Jak rozvinout naši Bhadžanu a Sádhanu (oddaná služba)

„Chci hovořit o tom, jak rozvinout naši bhadžanu a sádhanu. Šríla Rúpa Goswámípada ve své knize Bhakti Rasamrita Sindu citoval jeden nebývalý verš:

adau sraddha tatah sadhu sango ‘tha bhajana-kriya

tato ‘nartha-nivrttih syat tato nistha rucis tatah

athasaktis tato bhavas tatah premabhyudancati

sadhakanam ayam premnah pradurbhave bhavet kramah ( RS 1.4.15/CC 2.3.14-15)

Na začátku je šraddha (zrozená z předcházejícího kontaktu s oddanými) ve formě víry v slova sádhua a šástry. Když se projeví, člověk získává způsobilost pro sádhu-sangu, a pak bhadžana-krja (činnosti oddanosti, které započnou přijetím útočiště u Gurua, obdržením zasvěcení od něj, atd.). Anartha-nivrtti (vymýcení znečištění v podobě nechtěných tužeb v srdci) tehdy také začíná, a poté ništha, vzniká stálost v bhadžaně. Poté následuje ruči (chuť po Rádhá-Krišna náma, guna, rúpa, lílá), a pak se objeví ašakti (hluboká připoutanost) jak k postupu bhadžany, tak předmětu bhadžany, Šrí Krišnovi. Když tato fáze dozraje, přemění se na stav v bhávě, a potom vzniká préma (láska ke Krišnovi, pozn. překl.). Takto se préma postupně projeví v srdci sádhaka (ten, kdo praktikuje službu, pozn. překl.).

Toto je posloupnost naší bhadžany a sádhany.

Adau šraddha je šraddha v její počáteční fázi, víra v pokyny šástry a gurua. Šraddha znamená pevná víra v písma a pokyny gurua. Bez společnosti sádhua tato šraddha do srdce oddaného nevstoupí. Šríla Rúpa Goswámípada v Bhakti Rasamrita Sindhu přiznal:

Sraddha-sabde visvasa kahe sudrdhe niscaya

krsne bhakti kaile sarva-karma krta haya

Šraddha znamená pevná důvěra, že vykonáváním stupňů bhakti v náladě láskyplné služby Šrí Krišnovi, jsou všechny ostatní činnosti vykonávány automaticky, všechny tužby jsou naplněny a všechny potřeby uspokojeny. (str. 33. BRS/CC.2.22.62)

Šraddha znamená pevná víra jak v gurua, tak v šástru. Co to znamená? Jednoduše prováděním bhakti Šrí Krišnovi se naplní veškeré závazky této lidské podoby. To znamená, že pokud se dostanete k praktikování bhadžany a sádhany, váš život bude úspěšný. Tento lidský život je velmi vzácný. Po projití 8 400 000 různých životních druhů, člověk nabyde lidského těla.

Pán nám dal toto lidské tělo a není zaručeno, že získáme další. Pouze s lidským tělem můžeme provádět bhadžanu a sádhanu pro Šrí Krišnu, proto má být využito výhradně k tomuto účelu.

Jedení, spánek, obrana a páření; tyto čtyři věci jsou společné jak pro lidi, tak zvířata. Jaký je rozdíl mezi zvířaty a lidskými bytostmi? Rozdíl je v tom, že lidská bytost se může dotazovat na duchovní život! Zvířata se nemohou ptát na duchovní život, pouze jí, spějí, brání se a páří se. My lidské bytosti se můžeme dotazovat na naši duši: „Kdo jsem? Proč jsem přišel do tohoto materiálního světa? Kam půjdu po smrti?“ Se sádhu-sangou (společnost svatých osob, pozn. překl.) si člověk uvědomí: „Nejsem toto tělo, jsem duše, jsem věčná částečka Pána.“

Vždy si pamatujte, že smrt nedokážete přemoci. Dnes, zítra, pozítří nebo za 100 let budete muset zemřít! Vzpomínáme si, kdysi jsem byl chlapeček, pak jsem prožil své mládí, potom budu starý a pak umřu. Každý den v televizi sledujeme a v novinách čteme, že mnoho lidí umírá, lidé umírají každý den, ale my jsme stále přesvědčeni: „Já neumřu!“

