménech Boha, přičemž přijímal jen trochu jídla jednou denně.
Na přání svého otce začal roku 1914 pracovat na šíření univerzálního náboženství božské lásky propagovaného Šrí Čaitanjou. Od roku 1915 až do jeho odchodu roku 1937 vyrůstala mise, kterou Sarasvatí Thákur založil a nazval Gaudíja Math, aby se stala jednou z nejváženějších kazatelských misí té doby. Přitahovala všechny vrstvy indické společnosti, včetně vysokých úředníků britské vlády a indické státníky, jako byl např. S. Rádhákrišnan.
Sarasvatí Thákur měl mnoho význačných žáků. V třicátých letech vyslal do Evropy některé ze svých následovníků, kteří se setkali s královnou a králem Anglie, s vůdčími politiky Německa a jiných zemí. Avšak až v druhé polovině 20. století se tři z Bhaktisiddhántových následovníků stali dobře známými hledačům pravdy západního světa. Byli to Šríla Bhaktivedánta Swámí Mahárádža, Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Mahárádž a Šríla Bhakti Pramód Purí Mahárádž.
(kniha "Filozofie božské lásky", Šríla Bhakti Vallabh Tírtha Mahárádž)