Ve dne v noci trpíme trojím utrpením Máji. (Adhibautika-klesa, utrpení způsobené dalšími živými bytostmi; adhidaivika-klesa, utrpení způsobené dévami, např. změnami počasí; adhyatmika-klesa, utrpení způsobené myslí a tělem). Mája-déví nám dává tolik úzkosti, stejně jako když sáhneme na velmi horký olej na smažení pakor. Trpíme každý den (tělo, chlad, mnoho různých utrpení). Naše šástra vysvětluje: nemůžete přemoci smrt, jednoho dne zemřete. Šástra také praví, že nikdy nebudeme uspokojeni užíváním si různých druhů uspokojování smyslů.

Když zemřeme, vyměníme své tělo a zapomeneme na náš minulý život. Nepamatujeme si, kolik trápení jsme prodělali nebo kolik jsme si užili! Kdo si může pamatovat, jak moc trpěl nebo jak moc si užíval ve svém minulém životě? Tělo je dáno, získáme toto nové tělo, tento nový život a myslíme si: „Budu si užívat“. Každý život je to to samé! Tomu se říká, žvýkat to, co už se sežvýkalo. V mnoha různých životech jste se provdali, trpěli jste a byli jste podváděni nebo podvádíte. V mnoha různých životech jste chodili s příteli a přítelkyněmi a pak jste zmizeli. Přicházíme a pak jdeme a děláme pokaždé to samé. Jestliže něco žvýkáte a vyplivnete to, pak to zvednete a začnete to zase žvýkat, jak je pro vás možné získat šťávu? Tomu se říká žvýkání toho, co se již sežvýkalo.

V tomto životě provádějte bhadžanu a sádhanu, obětujte svůj život službě lotosovým chodidlům Šrí Gurua a Šrí Krišny. Ovládejte své smysly použitím jednoduché metody zpívání:

Haré kršna haré kršna kršna kršna haré haré

haré ráma haré ráma ráma ráma haré haré

Jednoho dne budete muset čelit smrti! Jednoho dne přijde stáří a vaše tělo se zcela znehybní, objeví se mnoho vrásek, zrak se omezí, nebudete moci chodit, nebudete moci dělat mnoho věcí, zuby vypadají; je to tak nebo ne? Možná, že nyní je vaše tvář jako půvabná červená rasagula (indická smažená sladkost ve tvaru kuličky, pozn. překl.), ale jednoho dne ochabne! Přijde den, kdy nebudete schopni chůze, budete muset mít oporu hůlky a vaše ruce se budou třást.

Zde je velmi vhodný příběh: Kdysi byl jeden král, byl to velmi krutý král. (Šríla Vana Mahárádž řekl oddanému: „Neslyšel jsi, kde máš tulasí?“ „Mám jednu.“ „Máš jednu, jak se jmenuješ?“ „Šjamali.“ „Savita d.d jí dala jméno.“) Král vybíral mnoho vysokých daní od svých občanů a užíval si mnoho druhů smyslových uspokojení. Během svého života páchal mnoho hříšných činností. Když král zestárnul, uvědomil si: „Ó, budu muset jít do pekla.“ Dokážete si to uvědomit! To znamená, že dokážeme rozebrat celý náš život; kolik hříšných činností jsme napáchali a kolik zbožných činností jsme vykonali. V čase své smrti tento krutý král pochopil: „Ó, spáchal jsem množství hříšných činností, takže budu muset jít na Jama-loku (místo, kde sídlí Pán Jama, Pán Spravedlnosti, pozn. překl.).“

Poté král začal přemýšlet; jak mohu uniknout a nejít na Jama-loku? Zavolal sochaře odborníka a požádal ho, aby vytvořil množství soch, které vypadají přesně jako on. Tento velmi dovedný sochař vyrobil 100 soch, které všechny vypadaly přesně jako král a postavil těchto 100 vigrah (soch) do haly. Každá vigraha měla nos stejný jako jeho. Oči jako jeho oči, ruce, vlasy, všechny rysy vypadaly úplně stejně jako královy. Nyní, když se král chystal zemřít, se v hale položil vedle jedné ze 100 vigrah a zakryl se látkou. Takže teď zde bylo 100 vigrah. Přišli jama-dutové (služebníci Pána Jamy, pozn. překl.), uviděli 101 osob a všechny vypadaly stejně. Nedokázali poznat, který je král! Všichni měli stejné oči, nos, ruce, všichni vypadali stejně. Kdo je pravý král? Vrátili se k Jamarádžovi a řekli: „Nemohli jsme najít skutečného krále. Spí tam 101 stejných osob!“Jamarádž sám přišel do síně. Všiml si všech vigrah a byl velmi překvapený! 101 a všechny jsou stejné! Jamarádž je velmi inteligentní a přede všemi vigrahami velebil krále. Řekl: „Tento král je velmi inteligentní, postavil moc pěkná božstva přesná jako on. Tyto sochy jsou dokonalé; všechny vypadají přesně stejně. Není na žádné z nich ani jedna chyba.“ Král začal funět, když slyšel své velebení, tak začal mluvit. Jamarádž řekl: „Poslouchej! Všech těchto 101 božstev je dokonalých, ale jedno má trochu vadu.“ Král se zeptal: „Ó Jamarádži, řekni mi, které má trochu vadu?“ Jamarádž řekl: „Ty máš trochu vadu, protože mluvíš.“ Tak ho za trest vzali na Jamaloku!

To znamená, že nemůžete podvádět! Jednoho dne vás přistihnou. Buďte velmi opatrní, v tomto hmotném světě nikdo nemůže podvádět, protože pravda vždy vyjde na povrch. Možná jste v některém okamžiku podváděni, ale doopravdy podváděni nejste, protože pravda se vždy projeví. Snažte se tomu porozumět. Bible praví, že pravda je Bůh a Bůh je pravda. Co je pravda? Pravda je Pán. Tato pravda se jednoho dne zjeví. Nikdo tuto pravdu nedokáže zakrýt.

Bhakti Siddhánta Sarasvatí Prabhupád dal příklad: Slunce svítí stále a nemůže být zakryto. Mrak nikdy nemůže zakrýt slunce. Vypadá to, jako by mrak zakrýval slunce, ale to je náš zorný úhel. Slunce je hodně velké a mrak je hodně malý, tak jak je možné, aby mrak zcela zakryl slunce? Za pár minut se mrak ztratí a spatříte slunce. Slunce je jako pravda.

Naše šástra také vysvětluje, že pravda je krása a krása je pravda. Co je krása? Šrí Krišna. Nikdo nemůže srovnávat krásu Šrí Krišny.

Možná, že existuje moc krásný mladý chlapec nebo mladá dívka, ale jednoho dne budou on nebo ona staří. Ale Šrí Krišna je vždy stále svěží mladík. Bůh je stále svěží mladík. Bůh nikdy nezestárne. Viděli jste obrázky Šrí Krišny? Vypadá staře s vousy?

V Dwarpara júze Šrí Krišna pobýval 125 let. Toto je jeho naravata-lílá (lidské zábavy). Během 125 let má Šrí Krišna stále krásnou podobu ne starší jak 10 nebo 11 let. Žádné vrásky na Jeho tváři, žádné šedé vlasy, nic takového! Je vždy moc krásný a přitažlivý. Jeho pleť je velmi krásná a tolik záře z Něho sálá. To se nazývá Jeho stále svěží mladistvá podoba (nava-jauvana). Rúpa Goswámípada pravil nava-nira. To znamená, že krása Šrí Krišny zdolává tři světy, Jeho záře je jako záře stále svěžího dešťového mraku a vždy Hraje na Svou flétnu ve Své podobě tří křivek.

Zestárnete, ale Krišna nikdy nezestárne. Takže Šrí Krišna je krása; krása je pravda a pravda je krása. Veškerá krása je expanzí Šrí Krišny. Šrí Krišna má 64 vlastností, ale 4 jsou mimořádnými vlastnostmi. První vlastností je Jeho Krásná podoba a to je sladkost Jeho krásy, Jeho stále svěží nádherná podoba. Každý je přitahován Jeho krásou. Když Krišna začne hrát na Svou flétnu, každý začne tancovat.

Radha Nache, Krishna Nache, Nache Gopi Gan

Man Mere (Sakhi) Van Gaia ri Pavana Vrndavan

Radhe Radhe Radhe Radhe Radhe Radhe Radhe

Jaya Jaya Sri Radhe!

Radha Nache, Krishna Nache, Nache Gopi Gan

Man Mere (Sakhi) Van Gaia ri Pavana Vrndavan…

Vradžavasíni ve Vrindávanu zpívají tuto píseň! Když Šrí Krišna hraje na flétnu v rása-sthali, každý začne tančit, Šrímatí Rádhika, Lalita, Višakha a všechny gopíe, ty všechny začnou tančovat! Vy netancujete, protože vaše srdce nejsou naplněna radostí. Budete tancovat, až vaše srdce budou omámena Šrí Krišnou!

Tehdy, když budete opěvovat svatá jména, začnete plakat, někdy se smát, někdy plakat a občas se válet po zemi. Když Krišna-préma vstoupí do našeho srdce, pak začnete tancovat. Nyní se préma neprojevuje, takže netančíte, nepláčete a neválíte se po zemi.

Když pláčete pro Krišnu, to znamená, že chováte lásku k Šrí Krišnovi. Kdo chce plakat pro Krišnu? Naší misi se říká „plakající škola!“ Maháprabhu řekl „plačte pro Krišnu! Každý pláče pro Krišnu!“ Krišna je má matka, Krišna je můj otec, Krišna je moje všechno ve všem. Nyní jsme ztratili Krišnu, ale nepláčeme pro Krišnu. Pokud ztratíte jeden cent nebo něco, pak to hledáte: „Kde to je? Kde to je?“ ale ztratili jsme Šrí Krišnu a nepláčeme.

Maháprabhu řekl: „Ó, mí bratři, plačte pro Šrí Krišnu.“ Chcete plakat pro Krišnu? Plačte pro Krišnu: Haré Krišna… Plačte pro Krišnu! On je velmi cenná věc. Maháprabhu plakal: „Kde je můj drahý Góvinda? Kde je můj Krišna? Kde Ho najdu“. Dnem i nocí Čaitanja Maháprabhu hlasitě volal:

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

…když Maháprabhu pobýval z Gambhiře v Džagannáth Purí. (Šríla Vana Mahárádž se oddaných zeptal: „Byli jste se mnou v Purí?“) Jedné noci Maháprabhu vyšel z Gambhiry a skočil do oceánu. Proč? Přemýšlel: „Kde je můj Krišna?“ Tu noc jeden muž rybařil a Maháprabhu se chytil do jeho sítě. Rybář si pomyslel: „Možná jsem ulovil velkou rybu!“, ale jakmile vytáhl síť na břeh, uviděl mrtvé tělo! (Mahárádž skládá modlitbu božstvům.) Maháprabhuovo tělo byl mimořádně dlouhé a z jeho těla vycházely zvuky. Zvuky jako duch: „Mmmm, mmm…“ Rybář se velmi vystrašil, myslel si, možná je to duch a posedne mé tělo, tak se lehce dotkl Maháprabhuova těla a tělo rybáře se začalo třást. Pomyslel si: „Musím jít k zaklínači duchů.“ Zaklínač duchů je ten, kdo duchy vyhání.

Svarúpa Damodar a další oddaní hledali Maháprabhua. Všichni si dělali starosti: „Kde je Maháprabhu? Není v Gambhiře.“ Po určitě době přišli na pláž. Pak uviděli rybáře, jak se objevil na pláži a mluvil si pro sebe, říkal: „Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré…“ Svarúpa Damodar si uvědomil, že se určitě dotknul lotosových chodidel Maháprabhua. Jak jinak by tato préma vstoupila do jeho srdce! Svarúpa Damodar se rybáře zeptal: „Co se stalo? Kam jdeš?“ Rybář odpověděl: „Když jsem rybařil v oceánu, myslel jsem si, že jsem chytil rybu, ale nebyla to velká ryba, bylo to mrtvé tělo! Když jsem se toho mrtvého těla dotkl, celé se začalo chvět a začal jsem zpívat Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré…!“ Svarúpa Damodar plácl rybáře a řekl mu: „Já jsem ten nejlepší zaříkávač duchů. Řekni mi, kde je ta velká ryba?“ Rybář ukázal prstem a řekl mu: „Nepůjdu tam znovu, abych hledal to mrtvé tělo!“

Svarúpa Damodar a další šli na to místo, kam rybář ukazoval, a spatřili Maháprabhua. Vydával zvuk: „Mmmm, mmm….., Gonnn, gonnn, gonnn…..!“ Svarúpa Damodar a ostatní začali provádět parikram kolem Maháprabhua a zpívali píseň.

Hari haraya namah krsna yadavaya namah

yadavaya madhavaya kesavaya namah

gopala govinda rama sri-madhusudana

giridhari gopinatha madana-mohana

Krišna je Sám Hari a Je také Jadava. Je v dynastii jak Nandy Baby, tak Vasudéva; všichni jsou Jaduovci, dynastie Jadu. Moje poklony a modlitby lotosovým chodidlům svajam Hariho, jež je Jadava Krišna. Namah znamená vzdát se všech druhů světských vztahů, upadhi, a obětovat naše všechno lotosovým chodidlům Krišny. (str. 134. GGG. ed.2010)

Zpívali tuto píseň a vykonávali parikram kolem Maháprabhua. Za pár minut Maháprabhu přišel k vědomí. Svarúpa Damodar se Maháprabhua zeptal: „Proč Jsi sem přišel? Co se stalo?“ Maháprabhu odpověděl: „Plakal jsem pro Mého milovaného Krišnu! Kam Můj drahý odešel?“

Snažte se pochopit tuto filozofii. Plačte pro Krišnu a ne pro jiné věci:

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

Snažte se pochopit to, kdy budete plakat pro Šrí Krišnu a jak budete plakat? Když máte povědomí o vašem vztahu ke Krišnovi; pak budete plakat.

V tomto světě, když příbuzný opustí tělo, pláčete. (Šríla Vana Mahárádž se ptá: „Opustil něčí příbuzný tělo? Plakali jste tehdy nebo ne?“ Oddaný řekl: „Ano, má matka.“ „Tvá matka, plakal jsi?“ „Ano.“ „Pořád jsi vzpomínal a ronil slzy.“) Chápete. Tam, kde je nějaký vztah, budete plakat. Ale budete plakat pro Krišnu? Pro Krišnu budete plakat, pokud zde je nějaký vztah. Nikdo Krišnu neviděl, tak jak s Ním navážeme vztah? Viděl jsi svou matku a dala ti svou lásku a náklonnost, takže pro ni pláčeš. Láska a náklonnost tvé matky vchází do tvého srdce po celou dobu tvého dětství. (Oddaný řekl: „Má matka zemřela a já jsem nebrečel.“ Šríla Vana Mahárádž se otázal: „Kdy tvá matka zemřela? „Před 20 lety.“ „A neplakal jsi, proč?“ „Má matka řekla: „Dokud jsem naživu, hezky se o mě starej a nerozhněvej mě, pak až umřu nebo cokoliv se stane, nebudeš s tím mít problém.“ Šríla Vana Mahárádž řekl: „Ona pláče pro svou matku, že jo?“ „Ano.“) Když vám někdo chybí, pak budete plakat.

V tomto světě každý pláče pro svého přítele, přítelkyni, manžela, manželku, majetek, peníze, kočky a psy. V Americe jsem viděl jednu paní, jak pláče, protože jí zemřel pes. Plakala hodně hlasitě! Neplakala pro Boha, plakala pro psa! Rozumíte. Pes a Bůh, p-e-s a B-ů-h (d-o-g and G-o-d, pozn. překl.). Řekl jsem jí: „Pláčete pro psa, ale nepláčete pro Boha?“

Kdy budeme plakat pro Boha? Kdy přijde takový vztah? Jak získáme vztah, když jsme neviděli Boha? Když se pokusíme mít vztah s Bohem, poznání přijde. Pak pro Něho budeme plakat. Jak získáme tento vztah?

Matka bude plakat pro své dítě, jestliže umře. (Šríla Vana Mahárádž se zeptal: „Kdo má dítě?“) Když máte dítě, chováte k němu lásku a náklonnost a přes tuto lásku máte vztah. Pro matku je vztah, že ona je má dcera nebo on je můj syn. Zde je láska a náklonnost ve vztahu matky a syna nebo dcery.

Stejným způsobem, jaký je náš vztah ke Krišnovi? Kdo je On? Víte to? Nevíte! Guru poskytuje ten vztah! Guru poskytuje vztah ke Krišnovi. Gurudév řekl: „Guru znamená ten, kdo dává vztah ke Krišnovi. Krišna je můj syn, Krišna je můj přítel nebo Krišna je můj drahý. Guru předává tento vztah do srdce prostřednictvím mantry. To je závazek Gurua. Guruovi se říká řídící božstvo vztahu k Šrí Krišnovi.

Například lampa, když zapojíte lampu do elektriky, rozsvítí se, ale pokud je odpojená, lampa se nerozsvítí. Takže povinnost Gurua je spojit svého žáka se Šrí Krišnou. Žák se sám nemůže spojit se Šrí Krišnou. Guruův závazek je předat toto spojení žáku, pak se rozvine poznání o vztahu. V Sanskritu se to nazývá sambhanda-gňána.

Jakmile získáte poznání o vašem vztahu se Šrí Krišnou, stanou se dvě věci. První se říká seva-tendence, tendence sloužit. Druhá je sobectví (tolik oddanosti), mammata, vstoupí do vašeho srdce. (Šríla Vana Mahárádž řekl oddané: „Ty máš syna, dávala jsi mu mléko, když byl miminko, tolik služby jsi pro něj vykonala, dnem i nocí. Kolik je tvému synovi?“ „Teď je mu čtrnáct.“ Nyní je velký, ale když byl velmi malé dítě, bylo mu pár měsíců, starala ses o něj, že jsi mu sloužila, myla ho a tak dále. Teď je velký a stará se sám o sebe, ale vzpomínáním na ty dny, kdy byl malý, mnoho lásky a náklonnosti povstane v tvém srdci, není-liž pravda?“) Jakmile se sambandha-gňána, poznání o vztahu, vyvine, pak se ukáží dvě věci: jedna je sklon sloužit a druhá je sobectví (v duchovním slova smyslu, pozn. překl.). „Já“ a „moje“ k vám přichází. Když se toto povědomí o vztahu objeví, pak přichází sklon sloužit Krišnovi a sobectví, On je můj, to také vyvstane. Toto je druh víry a ta přijde se společností sádhua (svatá osoba, pozn. překl.); adau-šraddha, sádhu-sanga, bhadžana-krija, anártha-nivrttih, ništha, ručih, ašaktih, bhavah a préma (pevná důvěra v proces bhakti, sdružování se s ryzími oddanými, vykonávání oddaných činností, zredukování nepotřebných návyků, pevná víra, chuť pro Rádhu-Krišnu, hluboká připoutanost, stupeň bhávy (duchovní pocity lásky ke Krišnovi, pozn. překl.), extatická transcendentální láska k Bohu; str. 486. Šlokamrtam), takové je pořadí.

Rúpa Goswámí uvedl, že z 64 stupňů bhakti, je prvním přijmout útočiště u lotosových chodidel Šrí Gurua. Druhý krok je přijmout dikšu (zasvěcení). Musíte přijmout zasvěcení a musíte dodržovat Guruovy pokyny (šikša), učením se nějakých šlok nebo šástry a sloužením Šrí Guruovi s důvěrností:

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

Bez zasvěcení se váš duchovní život nikdy nerozvine.

Jaya Gurudeva Jaya Gurudeva

Jaya Gurudeva Jaya Gurudeva

Nitai-gaura haribol!"

(Poděkování Rádhákanti Didi a Bradž Bala Didi – obě z Austrálie)

(Přeloženo z JayGurudev.org)